Sophia de Mello Breyner Andresenová
Sophia de Mello Breyner Andresenová (6. listopad 1919, Porto – 2. červenec 2004, Lisabon) byla portugalská básnířka, dramatička a autorka literatury pro děti. Roku 1999 jí byla udělena Camõesova cena, nejprestižnější literární ocenění pro portugalsky píšící autory.
| Sophia de Mello Breyner Andresenová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 6. listopadu 1919 Porto |
| Úmrtí | 2. července 2004 (ve věku 84 let) Lisabon,  Portugalsko |
| Místo pohřbení | Carnide Cemetery (do 2014) Kostel svaté Engrácie (od 2014) |
| Povolání | básnířka, překladatelka, autorka dětské literatury, spisovatelka a politička |
| Alma mater | Lisabonská univerzita |
| Žánr | poezie |
| Témata | poezie, literatura, literární činnost, kniha pro děti, překladatelská činnost a literatura pro děti |
| Ocenění | velkodůstojník Řádu svatého Jakuba od meče (1981) velkokříž Řádu prince Jindřicha (1987) velkokříž Řádu svatého Jakuba od meče (1998) Camõesova cena (1999) Cena Rosalíe de Castrové v portugalštině (2000) |
| Politická příslušnost | Partido Socialista |
| Manžel(ka) | Francisco Sousa Tavares |
| Děti | Miguel Sousa Tavares[1] |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodila se v zámožné šlechtické rodině, po pradědečkovi zdědila dánské jméno Andresen. Dětství prožila v Campo Alegre nedaleko Porta, kde rodina vlastnila rozsáhlé pozemky. Často také pobývala na letním rodinném sídle u pláže v Granje, které se často objevuje i v jejím díle. K literatuře ji přivedl dědeček z matčiny strany, čtvrtý vévoda z Mafry. Studovala klasickou filologii na univerzitě v Lisabonu, ale studia nedokončila.
Literárně debutovala v časopise Cadernos de Poesia (Básnické sešity). První sbírku jejích básní (Poesia) vydal roku 1944 její otec. Roku 1946 se vdala, odstěhovala se do Lisabonu a dlouho se věnovala výhradně rodině a svým pěti dětem. Tehdy začala vymýšlet vlastní pohádky, které o mnoho let později, roku 1957, vydala knižně pod názvy A Menina do Mar a A Fada Oriana. Jimi se vrátila do literatury a brzy vydala novou sbírku básní Mar Novo.
Novým aspektem její tvorby se stala političnost. Jakkoli byla hluboce věřící katolička, ostře se stavěla proti salazarovské diktatuře. Ještě aktivnější v tom byl její manžel, právník a novinář Francisco Sousa Tavares. I Andresenová se stále více zapojovala do opozičních aktivit, patřila kupříkladu k zakladatelkám Národní komise pro podporu politických vězňů. Po karafiátové revoluci se oba zapojili do politického života. Andresenová byla v prvních svobodných volbách zvolena za Socialistickou stranu poslankyní Ústavního shromáždění, kde působila dva roky. Poté, roku 1976, z politiky odešla a věnovala se již výhradně literatuře.[2]
Vyznamenání
editovat
velkodůstojník Řádu svatého Jakuba od meče – Portugalsko, 9. dubna 1981[3]
velkokříž Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 13. února 1987[3]
rytíř velkokříže Řádu svatého Jakuba od meče – Portugalsko, 6. června 1998[3]
Odkazy
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sophia de Mello Breyner Andresenová na Wikimedia Commons
Reference
editovat- ↑ Dostupné online.
- ↑ Andresen, Sophia de Mello Breyner. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2019-06-25]. Dostupné online.
- ↑ a b c ENTIDADES NACIONAIS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-07-18]. Dostupné online.
Literatura
editovat- Sofia de Mello Breyner Andresen, Příkladné povídky. Praha: Torst 2007
