Kytlická hornatina
Kytlická hornatina je geomorfologický podcelek, nižší a menší část Lužických hor severně od České tabule, v okresech Děčín a Česká Lípa. Nejvyšší horou je 760 metrů vysoký Klíč na sever od Nového Boru, nejnižší část je ve výšce 330 metrů (říčka Kamenice).[1]
Členění editovat
Lužické hory na severu Čech jsou jedním z geomorfologických celků Krkonošské oblasti. Mají dva podcelky – vyšší Lužický hřbet na severozápadě a nižší Kytlickou hornatinu (dle Demka IVA-2B) v západní části Lužických hor. Rozloha Kytlické hornatiny je 90 km2.
Kytlická hornatina se člení do dvou okrsků – vyšší, rozlehlejší Klíčské hornatiny (IVA-2B-a) a nižší Malé Chřibskokamenické kotliny (IVA-2B-b).[2]
Nejvyšší vrcholky editovat
Uváděna nadmořská výška, nikoli převýšení. Uvedeny jsou vrcholy od 650 metrů, všechny jsou v Klíčské hornatině.[3]
- Klíč, 760 m,
- Studenec, 737 m,
- Velký Buk, 736 m,
- Malý Buk, 713 m,
- Javor, 693 m,
- Velká Tisová, 693 m,
- Javorek, 686 m,
- Sokol, 669 m, (kopců Sokol je více)
- Medvědí vrch, 665 m,
- Rousínovský vrch, 660 m,
- Střední vrch, 657 m,
- Zlatý vrch, 656 m,
- Hřebec, 654 m,
- Popelová hora, 652 m
Ochrana přírody editovat
V oblasti Kytlické hornatiny působí zejména CHKO Lužické hory, menší část má na starost CHKO Labské pískovce.[2]
Je zde několik přírodních památek a rezervací ( např. NPP Zlatý vrch) a řada naučných stezek (např. Naučná stezka Okolím Studence).
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2026-0. Kapitola Kytlická hornatina, s. 142.
- ↑ a b Z nížin do hor, str. 142
- ↑ Základní mapa ČR 1:100 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2021-03-31]. Dostupné online.