Seznam vládců Korintu

seznam na projektech Wikimedia

Korint od nejstarších dob využíval výhodné polohy na šíji, kterou omývají vody dvou moří. Ve starověkém Řecku měl pověst bohatého obchodního města a stal se jakousi "antickou Paříží". Do 8. století př. n. l. byl v područí králů Argu, ale pak pod vedením aristokratického rodu Bakchidovců vybojoval nezávislost.[1] Podle pozdějších mýtů ho založil Sisyfos, vychytralý člověk, který oklamal i smrt. Sám Korint ji překonal ve svých dějinách několikrát. V roce 146 př. n. l. ho zcela zničili Římané, (podobně jako i Kartágo) ale za Caesara vstal z mrtvých, i když jako římská kolonie. Po čase se však opět stal řeckým městem a za vlády císaře Hadriána, jedním z nejkrásnějších.[1]

Ruiny antického Korintu

O nejstarších mytických králích Korintu píše hlavně Pausaniás, který uvádí, že bůh slunce Hélios dal půdu Efyry (Korintu) Aiétovi, který před odchodem do daleké Kolchidy svěřil svou zemi Bounovi.[2] Sídelní město korintských králů se původně jmenovalo Efyra, od nástupu Aléta na trůn jej však přejmenovali na Korint.[3][4][5]

Následující seznam uvádí jména nejstarších mytických králů Korintu, tak jak je uvádí Pausaniás a jiní antičtí autoři.

Období vlády (letopočty jsou fiktivní) Jméno panovníka poznámky
15. století př. n. l. Aiétes syn boha slunce Hélia[6]
15. stol. před Kr. Bounos syn boha Herma[7]
15. století př. n. l. Epópeus syn boha Hélia[5]
14. stol. před Kr. Korinthos syn boha Dia[5]
14. století př. n. l. Polybos syn boha Herma[8]
14. století př. n. l. Kreón syn Lykaitha[9]
14. století př. n. l. Iásón syn Aisóna[10]

Jména králů z rodu Sisyfa, jak je uvádějí pozdější řecké mýty.

14. století př. n. l. Sisyfos syn Aiola[11]
13. století př. n. l. Glaukos syn Sisyfa [12][13]
13. století př. n. l. Bellerofontés syn Glaukos[12]
13. stol. před Kr. Ornytión syn Sisyfa[14]
12. století př. n. l. Thoas syn Ornytióna[14]
12. století př. n. l. Damofón syn Thoa[14]
12. století př. n. l. Propodas syn Damofóna[14]
12. století př. n. l. Dóridas a Hyanthidas synové Propoda[14]

Podle řeckých mýtů hrdina Héraklés zanechal v starověkém Řecku potomky na mnoha místech. Někteří dosáhli ve svých rodných městech vlády, jiní museli před oprávněnými syny vládců utéct a později se neúspěšní uchazeči o trůn, vyhnaní vládci, nebo jejich potomci spojili s Dóry, aby s jejich pomocí získali ztracené trůny.[15] Podobně Héraklovec Alétes přibližně třicet let po prvním útoku Dórů na mykénský Peloponés vedl další jejich útok na Korint a dobyl ho.[14] Potomky Sisyfa, korintské krále Dórida a Hyanthida sesadil a zmocnil se trůnu.[14][16]

Následující seznam uvádí jména králů z rodu Héraklovců, letopočty jsou uvedeny podle antického autora Jeronýma.

1101 - 1066 př. n. l. Alétes syn Hippota[14]
1066 - 1029 př. n. l. Ixion syn Alet[17]
1029 - 992 př. n. l. Agel I. syn ixion[17]
992 - 957 př. n. l. Prymnis syn Agel I.[18]
957 - 922 př. n. l. Bakcha syn Prymnida,[18] nejvýznamnější korintský král
922 - 892 př. n. l. Agel II. Syn Bakchida[18]
892 - 867 př. n. l. Eudémos syn Agel II.[18]
867 - 832 př. n. l. Aristomédes syn Eudéma[18]
832 - 816 př. n. l. Agémón syn Eudéma[17]
816 - 791 př. n. l. Alexandros syn Agémóna[17]
791 - 779 př. n. l. Telestes syn Aristoméda[19]
779 - 778 př. n. l. Automenes pocházel z rodiny Bakchidovcov[17]
778 - 657 př. n. l. Vláda Prytania pocházeli z rodiny Bakchidovcov a každý z nich vládl rok[20]

Kolem roku 657 př. n. l. byla v Korintu nastolena první známá tyranie (forma vlády), když se po Prytanech vlády zmocnil Kypselos.[21]

655 - 625 př. n. l. Kypselos syn Éetióna[22]
625 - 585 př. n. l. Periandros syn Kypsela[23]
585 - 582 př. n. l. Psammétichos syn Periandro[24]

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zoznam vládcov Korintu na slovenské Wikipedii.

  1. a b Vojtěch Zamarovský. Grécky zázrak. Bratislava: Mladé letá, 1990. ISBN 80-06-00122-7. S. 181. 
  2. Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 2,3,10.
  3. Velleius Paterculus, Historia Romana, 1,3.
  4. Thukydides. Dejiny peloponézskej vojny I-IV. Martin: THETIS, 2010. ISBN 978-80-970115-4-3. S. vysvetlivky, 315. 
  5. a b c Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 2,1,1.
  6. Hyginus, Fabulae 36.
  7. Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 2,4,7.
  8. Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 2,6,6.
  9. Diodoros, Bibliotheca historia, 4,53,3.
  10. Apollónios Rhodský, Argonautica, 1,45.
  11. Hesiodos, Katalogos gynaikon, frag. 10.
  12. a b Apollodoros, Kronika, 1,9,3.
  13. Vojtěch Zamarovský. Bohovia a hrdinovia antických bájí. Bratislava: Mladé letá, 1980. 66-048-80. S. 160. 
  14. a b c d e f g h Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 2,4,3.
  15. Vojtěch Zamarovský. Grécky zázrak. Bratislava: Mladé letá, 1990. ISBN 80-06-00122-7. S. 130. 
  16. Strabón, Geographica 8,8,5.
  17. a b c d e Eusebios, Kronika 2,221.[1]
  18. a b c d e Diodoros, Bibliotheca historia, 7, frag. 9.[2]
  19. Hieronymus, Chronicon, 146-148.[3]
  20. Pausanias, Periégésis tés Hellados, 2,4,4.
  21. Lesley Adkins & Roy A. Adkins. Starověké Řecko. Praha: Slovart, 2011. ISBN 978-80-7391-580-3. S. 69. 
  22. Herodotos, História, 5,92.
  23. Diogenes Laertios. Životopisy slávnych filozofov. Bratislava: Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2007. ISBN 978-80-8061-286-3. S. 67. 
  24. Felix Jacoby, Fragmenty