Sei Šónagon

japonská básnířka a dvorní dáma

Sei Šónagon (asi 966 – 1017 až 1025) byla japonská básnířka a dvorní dáma období Heian. Proslula svou sbírkou úvah a deníkových záznamů známých jako Důvěrné sešity (枕草子; Makura no sóši). Založila tím v japonské literatuře žánr zvaný zuihicu (zápisky). Psala také básně v žánru tanka.[1]

Sei Šónagon
Sei Shonagon2.jpg
Narození 966
Kjóto
Úmrtí 1025 (ve věku 58–59 let)
Kjóto
Povolání dvorní dáma, básnířka, esejistka, autorka deníků, spisovatelka a historička
Témata poezie a esej
Významná díla Makura no sóši
Sei Šónagon šú
Manžel(ka) Tačibana no Norimicu
Fudžiwara no Munejo
Děti Tačibana no Norinaga
Džótómoninkomanomjóbu
Rodiče Kijohara no Motosuke
Příbuzní Kaišú a Kijohara no Munenobu (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

O jejím životě je známo jen málo, s výjimkou toho, co lze nalézt v její knize. Byla dcerou Kijohary no Motosukeho, učence a známého básníka žánru waka. Její dědeček Kijohara no Fukajabu byl také básník waka. Rodina patřila mezi dvořany střední úrovně a měla finanční potíže. Provdala se ve věku 16 let za vládního úředníka Tachibana no Norimicu a porodila mu syna Norinaga. V roce 993 začala sloužit císařovně Teiši, manželce císaře Ičijó. Ve věku 27 let se patrně rozvedla. Když skončilo zákonné porozvodové moratorium, mohla se oženit s Fudžiwarou no Munejem, guvernérem provincie Seccu. Měla s ním dceru. Jiné zdroje ovšem tvrdí, že se po rozvodu stala buddhistickou jeptiškou. Neexistují žádné informace o jejím životě po roce 1017. Je známa její rivalita se spisovatelkou Murasaki Šikibou, autorkou Příběhu prince Gendžiho, která sloužila císařovně Šoši, druhé manželce císaře Ičidžóa.

Její kniha poznámek existovala několik stovek let jen v ručních opisech, poprvé byla vytištěna v 17. století. Existuje několik jejích verzí, které se liší uspořádáním dochovaných textů a mírou akceptování pravděpodobných pozdějších přípisků. Dvě nejrespektovanější verze jsou nazývány Sankanbon a Nōinbon. Zápisky jsou vtipné, lehké, zachycují řadu dvorských klepů a záměrně se vyhýbají vážným a tragickým tématům (včetně smrti císařovny Teiši, jinak hlavní hrdinky knihy). Krom toho kniha obsahuje řadu rad, zejména, jak psát dopisy. Předpokládá se, že byla dokončena někdy mezi lety 1001 a 1010.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sei Shōnagon na anglické Wikipedii.

  1. Sei Šónagon. leporelo.info [online]. [cit. 2018-12-20]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat