Rokle Petrušino
Petrušinská rokle (rusky Петрушинская балка) nebo rokle smrti (rusky балка смерти z německého Todesschlucht) se nachází na předměstí přístavního města Taganrog v Rusku. Během okupace města Taganrog v ní německá armáda v letech 1941–1943 zavraždila 7 000 sovětských civilistů.
Umístění editovat
.jpeg)
Petrušino je vesnice u základů Petrušinské kosy, úzké písečné kosy v Taganrožském zálivu v Azovském moři na severozápadním předměstí města Taganrog. Petrušinská rokle je lom umístěný nedaleko sídla společnosti Berijev, který vznikl na začátku 20. století.
Okupace města Taganrog editovat
17. října 1941 přijely na předměstí Taganrogu tankové divize SS „Wiking“ a 1. tanková divize SS „Leibstandarte SS Adolf Hitler“ 1. tankové skupiny Wehrmachtu. Několik obrněných vozů se dostalo k přístavu a pálilo na dělové čluny „Krenkel“ a „Rostov-Don“ a na poslední transportní loď evakuující ženy a děti.
Rudá armáda opustila město 22. října 1941.
Masakry editovat
SS Einsatzgruppe Sonderkommando 10a vykonávalo systematickou genocidu taganrožských obyvatel od prvního dne okupace. Největší skupina obyvatel (staří muži, staré ženy, komunisté, Romové, Židé a osoby podezřelé z napomáhání taganrožskému odboji) byli odvezeni z Vladimirského náměstí v Taganrogu do vesnice Petrušino (nedaleko podniku Berijev). V Petrušinské rokli (Todesschlucht) byli zastřeleni.
Masakr v Taganrogu začal v rámci konečným řešením židovské otázky. Ortskommandant (místní velitel) vydal 22. října 1941 příkaz pro všechny Židy nosit znak Davidovy hvězdy a zaregistrovat se na místním velitelství (Ortskommandantur). Následovala výzva židovskému obyvatelstvu města Taganrog, kterou podepsal Ortskommandant Alberti. Výzva svolávala všechny Židy, aby se sešli 29. října 1941 v 8 hodin na Vladimirském náměstí, odkud měli být odvedeni do ghetta. Alberti vysvětlil nutnost takového opatření údajným nárůstem antisemitismu mezi místním obyvatelstvem. Německá policie a gestapo by prý lépe zvládla situaci, pokud by byli Židé odděleni v určité oblasti města:
Za účelem provedení tohoto nařízení se Židé obou pohlaví a všech věkových kategorií včetně židovských míšenců musí shromáždit ve středu 28. října 1941 v 8 hodin ráno na Vladimirském náměstí v Taganrogu. Všichni Židé musí mít dokumenty a odevzdat klíče od bytů a domů. Kartonové štítky s celými jmény a adresami musí být připevněny ke klíčům. Doporučujeme Židům, aby si s sebou vzali cennosti a hotovost… (výňatek)
Воззвание к еврейскому населению Таганрога
Všichni Židé města Taganrog (cca 2 500 lidí) se 29. října 1941 shromáždili na Vladimirském náměstí. Ihned byli zaregistrováni u budovy školy č. 27 a odvezeni nákladními vozy do Petrušinské rokle, kde je kolaboranti Schutzmannschaft pod kontrolou Einsatzgruppe D Otta Ohlendorfa zastřelili.
Čtrnáctiletý kluk Voloďa Kobrin (Владимир Моисеевич Кобрин) jako jediný z židovských dětí, které žily ve městě Taganrog v roce 1941, utekl jisté smrti a to díky pomoci různých lidí. O pomoc se především zasloužila Anna Michailovna Pokrovská, která obdržela 19. července 1996 ocenění Spravedlivý mezi národy z rukou prof. Alisy Shenar, velvyslankyně Izraele v Rusku.[1]
21. srpna 1943, týden před osvobozením města Taganrog Rudou armádou, bylo zastřeleno 80 obyvatel (pracovníci, ženy a mladí lidé) na pobřeží Taganrožského zálivu na Petrušinské kose.[2]
Počet zavražděných editovat
Odhady počtu zavražděných v Petrušinské rokli a Taganrogu během nacistické okupace se liší. Podle informací státního archivu bylo v rokli zastřeleno 7 000 obyvatel města (1 500 dětí různého věku).[3] Mnoho moderních zdrojů však odhaduje počet obětí na 10 000 a více.[4]
Vyšetřování editovat
Po osvobození Taganrogu 1. září 1943, byly masové vraždy v Petrušinské rokli veřejně odsouzeny. Tajemník taganrožského výboru komunistické strany Alexandr Zobov měl proslov před shromážděným obyvatelstvem. Lékařská komise povolila exhumaci 31 mrtvých těl.[2]
Památka editovat
V srpnu roku 1945 byl umístěn na hrobu v „rokli smrti“ skromný obelisk. Práce na projektu ohromného pamětního komplexu začala v roce 1965. Na přelomu května a června v roce 1967 byl projekt zpracovaný architekty z Rostova na Donu vystaven pro veřejnost v taganrožském domu kultury. Ačkoli byl projekt přijat příznivě, nebyl realizován. Architekt Vladimir Pavlovič Gračov vytvořil další návrh, který byl částečně uskutečněn v roce 1973 ke 40. výročí osvobození města. Stéla je 18 metrů vysoká, ruka od ukazováčku k základu měří 4 metry. První navržené jméno bylo „Oběti“ (Жертвы), ale po několika diskuzích bylo změněno na „Bojovníci“ (Борцы).[5]
Každoročně v den osvobození Taganrogu (30. srpna) místní úředníci místní samosprávy, pracovníci, váleční veteráni, přeživší nacistické okupace, studenti a duchovní navštěvují tento komplex, kde jsou připomínány události války.[6][7].
Galerie editovat
-
Monument "Bojovníci" -
Výhled od pomníku. -
Pamětní kámen s nápisem „Během fašistické okupace zde bylo zastřeleno kolem 10 000 lidí různých národností a vyznání.“. -
Pamětní deska Židů, kteří byli zavražděni v rokli smrti. -
Památeční kámen neznámého námořníka.
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gully of Petrushino na anglické Wikipedii.
- ↑ Всё это я пережил… В. Кобрин from the Taganrog Local Government's almanac №18 Вехи Таганрога - "Евреи Таганрога", Таганрог, декабрь 2003 г.
- ↑ a b Таганрогская Правда №2 (5954) Четверг, 2 сентября 1943 г.
- ↑ Центр документации новейшей истории Ростовской области, ф.3. оп.3, д.23
- ↑ Балка смерти
- ↑ Мемориал "Борцы". architecture.artyx.ru [online]. [cit. 2012-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-27.
- ↑ Балка смерти и Самбекские высоты. taganrog.orthodoxy.ru [online]. [cit. 2012-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03.
- ↑ Вчера в Таганроге вспоминали трагические события, произошедшие в нашем городе 70 лет назад.. taganrog.bezformata.ru [online]. [cit. 2012-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-02.