Arturo Frondizi
Arturo Frondizi Ércoli (28. října 1908 Paso de los Libres – 18. dubna 1995 Buenos Aires) byl argentinský právník a politik, který zastával v letech 1958 až 1962 úřad prezidenta republiky. Byl stoupencem developmentalismu, usilujícího o hospodářskou soběstačnost, ochranu domácího trhu, výrazné státní zásahy do ekonomiky a investice do rozvoje průmyslu.
| Arturo Frondizi | |
|---|---|
 | |
| Prezident Argentiny | |
| Ve funkci: 1. května 1958 – 29. března 1962 | |
| Viceprezident | Alejandro Gómez (květen–listopad 1958) nikdo (1958–1962) |
| Předchůdce | Pedro Eugenio Aramburu |
| Nástupce | José María Guido |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Radikální občanská unie Intransigent Radical Civic Union |
| Narození | 28. října 1908 Paso de los Libres |
| Úmrtí | 18. dubna 1995 (ve věku 86 let) Buenos Aires |
| Místo pohřbení | Olivos Cementery |
| Choť | Elena Frondizi |
| Příbuzní | Silvio Frondizi a Risieri Frondizi (sourozenci) |
| Alma mater | Facultad de Derecho, Universidad de Buenos Aires Univerzita v Buenos Aires |
| Profese | novinář, vysokoškolský učitel, advokát, právník a politik |
| Náboženství | katolicismus |
| Ocenění | čestný doktor Univerzity Complutense v Madridu (1960) řetěz Řádu Isabely Katolické (1960) velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1960) rytíř velkokříže s řetězem Záslužného řádu Italské republiky (1960) čestný doktor Ottawské univerzity |
| Podpis |  |
| Webová stránka | fundacionfrondizi |
| Commons | Arturo Frondizi |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jeho rodiče pocházeli z italského města Gubbio, otec byl stavitel. Měl třináct sourozenců, Risieri Frondizi byl filosof a rektor buenosaireské univerzity. Od roku 1923 žila rodina v hlavním městě.
Frondizi hrál v mládí fotbal za Club Almagro, vystudoval právnickou fakultu a stal se advokátem. Zapojil se do protestů proti vojenskému režimu a byl vězněn. V roce 1932 vstoupil do Radikální občanské unie. V roce 1936 založil první argentinskou lidskoprávní organizaci Liga Argentina por los Derechos del Hombre.[1] Za druhé světové války požadoval, aby Argentina bojovala proti nacistickému Německu.
V roce 1945 byl jedním z autorů Avellanedské deklarace, požadující rychlou modernizaci země. O rok později byl zvolen poslancem argentinského parlamentu. Zpočátku podporoval Juana Peróna, postupně se však stal jedním z jeho hlavních oponentů. Ve volbách v roce 1951 Radikální občanská unie nominovala jako prezidentského kandidáta Ricarda Balbína a Frondiziho na post viceprezidenta, byla však poražena justicialisty.
V roce 1956 odešel z Radikální občanské unie a založil vlastní stranu, Nesmiřitelnou radikální občanskou unii, která prosazovala levicovější politiku. V únoru 1958 zvítězil ve volbách, stal se prezidentem a jeho strana měla parlamentní většinu.[2] Jeho působení ve funkci bylo poznamenáno hospodářskou krizí, která Frondizimu neumožnila uskutečnit slíbené sociální reformy. Zvýšil těžbu ropy a provedl rozsáhlou industrializaci, avšak za cenu vysokého zadlužení země. Musel také řešit spor s Chile o hranici v průlivu Beagle. Frondiziho sbližování s Castrovou Kubou a s ilegálními perónistickými skupinami vyvolalo nevůli armády, která ho převratem 29. března 1962 sesadila a novým prezidentem se stal José María Guido.[3] Frondizi byl internován na ostrově Martín García, odkud byl propuštěn v červenci 1963. Vrátil se do politiky, založil Hnutí integrace a rozvoje, avšak většího politického vlivu už nenabyl.
V Buenos Aires je po něm pojmenována ulice Autopista Presidente Arturo Frondizi.
Reference editovat
- ↑ PIGNA, Felipe. Arturo Frondizi. El Historiador [online]. 2017-11-09 [cit. 2021-06-16]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ UNIVERSALIS, Encyclopædia. ARTURO FRONDIZI. Encyclopædia Universalis [online]. [cit. 2021-06-16]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Arturo Frondizi. biography.yourdictionary.com [online]. [cit. 2021-06-16]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Arturo Frondizi na Wikimedia Commons
