Rostislav Petera
Rostislav Petera (15. září 1909 Královo Pole[1] – 21. července 1980 Praha[2][3]) byl český a československý politik Československé strany lidové, ústřední tajemník a později předseda ČSL, poslanec České národní rady, Sněmovny národů a Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Ministr vlád České socialistické republiky. Stoupenec prokomunistického kurzu v lidové straně.
Rostislav Petera | |
---|---|
poslanec České národní rady | |
Ve funkci: 1970 – 1971 | |
poslanec Federálního shromáždění (SN) | |
Ve funkci: 1971 – 1971 | |
Ve funkci: 1971 – 1976 | |
poslanec Federálního shromáždění (SL) | |
Ve funkci: 1976 – 1980 | |
ministr bez portfeje České soc. rep. | |
Ve funkci: 1971 – 1980 | |
5. předseda ČSL | |
Ve funkci: 1973 – 1980 | |
Předchůdce | Antonín Pospíšil |
Nástupce | František Toman |
Stranická příslušnost | |
Členství | Čs. str. lidová KSČ Čs. str. lidová |
Narození | 15. září 1909 Královo Pole Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 21. července 1980 (ve věku 70 let) Praha Československo |
Profese | politik, spisovatel a novinář |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Biografie
editovatBěhem únorového převratu v roce 1948 patřil mezi hlavní stoupence prokomunistické politiky v ČSL, tehdy jako vlivný brněnský redaktor deníku Lidová demokracie. Angažovaností ve prospěch KSČ se snažil odčinit svou předchozí loajalitu vůči německému okupačnímu režimu za Protektorátu. V 50. letech působil jako předseda prorežimní katolické akce. V 60. letech 20. století byl ovšem po sporech s předsedou strany Josefem Plojharem odsunut do tiskového oddělení Národní fronty. V této době byl dokonce po jistou dobu evidován jako člen KSČ.[4]
Jeho politická kariéra v lidové straně znovu naplno začala za normalizace roku 1969, kdy ve straně představoval frakci loajální k normalizačnímu kurzu KSČ a Národní fronty. V letech 1968–1969 působil jako šéfredaktor Lidové demokracie.[5] Po listopadovém zasedání Ústředního výboru ČSL v roce 1970 se stal generálním tajemníkem strany namísto reformisticky orientovaného Jana Paulyho. V nové funkci se pak podílel na formulaci politiky ČSL v duchu normalizačního režimu. Součástí této změny kurzu byla i výměna členských legitimací, která analogicky jako v KSČ znamenala čistky reformistických politiků. V roce 1973 poté, co zemřel předseda strany Antonín Pospíšil, se Petera stal předsedou ČSL. Ve funkci ho potvrdil 2. sjezd ČSL v červenci 1977.[6][7][8]
Zastával také vládní posty. V letech 1971–1980 byl ministrem bez portfeje České socialistické republiky ve druhé vládě Josefa Korčáka a třetí vládě Josefa Korčáka.
Dlouhodobě zasedal i v zákonodárných sborech. Po provedení federalizace Československa usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Mandát nabyl až dodatečně v březnu 1971. Do federálního parlamentu ho nominovala Česká národní rada, kde rovněž zasedal dodatečně (od prosince 1970). Mandát ve FS znovu získal ve volbách v roce 1971 (volební obvod Praha-město).Ve volbách v roce 1976 přešel do Sněmovny lidu (obvod Praha 3) a zasedal zde až do své smrti roku 1980.[9][5][10]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matrika 17566, sn. 49 [online]. MZA [cit. 2022-10-24]. Dostupné online.
- ↑ Rostislav Petera [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-03]. Dostupné online.
- ↑ Záhlaví : Petera, Rostislav, 1909–1980 [online]. katalog.svkul.cz [cit. 2012-04-03]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1286, 1299–1300.
- ↑ a b 9. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-03]. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1299–1300.
- ↑ Přehled vedoucích činitelů ČSL [online]. kraj-olomouc.kdu.cz [cit. 2012-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-29.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 549, 555.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-03]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-03]. Dostupné online.