Otevřít hlavní menu

Michail Alexandrovič Šolochov

sovětský, ruský spisovatel

Michail Alexandrovič Šolochov (rusky: Михаил Александрович Шолохов; 24. května 1905, Kružilino ve Věršenské stanici, Ruské impérium21. února 1984, Vjošenská, Sovětský svaz) byl sovětský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu.[1]

Michail Alexandrovič Šolochov
Sholokhov-1938.jpg
Narození 11.jul. / 24. května 1905greg.
Kružilino
Úmrtí 21. února 1984 (ve věku 78 let)
Vjošenka
Příčina úmrtí rakovina hrtanu
Místo pohřbení Vjošenka
Povolání spisovatel, romanopisec, scenárista, básník, prozaik, novinář a politik
Národnost Rusové
Žánr román, povídka a esej
Významná díla Osud člověka
Tichý Don
Ocenění Leninův řád (1939)
Stalinova cena 1. třídy (1941)
Řád Vlastenecké války 1. třídy (1945)
Leninův řád (1955)
Leninova cena (1960)
… více na Wikidatech
Politická příslušnost Komunistická strana Sovětského svazu (od 1932)
Děti Mikhail Mikhailovich Sholokhov
Sholokhova, Svetlana Mikhailovna
Podpis Podpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Pocházel z Kružilina v Rostovské oblasti a na Donu strávil většinu života. Rodnému kraji zasaženému občanskou válkou i dalšími společenskými proměnami věnoval Šolochov podstatnou část tvorby.

 
M.Šolochov s manželkou a dětmi

Studoval na gymnáziu, kde napsal své první verše. V době občanské války vstoupil v patnácti letech do zásobovacího oddílu Rudé armády. V roce 1922 odešel do Moskvy. Vystřídal několik zaměstnání: učitel, osvětový pracovník, kameník, účetní. Současně začal psát fejetony a hry pro dramatický kroužek. Po dvou letech se vrátil zpět do rodné oblasti a od r. 1926 se usadil v kozácké vesnici Vjošenská, kde prožil celý život.[2] V r. 1924 se oženil s učitelkou Marií Petrovnou Gromoslavskou, se kterou měl čtyři děti.

V roce 1932 vstoupil do komunistické strany Sovětského svazu, od roku 1961 byl volen za člena ústředního výboru KSSS. Již v roce 1934 byl členem vedení Svazu sovětských spisovatelů a roku 1939 se stal členem Akademie věd. Byl také poslancem Nejvyššího sovětu SSSR.

Druhé světové války se účastnil jako válečný dopisovatel deníku Pravda.

Za čtyřdílný Tichý Don byl dekorován vysokým státním vyznamenáním. V roce 1960 mu byla udělena Leninova cena. V roce 1965 obdržel Šolochov za své celoživotní dílo Nobelovu cenu.[1]

 
Muzeum M.A.Šolochova ve Vjošenské

Zemřel v r. 1984 na rakovinu hrtanu. Pochován je ve Vjošenské u domu, kde bydlel. Bylo v něm zřízeno muzeum M.A.Šolochova.

DíloEditovat

Počátky jeho tvorby byly ovlivněny expresionismem a naturalismem. Častým námětem mu bylo rodné kozácké prostředí nejprve z doby ruské občanské války a později z doby druhé světové války.

Poprvé publikoval v roce 1923. Časopisecky tištěné povídky byly sebrány v roce 1926 do knížek Donské povídky a Azurová step. V letech 1928-1941 vydává čtyřdílnou epopej Tichý Don I-IV. Dílo líčí život donských kozáků v období první světové války, Velké říjnové revoluce a ruské občanské války. Za toto dílo obdržel v roce 1941 státní cenu.

Dalším obsáhlým dílem je román Rozrušená země (1932-1959) o kolektivizaci zemědělství na Donu (oceněno v roce 1960 Leninovou cenou).

Ze svých prací z doby Velké vlastenecké války, kdy působil jako vojenský dopisovatel, sestavil knihy Škola nenávisti (1942), Bojovali za vlast (1943) a Osud člověka (1957).

Jeho rukopisy shořely za války při bombardování Vjošenské.

Spisy (výběr)Editovat

ReferenceEditovat

  1. a b Mikhail Sholokhov - Facts - NobelPrize.org. NobelPrize.org [online]. [cit. 2018-09-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. NOVOTNÝ, Vladimír; CODR, Milan. Přemožitelé času sv. 6. 1.. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Michail Alexandrovič Šolochov, s. 15-18. 

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • TVRDÍKOVÁ, Sylva. heslo Šolochov, Michail Alexandrovič. In: Milan Hrala a kol. Slovník spisovatelů, Sovětský svaz,. Praha: Odeon, 1978. Svazek II (L-Ž). S. 423-424.

Související článkyEditovat