Chráněná krajinná oblast Lužické hory
Chráněná krajinná oblast Lužické hory se nachází v severních Čechách na rozhraní Ústeckého a Libereckého kraje v okresech Děčín, Česká Lípa a Liberec. Rozloha chráněného území je 270,72 km².[2] Předmětem ochrany je rozmanitá krajina pískovcových skalních měst a znělcových, trachytových a čedičových kuželů.[3] Tyto význačné geomorfologické útvary jsou doprovázeny zbytky přirozených lesních porostů ve vrcholových partiích (buk, jedle, javor, jilm a doubrava), vlhkými horskými a podhorskými loukami s výskytem vzácných druhů rostlin a nivami potoků.
Chráněná krajinná oblast Lužické hory | |
---|---|
IUCN kategorie V (Chráněná krajinná oblast) | |
Likvidace stromů, napadených kůrovcem poblíž železniční stanice Jedlová (rok 2020). V pozadí hora Jedlová (776 m n. m.). | |
Základní informace | |
Vyhlášení | 19. března 1976 |
Rozloha | 271 ha[1] |
Správa | Správa CHKO Lužické hory |
Poloha | |
Stát | Česko |
Kraj | Ústecký kraj Liberecký kraj |
Okres | Děčín Česká Lípa Liberec |
Souřadnice | 50°50′17,88″ s. š., 14°36′19,08″ v. d. |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
Lužické hory | |
Další informace | |
Kód | 54 |
Web | luzickehory |
Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Území Chráněné krajinné oblasti Lužické hory kromě vlastních Lužických hor zasahuje také do okolních geomorfologických jednotek – do Ještědsko-kozákovského hřbetu, Ralské pahorkatiny a Českého středohoří. Chráněné krajinná oblast Lužické hory sousedí s Národním parkem České Švýcarsko, Chráněnou krajinnou oblastí České středohoří a Chráněnou krajinnou oblastí Labské pískovce.
Z německé strany navazují na Lužické hory Žitavské hory obdobného charakteru, přírodního i kulturního vývoje, které se liší jen pojmenováním a státní hranicí.[4]
Historie
editovatV roce 1956 byl schválen zákon číslo 40 / 1956 Sb., který uložil založení odborných pracovišť zaměřených na státní ochranu přírody. V tehdejším Libereckém kraji ochranu památek i přírody zajišťoval Vlastivědný ústav se sídlem v Liberci. Po přijetí citovaného zákona na území Ústeckého kraje byl úkol svěřen samostatnému referátu Krajskému národnímu výboru v Ústí nad Labem. Rada KNV zřídila roku 1958 krajské středisko památkové péče a ochrany přírody. Po vzniku Severočeského kraje k 1. červenci 1960 byl zřízen samostatný referát zde, byl podřízen odboru kultury KNV. Toto středisko připravilo návrhy na zřízení několika CHKO na území kraje včetně CHKO Lužické hory.[5]
Založení
editovatChráněná krajinná oblast Lužické hory byla založena 19. března 1976 výnosem Ministerstva kultury. Při založení měla na starosti území v rozsahu 265 km² v okresech Děčín, Česká Lípa a Liberec. Ve své péči měla pět státních přírodních rezervací, jedno chráněné naleziště a tři chráněné přírodní výtvory. Prvním sídlem správy chráněné krajinné oblasti byl v roce 1976 Děčín a od 1. ledna 1979 sídlí v Jablonném v Podještědí.
Po zrušení krajských národních výborů a jejich středisek byly správy všech chráněných krajinných oblastí k 1. lednu 1991 předány pod Český ústav ochrany přírody v Praze řízené Ministerstvem kultury. Brzy poté vzniklo Ministerstvo životního prostředí ČR, podřídilo si všech 23 správ chráněných krajinných oblastí v České republice a začlenilo je do samostatného útvaru. V březnu 1995 ministr zrušil Český ústav ochrany přírody a zřídil dvě nové organizace – Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR a Správu chráněných krajinných oblastí. Obě organizace měly sídlo v Praze, po republice mají detašovaná pracoviště.
Své sídlo Správa CHKO Lužické hory musela v roce 1991 opustit, a přestěhovala se v říjnu do budovy Městského úřadu v Novém Boru na náměstí Míru. Tehdy měla osm pracovníků. Brzo se ukázaly nové prostory jako nedostatečné, protože se přistěhovaly do budovy další organizace.[6][7]
V době svého založení (rok 1976) měla CHKO tyto chráněné lokality:
- Státní přírodní rezervace: Vápenka, Studený vrch, Klíč a Jezevčí vrch
- Chráněná naleziště: Kytlice
- Chráněný přírodní výtvor: Pustý zámek, Naděje a Bílé kameny
Maloplošná chráněná území
editovatV roce 2020 se v chráněné krajinné oblasti nacházelo osmnáct maloplošných zvláště chráněných území:[2]
- Národní přírodní rezervace
- Jezevčí vrch
- Národní přírodní památka
- Zlatý vrch
- Přírodní rezervace
- Vápenka, Marschnerova louka, Studený vrch, Klíč, Spravedlnost, Luž
- Přírodní památky
- Louka u Brodských, Líska, Noldenteich, Pustý zámek, Kytlice, Brazilka, Naděje, Rašeliniště Mařeničky, Bílé kameny, U Rozmoklé žáby
Naučné stezky
editovat- Mezinárodní naučná stezka Lužické a Žitavské hory – začíná poblíž spojovací silnice mezi Jablonným v Podještědí a Chrastavou ve východní části hor a má 27 zastavení. Panely s informacemi jsou věnovány Lužickým a navazujícím Žitavským horám, geologii i přírodě.[8]
- Naučná stezka Okolím Studence.[9]
- Brazilka u stejnojmenné přírodní památky
- Lesnická naučná stezka Sokol
- Köglerova naučná stezka, nejstarší v Česku
- Hornická naučná stezka Údolí Milířky
- Naučná stezka Jánské kameny
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Dostupné online.
- ↑ a b Lužické hory [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2020-09-01]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. www.luzickehory.ochranaprirody.cz [online]. [cit. 2007-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-03-01.
- ↑ MODRÝ, Martin; SÝKOROVÁ, Jarmila. Maloplošná chráněná území Libereckého kraje. Liberec: Liberecký kraj, referát ŽP a zemědělství, 2004. S. 33.
- ↑ KUNCOVÁ, Jaromíra. CHKO Lužické hory dvacetiletá. Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska. 1996, roč. 4, s. 8. ISSN 1211-9172.
- ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Chráněná území v České republice. Praha 3: Informatorium, 1991. ISBN 80-85368-13-7. Kapitola CHKO Lužické hory, s. 67–69.
- ↑ Bezděz 1996, s. 13.
- ↑ PODHORSKÝ, Marek. Liberecký kraj. Praha: freytag & berndt, 2002. ISBN 80-7316-032-3. Kapitola Českolipsko, s. 23.
- ↑ HOLEČEK, Milan. Lužické hory. Praha: Olympia, 2004. ISBN 80-7033-832-6. Kapitola Naučné stezky, s. 58.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu CHKO Lužické hory na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
- Chráněná krajinná oblast Lužické hory na OpenStreetMap