Sergej Gerasimov

sovětský filmový režisér, herec a pedagog

Sergej Apollinarjevič Gerasimov (3. června 1906 Kundravy26. listopadu 1985 Moskva) byl sovětský filmový režisér, herec, scenárista a pedagog, profesor na Všesvazovém státním institutu kinematografie (VGIK) v Moskvě. Jedna z nejvýznamnějších osobností sovětské kinematografie 20. století. Přední místo v jeho režijní tvorbě zaujímají filmy Mladá garda (1948), Tichý Don (1957–1958) a Lev Tolstoj (1983).

Sergej Apollinarjevič Gerasimov
Sergej Gerasimov ve filmu Maškaráda (1941)
Sergej Gerasimov ve filmu Maškaráda (1941)
Narození 21. květnajul. / 3. června 1906greg.
Kundravy, Orenburská gubernie, Ruské impérium
Úmrtí 26. listopadu 1985 (ve věku 79 let)
Moskva, Sovětský svaz
Místo pohřbení Novoděvičí hřbitov
Národnost ruská
Alma mater Leningradská umělecká akademie, Institut jevištního umění Leningrad
Povolání herec, filmový režisér, scenárista, pedagog
Aktivní roky 1924–1985
Zaměstnavatel Všesvazový státní institut kinematografie
Politická strana Komunistická strana Sovětského svazu
Manžel(ka) Tamara Makarova
Funkce poslanec Nejvyššího sovětu SSSR
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Mládí a herecká kariéraEditovat

Sergej Gerasimov se narodil ve vesnici Kundravy na jižním Uralu, blízko městečka Miass, uprostřed krásné přírody. Otec se tam usadil po letech vyhnanství a pracoval na geologickém průzkumu. Tragicky zahynul při výkonu povolání, když byly Sergejovi asi tři roky. Matka se musela postarat o pět dětí. Pracovala v Jekatěrinburgu a o nejmladšího Sergeje pečovala chůva. Po revoluci se rodina odstěhovala do Krasnojarsku, kde Sergej nastoupil do zaměstnání v truhlářské dílně.[1]Chtěl se však věnovat umění a s podporou starších bratrů odjel do Leningradu, kde se přihlásil na malířskou akademii (1923–1925). Studium malířství ho neuspokojovalo, více ho lákalo herectví a proto přešel na institut jevištního umění.[2] První divadelní role hrál v Experimentálním studiu a v osmnácti letech přišel do Dílny excentrického herce (FEKS).Tam se seznámil s mladými progresivními umělci, jako byli budoucí režiséři Leonid Tauberg, Grigorij Kozincev, Sergej Jutkevič nebo kameraman Andrej Moskvin. Mezi herci se objevila sedmnáctiletá Tamara Makarovová, se kterou se Gerasimov o rok později oženil. V Dílně se začaly natáčet první filmy, Gerasimov debutoval jako herec ve filmu Trauberga a Kozinceva Medvědi kontra Judenič z roku 1925. Účinkoval v dalších filmech, které dnes patří ke klasice němé éry sovětské kinematografie: přepis Gogolova Pláště (1926), Spiklenci Velkého díla (1927), Nový Babylon (1929) a Sama uprostřed bílé smrti (1930). Na obou posledních filmech pracoval jako asistent režie a na základě této zkušenosti se rozhodl opustit herectví a věnovat se filmové režii.

Filmová režieEditovat

Po prvních pokusech na počátku třicátých let přišel velký divácký úspěch se zvukovým filmem Polární hrdinové (Семеро смелых, 1936), který líčil výpravu sedmi komsomolců do Arktidy. Tématu hrdinství a odvahy mladých lidí se věnoval i v dalším filmu Pevnost na Amuru (Комсомольск, 1938) z prostředí stavby mládeže uprostřed sibiřské tajgy. Gerasimov ukázal široké panoráma společenských a psychologických jevů provázejících vznik nového města.[3] V roce 1939 režíroval film Učitel (Учитель), příběh mladého intelektuála vychovávajícího děti na malé vesnici. V roce 1941 natočil přepis Lermontovova romantického dramatu Maškaráda (v Československu byl uváděn pod názvem Po maškarním plese) s původními dialogy ve verších.[2] Ve všech filmech hrála hlavní ženské role jeho manželka Tamara Makarovová.

