Renzo De Felice

italský historik

Renzo De Felice (8. dubna 1929 Rieti25. května 1996 Řím) byl italský historik, zaměřený zejména na dějiny italského fašismu. Jeho stěžejní prací je obsáhlá biografie Benita Mussoliniho, čítající celkově na 6000 stránek textu ve čtyřech dílech (vydaných v letech 1965–1997). Podle De Feliceho Mussolini takřka revolučně zmodernizoval Itálii, v zahraničně-politických otázkách se však choval jako ryzí pragmatik. Pokládá tak Mussoliniho za pokračovatele liberálního směru italské politiky z let 1861–1922.

Renzo de Felice
Renzo de Felice
Renzo de Felice
Narození8. dubna 1929
Rieti
Italské královstvíItalské království Italské království
Úmrtí25. května 1996 (ve věku 67 let)
Řím
ItálieItálie Itálie
Povoláníhistorik
Národnostitalská
Alma materUniverzita La Sapienza
Žánrhistorie 20. století
Témataitalský fašismus
Významná dílaMussolini, 4 díly, Turín, 1965–1997.
Manžel(ka)Livia De Ruggiero
VlivyFederico Chabod, Delio Cantimori
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.


Život editovat

Narodil se v Rieti, studoval na římské Univerzitě La Sapienza, k jeho tamním učitelům patřili Federico Chabod či Delio Cantimori. Za studií vstoupil do Komunistické strany Itálie. Po potlačení maďarského povstání v roce 1956 byl jedním ze 101 italských intelektuálů, kritizujících italskou komunistickou stranu za její podporu Sovětům. Postoj strany jej přiměl k opuštění jejích řad a přestupu do konkurenční Socialistické strany Itálie. Po studiích začal na římské univerzitě vyučovat historii. Oženil se s Livií De Ruggiero. Zemřel v Římě.

Vědecká práce, De Feliceho pojetí fašismu a Mussoliniho editovat

De Felice je znám zejména pro svůj nedokončený zevrubný životopis Mussoliniho, rozdělený do čtyř dílů v celkových osmi svazcích. Založil a editoval rovněž vlivné peridikum Storia Contemporanea. Sám liberální Žid, zpracoval také oceňovanou monografii o nacistickém útlaku Židů; věnoval se rovněž problematice Jakobínů v Itálii.

De Feliceho ústředním tématem byl fašismus. Rozlišoval "fašismus jako hnutí" a "fašismus jako režim." Fašismus jako hnutí považoval Dle Felice za revoluční hnutí italských středních sociálních vrstev, vycházející především z osvícenství. Podle něj to nebyl ani tak strach z proletářské revoluce, nýbrž především touha zformovat jasnou vlastní identitu, co vehnalo italské nižší střední vrstvy do náruče fašismu.

Naproti tomu fašistický politický režim vyústil dle De Feliceho v mocenský systém jednoho muže, v němž fašistická ideologie představovala pouhou nadstavbu Mussoliniho vůdcovského systému a nástroj legitimizace a upevnění vůdcovy moci. De Felice tedy chápe fašismus jako legitimní politickou ideologii, jíž nepřísluší přehnaná démonizace a mechanické odmítání. Podle něj náleží debata nad problematikou fašismu odborným historikům namísto politiků, zneužívajících ji pro své politické cíle.

Podle De Feliceho je zkratkovité srovnávat italský fašismus s německým nacismem, který považuje za značně odlišnou ideologii. Za své postoje sklidil De Felice kritiku zejména v levicových kruzích, Giuliano Procacci, Paolo Alatri, Nicola Tranfaglia a někteří další jej nařkli z podpory fašismu.

Dílo (výběr) editovat

  • Storia degli ebrei italiani sotto il fascismo, 1961.
  • The Jews in Fascist Italy. A History, Enigma Books, 2001. ISBN 978-1-929631-01-8
  • Mussolini, 4 díly, Turín 1965–1997.
díl 1, Mussolini il rivoluzionario, 1883–1920; díl 2, Mussolini il fascista, část 1, La conquista del potere, 1921–1925, část 2, L’organizzazione dello Stato fascista, 1925–1929; díl 3, Mussolini il duce, část 1, Gli anni del consenso, 1929–1936, část 2, Lo stato totalitario, 1936–1940; díl 4, Mussolini l’alleato, 1940–1945, část 1, L’Italia in guerra, 1940–1943, svazek 1, Dalla guerra “breve” alla guerra lunga, sv. 2, Crisi e agonia del regime, díl 2, La guerra civile, 1943–1945.
  • Le interpretazioni del fascismo, 1969.
  • Il fascismo: le interpretazioni dei contemporanei e degli storici, 1970.
  • Intervista sul fascismo, editor Michael Ledeen, 1975.
  • Ebrei in un paese arabo: gli ebrei nella Libia contemporanea tra colonialismo, nazionalismo arabo e sionismo (1835–1970), 1978.

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Renzo de Felice na anglické Wikipedii.

Externí odkazy editovat