Lukáš Pollert

český kanoista, lékař a vodní slalomář

Lukáš Pollert (* 24. března 1970 Praha) je český lékař, bývalý komunální politik a bývalý český a československý vodní slalomář, kanoista závodící v kategorii C1.

MUDr. Lukáš Pollert
Osobní informace
Datum narození24. března 1970 (54 let)
Místo narozeníPraha, Československo
ObčanstvíČeskoČesko Česko
RodičeEmil Pollert[1]
PříbuzníKlára Pollertová-Trojanová a Veronika Pexová Pollertová (sourozenci)
Sportovní informace
Sportvodní slalom
DisciplínaC1
Účast na LOH1992, 1996
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Kanoistika na LOH
zlato 1992 Barcelona C1 slalom
stříbro 1996 Atlanta C1 slalom
Mistrovství světa
stříbro 1997 Três Coroas C1
Mistrovství Evropy
stříbro 1996 Augsburg C1 hlídky
stříbro 2000 Mezzana C1 hlídky
bronz 1998 Roudnice nad Labem C1
bronz 2000 Mezzana C1

Biografie editovat

Pochází ze sportovní a umělecké rodiny Pollertů, jeho pradědečkem byl operní pěvec Emil Pollert, strýc Jaroslav Pollert se také věnoval vodnímu slalomu. Jeho sestrou je herečka Klára Pollertová-Trojanová.

Na mistrovství světa získal v roce 1997 stříbrnou medaili. Z evropských šampionátů si přivezl dvě stříbra (C1 družstva – 1996, 2000) a dva bronzy (C1 – 1998, 2000). V roce 1993 vyhrál celkové pořadí Světového poháru v kategorii C1. Na Letních olympijských hrách 1992 v Barceloně vybojoval zlatou medaili, v Atlantě 1996 získal stříbro. Sportovní kariéru ukončil v roce 2000, aby se mohl věnovat medicíně, kterou vystudoval. Vzbudil kontroverzi ve společnosti, když obě své olympijské medaile prodal za 150 000 Kč, které poté věnoval nadaci Drop In.[2]

Jako lékař pracoval na interně, poté na urgentním příjmu Ústřední vojenské nemocnice. V současné době[kdy?] pracuje ve Fakultní nemocnici v Motole na klinice anesteziologie a resuscitace.[2][3]

V červenci 2021 mu byla Českým klubem skeptiků Sisyfos udělena anticena Bludný balvan, a to za „výroky, které ovlivňovaly rozhodnutí řady lidí v otázkách řešení SARS-CoV-2 v České republice a zřejmě přispěly k nadúmrtím českých občanů v roce 2020 a 2021“.[4] Umístil se v mimořádné kategorii „bludných coviďáků“, spolu s dalšími českými odborníky či celebritami.[5]

V březnu 2022 ho Bezpečnostní centrum Evropské hodnoty zařadilo mezi „Tragédy týdne“ za to, že na svém twitterovém účtu sdílel článek z dezinformačního serveru AC24.cz, týkající se společnosti Pfizer a množství nežádoucích účinků její vakcíny.[6]

V letech 2002–2010 byl zastupitelem Prahy 6 za ODS,[7][8] jejímž členem též několik let byl.[9]

Rodina editovat

S partnerkou Pavlou Škutinovou má šest dětí, tři syny a tři dcery.[10]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Dostupné online. [cit. 2021-05-14]
  2. a b CIBULA, Václav. Do schodů nechodím, přiznává Lukáš Pollert, který oslavil čtyřicetiny [online]. Lidovky.cz, 2010-3-28 [cit. 2012-09-04]. Dostupné online. 
  3. HONZEJK, Petr; ŠÍDLO, Jindřich. Lukáš Pollert: Výpověď nedám, práce mě baví i za směšné peníze. iHNed.cz [online]. 2011-01-28 [cit. 2011-09-22]. Dostupné online. ISSN 1213-7693. 
  4. Zlatý Bludný koviďák v mimořádné covid kategorii družstev za rok 2020 - Gardisté a kadeti. Sisyfos - Český klub skeptiků [online]. [cit. 2021-07-30]. Dostupné online. 
  5. Bludná covidová pěchota podle klubu Sisyfos: Šmucler, Peková, Pollert, Zima, Voráček a další. FORUM 24 [online]. Forum 24 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. 
  6. Společně s Ukrajinou proti ruské informační válce!. preview.mailerlite.com [online]. [cit. 2022-03-16]. Dostupné online. 
  7. Seznam zastupitelů [online]. Praha: Praha 6 [cit. 2011-09-22]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  8. Seznam zastupitelů [online]. Praha: Praha 6 [cit. 2011-09-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  9. OSOBA, Michal. Slavnému českému rebelovi je padesát! Šest dětí, žádný alkohol a symfonie na operačním sále. Sport.cz [online]. 24. 3. 2020 [cit. 2021-1-1]. Dostupné online. 
  10. Lukáš Pollert: Už si nemůžu dovolit pít pivo, živím šest dětí. iDNES.cz [online]. 2014-6-16. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 280. 

Externí odkazy editovat