Harriet Howardová

milenka a podporovatelka Ludvíka Napoleona Bonaparta, pozdějšího Napoleona III.

Harriet Howardová (13. srpna 182319. srpna 1865) byla milenkou a finanční podporovatelkou Ludvíka Napoleona Bonaparta, pozdějšího Napoleona III. Za své služby obdržela v roce 1852 titul komtesy de Beauregard.[1]

Harriet Howard
Cappelaere Portrait Miss Haryett Howard.jpg
Narození13. srpna 1823
Brighton
Úmrtí19. srpna 1865 (ve věku 42 let)
Francie
Povolánídivadelní herečka
ChoťClarence Trelawny
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodila se jako Elizabeth Ann Haryett, dcera ševce a vnučka majitele Castle Hotel v Brightonu. Když jí bylo patnáct let utekla s žokejem Jemem Masonem do Londýny, kde začala používat příjmení Howardová. V osmnácti letech se jejím milencem stal ženatý major Mountjoy Martyn, kterému porodila syna Martina Constantina Haryetta. Vděčný milenec věnoval své jmění jí a jejich synovi.

V roce 1846 se na večírku u lady Blessingtonové seznámila s pretendentem francouzského trůnu Ludvíkem Bonapartem, který žil tou dobou v anglickém exilu, a rozhodla se podporovat jeho plány převzetí moci ve Francii. Ludvík se i se svými dvěma syny Alexandrem a Ludvíkem, narozenými z předchozích vztahů při věznění v pevnosti Ham, přestěhoval k ní. O dva roky později se pak Bonaparte vrátil do Paříže a stal se prezidentem. Ona se i s dětmi přestěhovala do pařížské ulice de Cirque přiléhající k Elysejskému paláci a očekávala, že Ludvík jejich vztah legalizuje sňatkem. S tím ale nesouhlasili Bonapartovi příbuzní, zejména princezna Matylda a princ Napoleon. Poté, co se Ludvík v roce 1852 stal císařem jako Napoleon III. musela Harriet definitivně ustoupit do pozadí. Napoleon III. jí nechal vyplatit téměř pět a půl milionu franků a daroval jí nově zařízený zámek Beauregard[2] i s titulem komtesa z Beauregardu.[3]

V roce 1854 se Harriet provdala za chovatele koní Clarence Trelawnyho, příliš si s ním ale nerozuměla a manželství bylo v roce 1865 rozvedeno. Krátce na to zemřela.

LiteraturaEditovat

  • AUTIN, Jean. Císařovna Evženie. Překlad Lavalová Magdalena. Praha: Mladá fronta, 1995. 376 s., 16 obr. ISBN 80-204-0561-5. 
  • HERRE, Franz. Císařovna Evženie : femme fatale francouzského dvora. Překlad Houbová Věra. Praha: Ikar, 2002. 288 s. ISBN 80-7202-981-9. 

ReferenceEditovat

  1. Herre, 3
  2. Autin, s. 72
  3. Herre, s. 39

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Harriet Howard na anglické Wikipedii.

Externí odkazyEditovat