SM Torpedoboot 80T

rakousko-uherská torpédovka

SM Torpedoboot 80T, zkráceně SM Tb.80T později Vijelia, byla rakousko-uherská torpédovka typu 74T. Postavena byla, stejně jako její sesterské lodě, v loděnici Stabilimento Tecnico Triestino.

Tb.80T poškozená při ostřelování Porto Corsini
Základní údaje Vlajka
Typ torpédovka
Třída typ 74T
Zahájení stavby prosinec 1913
Spuštěna na vodu 3. srpen 1914
Uvedena do služby 8. listopad 1914
Osud vyřazena a sešrotována 1932
Takticko-technická data
Výtlak 262 tun
Délka 57,84 m
Šířka 5,75 m
Ponor 1,54 m
Pohon 2 kotle Yarrow
5 700 hp
Rychlost 29,5 uzlů
Posádka 3 důstojníci
38 námořníků
Výzbroj zdroje se razantně liší (2×80, 76, 70 nebo 66 mm)

První světová válkaEditovat

Za první světové války sloužila u I. torpédové flotily.[1] Dne 24. května 1915 se účastnila velké akce rakousko-uherského loďstva - velkého nájezdu na italské pobřeží. Spolu s křižníkem Novara, torpédoborcem Scharfschütze a třemi dalšími torpédovkami (78T, 79T a 81T) ostřelovala město Porto Corsini. Při přestřelce s italskou pobřežní baterií byla poškozena.[2] Dělostřelecký granát prorazil její bok a explodoval v důstojnické jídelně; exploze si vyžádala 3 zraněné.[3] 27. července pak odplula z Šibeniku jako součást menšího svazu (lehké křižníky Saida a Helgoland, 6 torpédoborců a 9 torpédovek) s cílem zaútočit na italskou stanici na ostrově Velká Palagruža.[4] Dne 30. prosince kryla spolu s Tb.78T výpad křižníku Novara proti Brindisi. 6. února 1916 vyplula spolu s Tb.74T, Tb.78T, Tb.83F, Tb.87F a Tb.88F, při krytí křižníkem Helgoland, s úkolem napadnout transportní lodě Dohody plující z Drače do Brindisi. Cestou se srazily Tb.74T s Tb.83F, škody na první z nich byly natolik vážné, že se celý svaz musel vrátit. Lodě však zachytil britský lehký křižník HMS Weymouth v doprovodu francouzského torpédoborce Bouclier. Rakušanům se po torpédovém útoku Tb.83F podařilo využít příležitosti a uniknout.[5] 2. srpna se účastnila přestřelky rakouských lodí (křižník Aspern, torpédoborce Wildfang a Warasdiner a torpédovka Tb.85F) s francouzskými torpédoborci, slabší francouzské síly se musely spasit útěkem.[6] Dne 14. května 1918 pak torpédovka zachránila u Rovinje hydroavion A 70 a odtáhla ho zpět na základnu.[7]

Poválečná službaEditovat

Po válce obsadili torpédovku Italové, ale v roce 1920 byla udělena Rumunsku. Zde ji zařadili do služby pod jménem Vijelia. Sloužila až do roku 1927, kdy byla vyřazena a později sešrotována.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. MAREK, Jindřich. Pod rakouskou vlajkou. Čeští námořníci v létech 1900-1918. Cheb: Svět křídel, 2003. S. 93. 
  2. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři, 2. díl. Rok 1915. Praha: Libri, 2001. S. 97. 
  3. NOVÁK, Jiří. Příběh Ostrostřelce. Osudy rakousko-uherského torpédoborce Scharfschütze za první světové války. Praha: Mare-Czech a Ares, 2004. 182 s. ISBN 80-903149-0-2. 
  4. MAREK, Jindřich. Pod rakouskou vlajkou. Čeští námořníci v létech 1900-1918. Cheb: Svět křídel, 2003. S. 96. 
  5. MAREK, Jindřich. Pod rakouskou vlajkou. Čeští námořníci v létech 1900-1918. Cheb: Svět křídel, 2003. S. 229. 
  6. MAREK, Jindřich. Pod rakouskou vlajkou. Čeští námořníci v létech 1900-1918. Cheb: Svět křídel, 2003. S. 231. 
  7. MAREK, Jindřich. Pod rakouskou vlajkou. Čeští námořníci v létech 1900-1918. Cheb: Svět křídel, 2003. S. 95. 

LiteraturaEditovat

  • BILZER, Franz F. Die Torpedoboote der k.u.k. Kriegsmarine von 1875 — 1918. Graz: H. Weishaupt Verlag, 1996. ISBN 3-900310-16-5. (německy) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat