Siemens EuroSprinter

Siemens ES64 EuroSprinter je označení typové rodiny elektrických lokomotiv z produkce firmy Siemens, dříve konsorcium Siemens Transportation Systems a Krauss-Maffei. Tyto lokomotivy jezdí v několika evropských zemích.

Označení

Označení „ES64“ v sobě obsahuje zkratku „EuroSprinter“ a jmenovitý výkon ve stovkách kW. Následující písmeno označuje určení lokomotivy – U pro univerzální, F pro nákladní a P pro osobní stroje. Následuje číslice, která určuje napájecí systémy – 2 pro 15 a 25 kV střídavých nebo 4 pro oba střídavé systémy a 3 a 1,5 kV stejnosměrných. Význam poslední číslice není, že jsou všechny uvedené systémy osazené, ale že stroj je pro ně koncipován.

Vznik a vývoj

První generace

V roce 1988 si RENFE (španělské železnice) objednaly u konsorcia firem Siemens a Krauss-Maffei 75 výkonných universálních lokomotiv řady RENFE řady 252. Lokomotivy měly mít atraktivní vzhled a výkonné třífázové asynchronní motory napájené polovodičovými měniči. Dodávky započaly v roce 1991. Teprve o rok později byl představen ukázkový stroj Siemens ES64P 127 001 odvozený ze španělských lokomotiv. Nový stroj byl pojmenován EuroSprinter a byl předváděn v mnoha evropských zemích. Očekávaná objednávka od DB však nepřišla, byla doba velkých změn, sjednocení obou částí Německa i jejich národních železnic a nebylo jasné, jaké prostředky budou pro obnovu vozidlového parku k dispozici. Stroj byl DB pronajímán, od roku 2000 patří MRCE/Dispolok a v roce 2001 byl přeznačen na ES 64 P-001.

V roce 1993 se objednávka přece jen objevila – opět z Pyrenejského poloostrova. Portugalské dráhy CP objednaly 30 strojů řady Le 5600 odvozených ze španělské řady 252. Tyto stroje byly dodány v letech 1993 – 1995. Další objednávka na 6 strojů přišla v roce 1997 z Řecka – Řecko tou dobou mělo jedinou elektrizovanou trať ze Soluně na hranice s bývalou Jugoslávií. Objednávka byla později rozšířena na 30 strojů a dodávky se uskutečnily v letech 1997 a 2004 – 2005. Jelikož elektrizace trati Soluň – Atény pokračuje velmi zvolna, dodané stroje nejsou dosud (2010) příliš využívány.^[1]

Firma Daewoo dodala jihokorejským železnicím Korail v roce 1998 dva stroje řady 8100 vyrobené na základě typu ES64 ve spolupráci s firmou Siemens. V letech 2003 – 2008 pak dodala dalších 83 lokomotiv řady 8200 firma Rotem, taktéž na bázi ES64.

Druhá generace

Německé dráhy nakonec v roce 1993 objednaly jednodušší stroje s tlapovými motory. Cílem bylo především nahradit šestinápravové lokomotivy řady 150. Nové lokomotivy nesly typové označení ES64F a řadové 152. Celkem bylo objednáno 195 těchto lokomotiv. V letech 1995 – 2001 jich bylo dodáno 170, objednávku na posledních 25 kusů změnily DB ve prospěch typu ES64U2, protože řada 152 nebyla z důvodu vyššího namáhání traťového svršku schválena pro provoz v Rakousku.

Pro přímou vozbu vlaků po nově otevřeném železničním spojení mezi Dánskem a Švédskem si objednaly dánské dráhy v předstihu v roce 1997 třináct dvoufrekvenčních lokomotiv typu EuroSprinter. Tyto lokomotivy jsou jediné šestinápravové lokomotivy v rodině EuroSprinter, a to z důvodu stoupání na uvedené trati, které dosahuje až 15,6 %o. Lokomotivy jsou určeny pro nákladní vlaky, nemají ani zásuvku vlakového topení. Byly dodány v letech 1999 – 2000 přímo divizi DSB Gods. Ta byla převzata v roce 2001 německým koncernem Railion, dnes patří lokomotivy DB Schenker.

V roce 1997 po výběrovém řízení objednaly Rakouské spolkové dráhy (ÖBB) 50 lokomotiv typu ES64U2 s opcí na dalších 350. Konstrukce lokomotiv vycházela z německých řad 152 a 120 a vznikala ve spolupráci s SGP Graz. ÖBB označily prvních 50 strojů pro napájení 15 kV řadou 1016 a dvoufrekvenční řadou 1116. Lokomotivy si objednali i jiní dopravci, takže celkem jich bylo v letech 1999 – 2006 vyrobeno 437 kusů.