Léta velké vlastenecké války prožil Gerasimov v Alma-Atě, kam byla evakuována filmová studia z ostatních sovětských měst ohrožených boji. Věnoval se publicistice a dokumentárním filmům, stal se spoluzakladatelem Válečného kinosborníku, do kterého přispíval agitačními skeči. Natočil zde celovečerní válečné filmy Nepřemožitelní (Непобедимые, 1942) a Velká země (Большая земля, 1944). V letech 1944–1946 byl ve vedení Ústředního studia dokumentárních filmů.[2] Stál v čele skupiny filmařů, která natáčela dokument z jednání Jaltské konference v únoru 1945. Od roku 1943 byl členem Komunistické strany Sovětského svazu.

 
Gerasimov (vlevo) během návštěvy Disneylandu, 1958

Po válce se stal pedagogem na institutu kinematografie (VGIK) v Moskvě, kde během dlouhých let svého působení vychoval řadu filmových osobností. V letech 1947–1948 natočil dvoudílný film Mladá garda podle románu Alexandra Fadějeva o hrdinném boji skupiny mladých lidí proti německým okupantům.[2] Hrálo v něm několik jeho žáků, pozdějších slavných herců, například Inna Makarovová, Sergej Bondarčuk, Vjačeslav Tichonov, Nonna Morďjukovová. V roce 1949 byl Gerasimov za své dílo oceněn státní cenou, o rok dříve mu byl udělen titul národní umělec SSSR.

Dva roky strávil v Číně při natáčení celovečerního barevného dokumentu Osvobozená Čína (Освобождённый Китай). Po návratu vznikl v jeho režii film Venkovský lékař (Сельский врач, 1951). Další tři roky pracoval na svém vrcholném díle, filmové adaptaci rozsáhlého románu Michaila Šolochova Tichý Don (Тихий Дон, 1957–1958). O tomto projektu Gerasimov uvažoval už před válkou, ale teprve po Stalinově smrti mohl třídílný výpravný film o tragickém osudu donských kozáků realizovat. Film získal hlavní ceny na festivalech v Bruselu, Karlových Varech a Moskvě.

 
Mince v hodnotě 2 rublů vydaná u příležitosti 100. výročí narození Sergeje Gerasimova ruskou bankou

Na přelomu 60. a 70. let se ve svých filmech zabýval současnými problémy mladé generace, která hledá své místo ve společnosti a řeší otázku odpovědnosti za své činy: Novinář (dva díly, 1967), U jezera (1969), Milovat člověka (1973), Dcery a matka (1974). V koprodukci s kinematografií NDR vznikl pod režijním vedením Sergeje Gerasimova dvoudílný film o dětství a mládí cara Petra Velikého: Petrovo mládí (1980) a Na prahu slavných skutků (1981). V roce 1974 mu byl udělen titul Hrdina socialistické práce. a v roce 1984 Leninův řád.

Posledním dílem Sergeje Gerasimova byl tříhodinový snímek Lev Tolstoj (1983), v němž se pokusil popsat vnitřní konflikt slavného spisovatele v závěrečném období jeho života, který ho donutil opustit rodinu a vydat se na poslední cestu. Sám v něm vytvořil hlavní roli. Film získal Křišťálový glóbus na MFF v Karlových Varech v roce 1984.

Zemřel 28. listopadu 1985 v Moskvě po operaci srdce. Je pohřben na Novoděvičím hřbitově.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Герасимов, Сергей Аполлинариевич na ruské Wikipedii.

  1. CODR, Milan; STORCHOVÁ, Michaela. Přemožitelé času sv. 19. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Sergej Gerasimov, s. 144-147. 
  2. a b c d VÁŇA, Otakar. Režie Sergej Gerasimov. Praha: ČFÚ, 1971. 
  3. TOEPLITZ, Krzysztof Teodor. Chaplinovo království. Praha: Mladá fronta, 1965. S. 284. 

Externí odkazyEditovat