Wikipedie

Servít je vůl

„Servít je vůl“ je nejznámější česká latrinálie,[1] tj. anonymní nápis umísťovaný zejména na veřejné toalety. V 60. letech 20. století se tento nápis začal objevovat nejprve v rámci recesistické pomsty studentů, avšak později se rozšířil i mezi lidi, kteří původně označenou osobu neznali, a byl šířen do celého světa. Úsloví se stalo obecně známým a rozšířily se i některé jeho modifikace.

Původ a rozšíření editovat

Jako původní cíl recesistické akce bývá nejčastěji uváděn prof. Radim Servít (1921–1984), vyučující pružnost a pevnost na fakultě stavební ČVUT v 60. letech a proslulý přísností při zkoušení.[2] Později byl nápis vztahován i na další osoby jménem Servít.[3]

Další variantou je, že spojení „Servít je vůl“ pochází z knihy Konec starých časů od Jaroslava Žáka (do roku 1989 putovala toliko v samizdatu), v níž vystupuje osoba Áda Servít, který rád jako student na zdi vypisoval hesla o tom, kdo je vůl: „Lyrický talent Ádův se změnil ve vlohu satirickou. Jeho první aforismy se objevily na zdech a plotech, hlásajíce, že pan řídící, pan starosta a jiní hodnostáři jsou volové. Byl odhalen a perzekvován, nejprve rákoskou přes ruce, později dokonce i přes zadnici. Hněv satirikův propůjčil křídla jeho fantazii a od realistického „učitel je vůl“ přes dadaistické „Pepka Šéfrová je vůl“ dospěl až k metafyzickému „vůl je vůl“, což napsal ve vzteku na školní dveře, vytvořiv tak v tomto odvětví nápisové literatury nepředstižitelný superlativ.“[4]

Studenti začali mimo jiné na záchodcích hostinců v okolí školy psát na zdi poznámky „Servít je vůl“. V prostředí šedesátých let, kdy se nespokojenost studentů velmi často ventilovala v akcích, známých tehdy jako recese, se nápisy „Servít je vůl“ z dejvických záchodků[5] postupně rozšířily za hranice Prahy, ČSSR a Evropy, přetrvaly a byly obnovovány po generace. Z doložených míst, kde byl či je tento nápis k vidění, lze namátkou jmenovat: Eiffelova věž (podle Vladimíra Justa),[6] nádraží v Miláně (autor nápisu Jiří Reinsberg[7]), stanice v newyorském metru, nádraží Nesebar v Bulharsku, Gerlachovský štít, záchodky v Londýně, plot rybářské hospody v polské vesnici na Baltu,[8] chodba jídelny na sovětské polární stanici Mirnyj v Antarktidě,[8] Empire State Building v New Yorku.[9]

Postupem doby byly nápisy obměňovány, a jsou známé kreace jako „Doopravdy nejsem vůl, Servít“, „Všichni jste volové! Servít“, „Nejen Servít, ale i…“, „X.Y. je Servít“, „Promiň, Servíte, jsou i větší volové“ atp. Při majálesu v roce 1965 se mimo jiné skandovalo „Ať žije Servit. Všichni jsou volové.“[10]

V roce 1968 na tento slogan a nápis navázala mimořádně úspěšná píseň beatové skupiny Synkopy 61 „Válka je vůl“.[11]

Nápis Servít je vůl se mihne ve filmu Naděje má hluboké dno (1988), na stěně telefonní budky ve scéně, kde paní Dlasková telefonuje zeti seznamovací inzerát.

Senátor Jaroslav Kubera zmínil fenomén tohoto nápisu v roce 2001 (při projednávání novely trestního zákona č. 139/2001 Sb., kterou byl přidán § 257b o speciální skutkové podstatě postříkání, pomalování či popsání cizí věci), v recesistickém projevu, v němž původ graffiti odvozoval od Járy Cimrmana. Kubera v Senátu řekl: „Křída byla hlavním nástrojem writerů až do konce 60. let. Vrcholem tohoto období byl nápis ,servít je vůl‘, který pronikl až do metra v New Yorku a stal se inspirací pro vznik graffiti ve Spojených státech. Po vstupu spojeneckých vojsk v srpnu 1968 byla křída nahrazena vápnem. (…)“[12]