Třetí generace

DB AG objednaly v roce 1995 195 lokomotiv řady 152 s opcí na dalších 100 ks. V roce 1999 byla objednávka potvrzena, avšak na vylepšenou, čtyřsystémovou verzi s použitím IGBT tranzistorů v regulaci pohonu. Vývoj polovodičové techniky umožnil postavit výkonnou lokomotivu při dodržení maximální hmotnosti 88 t, kterou obvykle vyžadují evropští správci infrastruktury. V září 2002 byla dokončena první lokomotiva označená jako typ ES64F4 a v dubnu 2003 byly první tři stroje řady 189 předány DB. Dodávky zbylých 97 strojů pokračovaly od května 2003 do prosince 2005, zatímco první tři stroje byly v říjnu – listopadu 2003 vráceny výrobci.

Zatímco probíhaly dodávky lokomotiv 1116, ÖBB zjistily, že pro plánovanou expanzi na evropských železnicích by potřebovaly lokomotivu schopnou provozu i s napájením 3 kV ss. Po domluvě s výrobcem se podařilo změnit původní objednávku a posledních 50 strojů bylo vyrobeno jako typ ES64U4. Tyto lokomotivy byly ÖBB dodávány od července 2006 do května 2008. Lokomotiva odpovídá po mechanické stránce řadě 1116, elektrická část již vychází z typu ES64F4.

Z typu ES64U4 vycházejí i lokomotivy platformy EuroSprinter 2007 – ES64U4-H pro Belgii a ES46B1 pro Portugalsko. Na první pohled se liší kabinou strojvedoucího, která splňuje podmínky TSI pro bezpečnost při střetu a postrádá tak eleganci taurusů (jak se v Rakousku řady 1016, 1116 a 1216 označují). Tato generace EuroSprinterů má kabina strojvedoucího designově velmi podobnou další vývojové fázi lokomotiv a to generaci nazývané Vectron.

Typové rozlišení

Společné znaky

Stanoviště strojvedoucího na ES64U2

Přenos tažných sil se děje prostřednictvím otočných čepů. Skříň lokomotivy je na každém podvozku podepřena dvěma páry vinutých flexi-coil pružin. Pružiny jsou na obou koncích opatřené pryžokovovými prvky, spodní (na straně podvozku) jsou válcové.

Vedení dvojkolí zajišťují trojúhelníkovité ojničky s odlišnou tuhostí v příčném a podélném směru. K pohonu lokomotivy slouží 4-pólové asynchronní trakční motory s kotvou na krátko. Provedení F má motory tlapové s valivými ložisky, pastorkem jako součástí převodovky a s membránovou spojkou mezi hřídelem rotoru a pastorkem. Verze U mají plně odpružený trakční motor, přenos kroutícího momentu na nápravu dutým hřídelem a oddělený brzdící hřídel na opačné straně příslušné nápravy (u čelníku podvozku).

Olejový transformátor je umístěn pod podlahou, což umožnilo zvolit uspořádání strojovny s uličkou uprostřed. Ve strojovně se pak nacházejí další součásti trakční výzbroje a pomocných pohonů, vlakových zabezpečovačů a brzdové odporníky, jsou-li potřeba.

Trakční motory jsou regulovány jednotlivě, každý má vlastní měnič. Měniče jsou zesynchronizovány, aby byl optimalizován odběr z napájecí sítě. Elektrodynamická brzda pracuje přednostně jako rekuperační, lokomotivy pouze na střídavé napájení obvykle nejsou vybaveny brzdovým odporníkem.

Výrobce zahrnuje do skupiny EuroSprinter následující řady a typy vozidel vozidel:

SNCB řada HLE 18
CP řada LE 4700
Čínské železnice řada HXd1
ÖBB řady 1016 / 1116 / 1216
Vogtlandbahn GmbH řada 183
RTS Transport Service GmbH řada 1216
SŽ řada 541
Railion Deutschland AG řada 189
DC Mitsui Rail Capital Europe ES64F4/ES64F1
Del Fungo Giera řada E 474
Hector Rail AB řada 441
SBB Cargo řada Re 474
Dispolok GmbH ES64F4
Mittelweserbahn GmbH řada 1116
MÁV řada 1047
GySEV řada 1047.5
HUPAC AG řada 1116
Dispolok GmbH ES64U2
Railion Deutschland AG řada 182
Railion Deutschland AG řada 152
Čínské železnice řada DJ 1
Dispolok GmbH ES64F
Korejské národní železnice řady 8100 / 8200
OSE řada 120
Railion Denmark A / S řada EG 3100
RENFE řada S 252
CP řada LE 5600

^[2]

ES64P

127.001 v Ingolstadtu.

