Díogenés Laertios
Díogenés[pozn. 1] Laertios (3. století n. l.) byl řecký historik a vzdělanec, autor jediných zachovaných antických dějin řecké filosofie, ostatně nejstarších dějin filosofie vůbec.
| Díogenés Laertios | |
|---|---|
 | |
| Narození | 180 |
| Úmrtí | 240 (ve věku 59–60 let) |
| Povolání | historik, životopisec, básník, filozof, historik filozofie a spisovatel |
| Témata | filozofie |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
O autorovi editovat
O Diogénovi není z jiných pramenů známo skoro nic, nevíme ani, kde se narodil a kde žil. Pouze z jazyka, stylu a z výběru látky jeho spisu lze usoudit, že jej napsal v první polovině 3. století, snad kolem roku 220, že nejspíš nebyl školeným filosofem, nýbrž spíše sběratelem anekdot a citátů, a že snad také žil někde v provincii, mimo hlavní města. Někteří považují Diogena za křesťana, pravděpodobnější však je, že byl skeptik nebo epikurejec. Jeho dílo je napsáno tak, že autorovy sympatie neprozrazuje.
Dílo editovat
Jeho spis, „O životě a učení slavných filosofů“ (Filosofón bión kai dogmatón synagógé), se skládá z deseti knih, věnovaných jednotlivým řeckým myslitelům a jejich skupinám. Diogenes řadí řecké filosofy do dvou škol, iónské a italské, kritéria tohoto rozlišení jsou však nejasná. Prvních devět knih tvoří sbírky anekdot a vyprávění o jejich životech i citátů a názorů, patrně z druhé a třetí ruky. Diogenes s nimi nepolemizuje, nýbrž jen reprodukuje, co mu přišlo pod ruku, a z jeho spisu se nezdá, že by měl spolehlivé prameny. Přesto je to největší zachovaná sbírka životopisných údajů a citátů, zejména pro předsokratovskou filosofii, a má tedy nesmírný význam.
Od zbytku díla se liší poslední, desátá kniha, která obsahuje tři autentické listy Epikurovy a jeho Testament; je to tedy vynikající pramen k tomuto mysliteli. V poslední době se zájem badatelů obrací k Diogenovi také jako ke zdroji poznatků o antické logice. Ukazuje se totiž, že výroková logika nezačíná až u stoiků, kteří se naopak opírali o starší autory, jako byl Diodóros Chronos nebo Filón z Megary, citované právě u Diogena; Diodóros uvažoval i o axiomech, o materiální implikaci a o mylných závěrech. Jinak je nápadné, že v Diogenově sbírce zcela chybí střední platónismus.
Poznámky editovat
- ↑ Platná Pravidla českého pravopisu z roku 1993 (akademické vydání, ISBN 80-200-0475-0, str. 383) uvádějí, že se toto jméno má psát Diogenes (tedy všechny samohlásky krátké). Stejný údaj se nalézá v Internetové jazykové příručce. V Encyklopedii antiky (1973) a ve Slovníku antické kultury (1974) je používán tvar Diogenés (poslední samohláska dlouhá).
Literatura editovat
- Diogenes Laertius, Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Přel. A. Kolář. Nová tiskárna Pelhřimov 1995
- J. Ludvíkovský, Život a učení filosofa Epikura. Praha 1952.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Díogenés Laertios na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Díogenés Laertios
- https://web.archive.org/web/20071104074151/http://classicpersuasion.org/pw/diogenes/ Anglický překlad Diogena (chybí Epikuros a Zenon z Kitia)
- http://www.fordham.edu/halsall/ancient/diogeneslaertius-book7-stoics.html/ Archivováno 7. 6. 2007 na Wayback Machine. Anglický překlad 7. knihy (Stoici včetně Zenona z Kitia)
- https://web.archive.org/web/20050929053145/http://www.epicurus.info/etexts/Lives.html Anglický překlad 10. knihy (Epikuros)
- https://web.archive.org/web/20070813143406/http://www.epicurus.net/en/lives.html 10. kniha a článek o Epikurovi – en.