Motiv Servíta se objevuje v sedmidílném rozhlasovém seriálu Jana Vedrala Xaver (2007), konkrétně v prvním díle nazvaném Servíte, promiň.[13] Hláška (v mluvené, nikoliv psané podobě) se objevila i ve filmu Vejška z roku 2014.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ JANEČEK, Petr: Servít je vůl. Tvar 8/2012: s. 24. Dostupné online.
  2. ↑ Právo, 10. 9. 1998 (korpus syn2006pub): „Servít byl lepší, přátelé, adresnější. S ním alespoň člověk věděl, na čem je. A to se potom organismu ulevilo. Profesor Ing. Radim Servít (1921 – 1984) vyučoval na katedře mechaniky inženýrského stavitelství ČVUT pružnost a plasticitu. Je autorem učebnic a skript. Příčina jeho masivní negativní démonizace leží údajně na počátku Servítovy učitelské kariéry, kdy jako asistent u profesora Václava Daška praktikoval „lstivý předstupeň“ – studenti, pokud se chtěli dostat ke zkoušce k Daškovi, museli absolvovat „trapné zkoušení“ z chytáků a špeků u Servíta. Nápis Servít je vůl byl nalezen na celém světě, zejména na univerzitních záchodech a významných stavbách, které realizovali jeho žáci. Poté zlidověl.“
  3. ↑ Hospodářské noviny, 13. 10. 2000 (korpus syn2006pub): „…Nic zvláštního, studentská msta bývá nemilosrdná. Příslušníci mé generace jistě vzpomínají, jak byly záchodky po Praze (a nejen po ní, nýbrž po celé bývalé ČSSR a prý porůznu po světě) jednu dobu popsány heslem: „Servít je vůl.“ Týkalo se předního fyziologa, který zřejmě pohodlným medikům svými požadavky ztrpčoval život, proto ta bezmocná odplata.“
  4. ↑ ŽÁK, Jaroslav. Konec starých časů. 1. vyd. [s.l.]: Chvojkovo nakladatelství (Jiří Chvojka), 1991. 207 s. ISBN 80-900239-3-2. 
  5. ↑ Pavel Brenkus a Lukáš Dočkal: Toalety na středních školách (kvalitativní výzkum), seminární práce, obor jednooborová psychologie, 2000/2001
  6. ↑ Marek Kerles: Jazykovědce trápí „volování“, Český a slovenský svět, 16. 9. 2005
  7. ↑ Jiří Reinsberg: Moje archa úmluvy V. – bral jsem život zvesela (přepis záznamu vyprávění na webu christnet.cz)
  8. ↑ a b Disman, M. (2006): Jak se vyrábí sociologická znalost, Praha, Univerzita Karlova v Praze a Nakladatelství Karolinum, 3. dotisk 3. vydání, ISBN 80-246-0139-7, str. 310
  9. ↑ Spisy Jaroslava Putíka, Nakladatelství Hynek, Praha 1996, sv. 1, 261 stran. Servít v baseballové čepici: Hlavně o memech, také o genech a lidech. „Ti, kdo pamatují šedesátá léta, si jistě vzpomenou na nápis Servít je vůl. Začal se objevovat na záchodcích vysokých škol. Prý šlo o pomstu. Pak jej veřejné služby smývaly ze stěn nejrůznějších budov a dopravních prostředků. Rychle se rozšířil po Evropě. O něco později se objevil v nejvyšším patře Empire State Building v New Yorku.“, Lidové noviny 63/1997
  10. ↑ BLAŽEK, Petr. Vyhoštění krále majálesu. Allen Ginsberg a Státní bezpečnost. S. 37. Paměť a dějiny [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2011 [cit. 2013-03-01]. Čís. 2, s. 37. Dostupné online. ISSN 1802-8241. 
  11. ↑ Válka je vůl
  12. ↑ Stenozáznam ze 2. dne 5. schůze Senátu PČR, 28. února 2001, Jaroslav Kubera
  13. ↑ Hezký den Vám přeje... Xaver - Rozhlasový seriál - Servíte promiň, vůl je Xaver!. xaver.estranky.cz [online]. [cit. 2021-03-13]. Dostupné online. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Servít_je_vůl&oldid=22580727“