ES64P je univerzální lokomotiva pro těžkou nákladní i rychlou osobní dopravu. Je prototypem rodiny EuroSprinter a zároveň zkušebním strojem pro ověřování nových komponent a materiálů. U DB AG byla označena řadou 127.

Rychlostí 310 km/h dosaženou 6. srpna 1993 mezi Würzburgem a Fuldou ustanovila svého času rychlostní rekord vozidel s třífázovým pohonem.^[3]

ES64F

Lokomotiva ř. 152 u Gaimersheimu.

ES64F (DBAG řada 152) je lokomotiva určená především pro nákladní dopravu, použitelná i v osobní dopravě, především ve vozbě těžkých osobních vlaků z patrových vozů.

EG 3100

EG 3104 s nákladním vlakem při průjezdu skrz Korsør.

Řadu EG 3100 si objednaly Dánské státní dráhy (DSB) jako šestinápravovou verzi typu ES64F pro provoz na dánské síti 25 kV-50 Hz i švédské a německé 15 kV-16,7 Hz. Lokomotiva je vybavena i příslušnými vlakovými zabezpečovači.

Tažná síla lokomotivy při rozjezdu tak díky šestinápravovému provedení stoupla z obvyklých 300 na 400 kN. Tato tažná síla je nezbytná pro dopravu 2000 t těžkých vlaků na rampě ve sklonu 15,6 promile u tunelu pod Velkým Beltem.

ES64U2

Reklamní lokomotiva ÖBB řady 1116 ve stanici Kinding.

ES64U2 byla původně vyvinuta jako univerzální lokomotiva pro ÖBB. Lokomotivy jsou označeny řadou 1016 (pouze 15 kV) a 1116 (15/25 kV). U ÖBB nesou tyto lokomotivy spolu s řadou 1216 chráněný název Taurus.

Lokomotivy vlastní i DB AG (řada 182 – 25 kusů), MÁV (řada 1047 – 10 kusů), GySEV a další privátní dopravci.

ES64U4

ÖBB 1216 050-5 při zkušební jízdě v Ingolstadtu.

Čtyřsystémový typ ES64U4 vzniknul kombinací mechanické části typu ES64U2 a elektrické části ES64F4 jako odpověď na požadavek na univerzální čtyřsystémové lokomotivy. První zkušební jízdy se uskutečnily v roce 2005, dodávky pro ÖBB (řada 1216) započaly v následujícím roce. ÖBB si objednaly 50 lokomotiv, SŽ 32 kusů (řada 541) a další si pořídili privátní dopravci.

Rychlostní rekord

Rekordní 1216 050 s měřícím vozem

Lokomotiva typu ES64U4 (později dodaná ÖBB jako 1216 050, nyní 1216 025) ustanovila 2. září 2006 na vysokorychlostní trati Norimberk – Ingolstadt – Mnichov mezi stanicemi Kinding a Allersberg nový rychlostní rekord lokomotiv – 357 km/h. Jednalo se o lokomotivu v sériovém provedení s minimálními úpravami – odstranění stěračů pro nebezpečí utržení a pádu.

ES64F4

189 002 a 075 ve Fürthu (Bavorsko)

ES64F4 je nákladní verze čtyřsystémové lokomotivy použitelné prakticky na celé evropské síti železnic s rozchodem 1435 mm (s výjimkou Velké Británie). V Německu je tento typ označen řadou 189.

Následovníci

Z platformy ES64 vychází nová rodina lokomotiv Siemens pojmenovaná Vectron. Nový typ se vyznačuje především dotaženou modularitou konstrukce – agregáty mají svá pevně daná místa i rozhraní, takže lze snadno změnit typ lokomotivy dle potřeby. Podvozky vycházejí z typu ES64U4, avšak zmizel oddělený brzdící hřídel – pohon odpovídá koncepci dieselových lokomotiv typu EuroRunner. Skříň lokomotivy splňuje pevnostní požadavky TSI HS RST a EN 15227:2008. Maximální rychlost lokomotiv činí 200 km/h. ^[4]

