Smolnik (okres Bieszczady)
Smolnik (ukrajinsky Смільник), také Smolnik nad Sanem je vesnice v polském Podkarpatském vojvodství, v okrese Bieszczady, v gmině Lutowiska. Nachází se nad řekou San u vojvodské silnice č. 896. Vesnice je součástí starostenské vesnice Lutowiska.
Smolnik Smolnik | |
---|---|
Bojkovská cerkev ve Smolniku. | |
Poloha | |
Souřadnice | 49°13′41″ s. š., 22°41′52″ v. d. |
Nadmořská výška | 580 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
Stát | Polsko |
Vojvodství | Podkarpatské |
Okres | Bieszczady |
Gmina | Lutowiska |
Starostenství | Lutowiska |
Smolnik | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Počet obyvatel | 180 (2013 [1]) |
Správa | |
Telefonní předvolba | (+48) 13 |
PSČ | 38-713 |
Označení vozidel | RBI |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
editovatNázev usedlosti je odvozován od ukrajinského смола (polsky smoła, česky smůla), pravděpodobně zde byla osada smolařů, kteří bránili hranice před sousedními loupežnými bandami.[2] Jiná varianta se přiklání k temné – smolné vodě potoka Smolniczek, která byla zbarvena vyvěrající ropou.[3] První písemné zmínky o pravoslavné farnosti Smolniku pocházejí z daňového registru sanockého panství z roku 1589. Vesnice byla osídlena podle valašského práva po roce 1530 a byla zde postavena první cerkev. Pod pravoslavnou cerkev patřil Smolnik a sousední ves Procisne. V době tatarských nájezdů byla cerkev vypálená.[3] V polovině 19. století majitelem vesnice byla Krystyna Niemczewska a rodina Adel. Ve Smolniku byla první naleziště ropy a její těžba probíhala už před rokem 1884. Od 16. srpna 1945 byl součástí Lvovského obvodu Ukrajinské sovětské socialistické republiky (USSR). Uzavřením dohody o vytyčení hranic mezi SSSR a PLR z 15. února 1951 bylo území Smolnika začleněno k Polsku, původní obyvatelé byli vystěhování do USSR, část obyvatel se usídlila ve vsi Gavrilovka v Chersonské oblasti USSR. V letech 1951–1960 byla vesnice zničena, mimo historickou cerkev z roku 1791.
V letech 1975–1998 oblast patřila pod administrativu Krośnieńského vojvodství.
Počet obyvatel
editovatV roce 1880 ve Smolniku žilo 562 obyvatel v 67 domech, z toho bylo 371 řeckokatolického vyznání, 74 židovského, 83 římskokatolického a 34 jiného vyznání. V roce 1921 bylo 433 osob řeckokatolického, 79 židovského, 64 římskokatolického a 4 jiného vyznání.
rok | počet obyvatel | počet domů | |
---|---|---|---|
1880 | 562 | 67 | |
1921 | 580 | 87 | |
1931 | 713 | 117 | |
1938 | 604 | ||
1950 | 270 | 47 | |
1960 | 141 | ||
1978 | 194 | ||
1991 | 173 | ||
2004 | 182 | ||
2011 | 180 |
V roce 2011 žilo ve Smolniku 88 žen a 92 mužů.[4]
První zmínka o škole je z roku 1848, učitelem byl Ivan Szczymczszak, který vyučoval 11 dětí. V roce 1895 byla postavená nová škola, vyučování začalo až v roce 1904 v jednotřídce s ruským vyučovacím jazykem. V období první světové války byla škola zničena a obnovena až v roce 1922. V roce 1930 byla vyučovacím jazykem ukrajinština.
Průmysl, zemědělství
editovatV roce 1876 byla ve Smolniku uvedena do provozu první parní pila v Západních Bieszczadech, která patřila české firmě Jozef & Jakub Kohn. Na závěr 19. století byla v činnosti druhá parní pila, cihelna, koželužna, závod na výrobu oleje, mlékárna a dva mlýny.
Na území Smolniku po druhé světové válce působil Státní statek Smolnik (polsky Państwowe Gospodarstwo Rolne Smolnik) a nová pila v místě staré pily Kohnů. V roce 1982 tyto závody převzala firma Igloopol.
Památky
editovatÚzemí Smolnika se nachází v Chráněné krajinné oblasti sanovského údolí (Park Krajobrazowy Doliny Sanu).[5]
V místě původní vesnice se nachází řeckokatolická cerkev sv. Archanděla Michaela z roku 1791 (celkem čtvrtá, která byla postavena na tomto místě) bojkovského typu. Cerkev je vdálena asi 1 km na sever od Smolníka. Je zařazena na Stezce dřevěné architektury v Podkarpatském vojvodství a je zapsána v Seznamu světového dědictví UNESCO. V letech 1969–1970 byla opravena, pokryta šindelem. V roce 1973 se stala součástí římskokatolické farnosti Lutowiska a od té doby je farním kostelem. Za cerkvi byl hřbitov, na kterém byly v roce 1988 obnoveny tři dochované historické pískovcové náhrobky.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Smolnik (powiat bieszczadzki) na polské Wikipedii.
- ↑ [1][nedostupný zdroj]
- ↑ PALUCH, Agnieszka. Ziemia odzyskana - Smolnik. region.halicz.pl [online]. [cit. 2016-11-12]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ a b Smolnik nad sanem. www.lutowiska.pl [online]. [cit. 2016-11-12]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Wieś Smolnik » mapy, GUS, kod pocztowy, kierunkowy, demografia, tabele, statystyki, liczba ludności. www.polskawliczbach.pl [online]. [cit. 2016-11-13]. Dostupné online.
- ↑ Fauna i flora - Bieszczady Wysokie :: Gmina Lutowiska. Kapitola Park Krajobrazowy Doliny Sanu. www.lutowiska.pl [online]. [cit. 2016-11-13]. Dostupné online. (polsky)
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Smolnik na Wikimedia Commons
- Ziemia odzyskana- Smolnik nad Sanem. (polsky)
- Historická mapa Smolniku