Richomeres

římský konzul

Flavius Richomeres také Ricomer (4. století393) byl franský válečník, římský magister militum a římský konzul na konci 4. století.[1] Jeho synovcem byl generál Arbogast. Je možné, že je totožný s Richomerem, otcem Theodemera, který se později stal králem Franků, ale pro toto tvrzení chybí historické zdroje.

Richomeres
Narození4. století
Úmrtí393
Národnostfranská
ChoťAscyla?
DětiTheodemer?
PříbuzníArbogast (synovec)
Vojenská kariéra
HodnostMagister militum
Doba služby377?–393
Sloužilřímské legie
VálkyGótské války
Bitvybitva u Adrianopole

Kolem roku 377 či 378 byl Richomeres domestikos císaře Gratiana. Ve službách římské armády odešel z Galie do Thrákie, kde se zapojil do gótských válek císaře Valense,[2] kterého se u Adrianopolu snažil přesvědčit, aby vyčkal na podporu vojska císaře Gratiana. Mezitím jejich protivník gótský vůdce Fritigern požadoval římské rukojmí, aby měl záruky míru.[3] Mezi požadované rukojmí se přidal i Richomeres, který se ujal vůdčí pozice a vedl ostatní rukojmí do tábora Gótů. Než ale s ostatními stačil do tábora dojít, došlo k porušení dohody obou znepřátelených stran, které vyústilo v bitvu Adrianopole.[4] Richomeres byl na bitevním poli poražen, ale rychlým ústupem si zachránil život. Valensova armáda však byla z velké části zničena a mnoho vojenských vůdců padlo, včetně samotného císaře Valense.

Kolem roku 383 byl jmenován magisterem militum per orientem (velitel východní části říše) a v roce 384 římským konzulem.[5] V roce 388 ho Theodosius I. vyslal s jeho synovcem Arbogastem, Promotem a Timasiem proti římskému uzurpátorovi Magnusi Maximovi, kterého v bitvě porazili a následně v Aquileii popravili.[6] Od roku 388 až do své smrti v roce 393 působil jako comes et magister utriusque militiae (nejvyšší velitel východní části říše).[7]

Richomeres se zajímal o literaturu a znal rétoriky jakými byl Libanios či Augustin. Svému synovci Arbogastovi představil i rétorika Eugenia. O několik let později se Arbogast chopil moci v západní části římské říše. Po smrti Valentiniana II. Arbogast povýšil Eugenia na císaře, zatímco on sám zůstal vůdcem a generalissimem. V roce 393 Theodosius I. zorganizoval vojenské tažení proti Arbogastovi, přičemž Richomeres byl postaven do čela vojenské kavalerie proti vlastnímu synovci. V roce 393 Richomeres během přesunu z východu na západ, krátce před bitvou zemřel. Arbogast a Eugenius byli v následné bitvě na řece Frigidus s římskou kavalerií poraženi. Eugenius byl zajat a popraven, Arbogast před dopadením spáchal sebevraždu vlastním mečem.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Richomeres na anglické Wikipedii.

  1. MARCELLINUS, Ammianus. Ammiani Marcellini rerum gestarum qui de 31. supersunt, libri 18. Ope mss. codicum emendati ab Henrico Valesio, & auctoribus adnotationibus illustrati. Necnon excerpta vetera de gestis Constantini & regum Italiae. Národní centrální knihovna ve Florencii: ex officina Antonii Dezallier, via Jacobea ad Coronam auream, 1681. Dostupné online. S. 631. (latinsky) 
  2. JACOBSEN, Torsten Cumberland. The Gothic War: Rome's Final Conflict in the West. Michiganská univerzita: Westholme, 2009. 370 s. Dostupné online. ISBN 978-1-59416-084-4. S. 47. (anglicky) 
  3. FRANCE, John; DEVRIES, Kelly. Warfare in the Dark Ages. [s.l.]: Ashgate, 2008. 485 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7546-2557-5. S. 168. (anglicky) 
  4. ELLIOTT, Thomas George. Ammianus Marcellinus and Fourth Century History. Michiganská univerzita: S. Stevens, 1983. 277 s. Dostupné online. ISBN 978-0-89522-023-3. S. 198. (anglicky) 
  5. BURGON, John William. Letters from Rome to Friends in England. [s.l.]: J. Murray, 1862. 420 s. Dostupné online. S. 151. (anglicky) 
  6. MARCELLINUS, Ammianus. Historia - Svazek 57,Vydání 1–4. Michiganská univerzita: F. Steiner, 2008. Dostupné online. S. 477. (anglicky) 
  7. WINTJES, Jorit. Das Leben des Libanius. Michiganská univerzita: Leidorf, 2005. 303 s. Dostupné online. ISBN 978-3-89646-834-5. S. 211. (německy)