Srovnávací tabulka

Označení	ES64P	ES64U2	ES64U4	ES64F	ES64F4	EG 3100
První nasazení	1992	2000	2005	1996	2003	1999
Uspořádání náprav	Bo’Bo’	Bo’Bo’	Bo’Bo’	Bo’Bo’	Bo’Bo’	Co’Co’
Napájecí systém (kV/Hz)	15 / 16,7	15 / 16,7 25 / 50	15 / 16,7 25 / 50 3 = 1,5 =	15 / 16,7	15 / 16,7 25 / 50 3 = 1,5 =	15 / 16,7 25 / 50
Trvalý výkon (kW)	6400	6400	6400	6400	6400 (25/15 kV) 6000 (3 kV) 4200 (1,5 kV)	6500
Tažná síla při rozjezdu (kN)	300	300	300	300	300	400
Max. rychlost (km/h)	230	230	230	140	140	140
Hmotnost (t)	86	86	86	86	86	129
řada DB AG	(127) (pův. 1 ks)	182 (25 ks)	–	152 (170 ks)	189 (90 ks)	–
řada ÖBB	–	1016/1116 (332 ks)	1216 (50 ks)	–	1890 (? ks)	–
řada SBB-CFF-FFS	–	–	–	–	Re 474 (12 ks)	–
řada MÁV	–	1047 (10 ks)	–	–	–	–
řada GySEV	–	1047.5(5 ks)	–	–	–	–
řada SŽ	–	–	541 (32 ks)	–	–	–
MRCE Dispolok	(1 ks)	(60 ks)	–	-	(cca 105 ks)	–
Celkem	1	cca 432	cca 93	172	cca 210	13

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Siemens_ES64_EuroSprinter na německé Wikipedii.

↑ Railcolor - stránky věnované moderním lokomotivám (německy). www.railcolor.net [online]. [cit. 2010-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-18.
↑ Siemens - referenční seznam lokomotiv typu EuroSprinter^{[nedostupný zdroj]}
↑ Weltrekord für Drehstromlok v Die Deutsche Bahn. č. 9/10. Darmstadt 1993, str. 723. ISSN 0007-5876
↑ Kadeřávek P.:Presenting the Vectron family, Railvolution 4/10, M-Presse plus, Praha 2010

Literatura

BAUR, Karl Gerhard. Taurus – Lokomotiven für Europa. Freiburg: Eisenbahn-Kurier-Verlag, 2003. ISBN 3-88255-182-8. (německy)
BAUR, Karl Gerhard. EuroSprinter – Die erfolgreiche Lokomotivfamilie von Siemens. Freiburg: EK-Verlag, 2007. ISBN 3-88255-226-3. (německy)
FELDMANN, Thomas. Der beliebte Stier. Der Taurus (Baureihe 182). Lok-Magazin. 2002, roč. 41, čís. 251, s. 36–49. ISSN 0458-1822.
INDERST, Markus. Investitionen ins Blaue? Tauri-Beschaffung bei den ÖBB. Lok-Magazin. 2003, roč. 42, čís. 260, s. 28. ISSN 0458-1822.
FELDMANN, Thomas. Baureihe 182. Im Führerstand. Lok-Magazin. 2003, roč. 42, čís. 261, s. 46–47. ISSN 0458-1822.
PEDERSEN, Bo Oldrup; JÖRGENSEN, Ole Aaboe; PRÖLL, Günther. Co’Co’-Zweifrequenzlokomotive EG 3100 für Danske Statsbaner. Elektrische Bahnen. 2000, čís. 12. ISSN 0013-5437.
INDERST, Markus. Europalok auf Rampenstrecken. Neue DB-Baureihe 189. Lok-Magazin. 2002, roč. 41, čís. 255, s. 28. ISSN 0458-1822.
KOSCHINSKI, Konrad. Taurus & Hercules – DB-182, ÖBB-1016/1116, MAV-1047.0, GySEV-1047.5, Siemens-Dispolok, ÖBB-2016 – Eisenbahn-Journal Sonderausgabe 1. Eisenbahn-Journal. 2003. ISSN 0720-051X.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Siemens EuroSprinter na Wikimedia Commons
Siemens - referenční seznam lokomotiv typu EuroSprinter^{[nedostupný zdroj]}

[1] Railcolor - stránky věnované moderním lokomotivám (německy). www.railcolor.net [online]. [cit. 2010-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-18.

[2] Siemens - referenční seznam lokomotiv typu EuroSprinter^{[nedostupný zdroj]}

[deutschebahn-1993-722-3] Weltrekord für Drehstromlok v Die Deutsche Bahn. č. 9/10. Darmstadt 1993, str. 723. ISSN 0007-5876

[4] Kadeřávek P.:Presenting the Vectron family, Railvolution 4/10, M-Presse plus, Praha 2010

[1]

[2]

[3]

[4]