Reismonka

usedlost v Praze

Reismonka (Reissmanka, Rajsmonka, Worlowka, U Dubu) je zaniklá usedlost v Praze 3-Žižkově, Stála v místech Sladkovského náměstí při Seifertově ulici. Na místě dvora s kaplí stojí kostel svatého Prokopa (1903).[1][2]

Reismonka
Petřín, Kinského zahrada, boží muka (03).jpg
Základní informace
Výstavba16. století
Zánikkonec 19. století
Další majiteléJiří Jan Reismann z Riesenberku, Karel Spens z Boodenu
Poloha
Adresapůvodní č.p. 14, Praha 3 - Žižkov, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Vinice zde byla založena pravděpodobně již v 15. století, dvorec na ní postaven koncem 16. století. Na západě sousedila s dolní Sklenářkou, na jihu s horní Sklenářkou.[3] Staroměstský měšťan a primátor Jiří Jan Reismann (uváděn také jako Jan Jiří Reissmann nebo Reismon) z Riesenberka držel pozemky a stavby kolem poloviny 17. století. Kromě vinice vlastnil na Žižkově také chmelnici a v Praze na Perštýně dům "U Boží sukně" - čp. 347-I. Jiří Jan Reismann byl od roku 1661 staroměstským radním. Dne 20. června 1674 jej povýšili do šlechtického stavu, získal erb a praedikát z Riesenberka. 2. ledna 1685 byl zvolen primátorem staroměstským. Zemřel 31. května roku 1694. Anna Dobšová, rozená Reismannová, odkázala dvůr záduší svatého Jindřicha v Praze. Dne 7. června 1843 koupil usedlost Karel svobodný pán Spens z Boodenu za 16.200 zlatých.[4]

Od usedlosti se táhla kamenná zeď jižně do kopce ke kostelu svatého Kříže. Obklopovala ji zahrada a vinice, zahradu doplňovaly gloriety, altánky se skleněnými zvonečky, jeskyně, rybníčky, vodotrysky a šnekovny. Uvnitř dvora v mišpulové zahradě stála kaple svatého Jana Nepomuckého s cibulovou věží. Roku 1850 byla kaple zrušena a na jejím místě postavena obytná budova, ve které zřídil Spens novou domácí kapli. Narození členové rodiny zde bývali křtěni a zemřelí pohřbeni. V říjnu roku 1869 při rušení kaple byly všechny ostatky přeneseny nejprve na Olšanské hřbitovy a odtud do rodinné hrobky Hemerky ze Stanmíru do Slaného.[4][5]

ZánikEditovat

Od roku 1854 majitelé odprodávali části pozemků, poslední díl byl prodán 10. října 1871 pražskému měšťanovi Em. Kittlovi. Poté došlo ke zboření usedlosti a výstavbě činžovních domů. Dochovala se pouze Boží muka přenesená na Smíchov a kalich, používaný při mši svaté v nově postaveném kostelu svatého Prokopa. Na něm je vyryt nápis: "Na památku drahých rodičů Br. ze Spens-Boodenu. Reismanka 1841-1871. - 1904".[4]

Boží mukaEditovat

 
Boží muka z Raismonky, Kinského zahrada

Za moru dal roku 1686 Jiří Jan Reismann postavit přibližně 5 metrů vysoká Boží muka, neboli "morový sloup", na rozcestí olšanské silnice a cesty k mlýnu Fliedermühle, pozdější Bezovce (křižovatka ulic Seifertova a Lipanská).[6]

Kulatý sloup ze žehrovického tvrdého pískovce je postaven na čtverhranném podstavci, na němž je vytesán nápis. Čtyřhranná lucerna, která tvoří hlavici sloupu, je kryta stříškou s křížem. Na podstavci kříže umístěného na stříšce je po straně nápis: "Ode všeho zlého vysvoboď nás Pane!". Pod lucernou v pásu pak: "Girzi Jan Raisman z Riesenbercku". Na čtyřech plochách lucerny jsou figury svatých.[4]

První pole obsahuje modelované tělo Páně na kříži a nápis: "Smilvg se nad nami." Obruba nese vytesané arabské číslice: 2, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11 a 12. Číslo 12 se nachází pod nohama Páně. Druhé pole obsahuje reliéf svatého Šebestiána, nápis: "Swaty Sebastiane orodvg za nas." a číslice 4, 5, 6, 7 a 8. Třetí pole vyplňuje reliéf svaté Rosalie. Čtvrté pole je místem pro svatého Rocha a příslušné invokace a číslice.[4] Svatý Šebestián, svatá Rosalie a svatý Roch bývali vzýváni jako ochránci proti moru a často byli znázorňováni společně.

V boku Páně je kopí, v těle svatého Šebestiána šíp, svatý Roch drží poutnickou hůl. Tyto atributy sloužily k vržení stínu na číslice - Boží muka tak byla také slunečními hodinami. U svaté Rosalie se atribut nedochoval.[4][7]

Roku 1895 byl sloup přenesen do staročeské vesnice v Národopisné výstavě konané ve Stromovce. Po jejím skončení putoval do zahrady Kinských na Smíchově.[4]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Císařské povinné otisky map stabilního katastru. CPO evid. č. 3498-1, mapový list č. II. Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy. Dostupné z WWW Archivováno 9. 1. 2017 na Wayback Machine.
  2. Plán Prahy J. D. Hubera z roku 1769 (perspektivní). In: Historický atlas měst: Praha. Historický ústav Akademie věd ČR, v. v. i., 1994. Dostupné online Archivováno 4. 9. 2017 na Wayback Machine.
  3. Sklenářka. Město Praha. Odbor památkové péče: Žižkov. Obraz: Sklenářka 1830. [cit. 2017-04-14] Dostupné online. (Reismonka vlevo dole. Na kopci zleva horní Sklenářka, Výšinka a Vendelínka. Pohled od severovýchodu.)
  4. a b c d e f g Karel Procházka: Památky žižkovské. [Část] 1. Praha: nákl. vlast., 1924. 30 s., 1 l. str. 8-12, 20-22. Dostupné online.
  5. Reismonka. Město Praha. Odbor památkové péče: Žižkov. Obraz: Reismonka 1850. [cit. 2017-04-14] Dostupné online.
  6. Reismonka. Město Praha. Odbor památkové péče: Žižkov. Obraz: Reismonka 1830. [cit. 2017-04-14] Dostupné online. (Olšanská cesta od Božích muk do Olšan: vlevo Vrch svatého Kříže s křížem, Olšanský dvůr čp.2, uprostřed kostel svatého Rocha a Olšany, vpravo vzadu olšanské hřbitovy. Pohled od západu.)
  7. Katalog slunečních hodin: Praha 5, Kinského zahrada. Miloš Nosek, Petra Kvasničková Jindřichová. Vloženo 1995-02-01; úprava 2013-03-08. [cit. 2017-04-14] Dostupné online.

LiteraturaEditovat

  • LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 248 - 249.
  • MVDr. Bronislava Svejkovská: Z historie Žižkova. In: Žižkovské listy. Časopis Klubu přátel Žižkova. XVII. ročník, č. 56. Kapitola 6: Nejstarší a nejznámější usedlosti. S. 14. Dostupné online.
  • EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy: dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v hlavním městě království Českého. V Praze: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1883-1884. 2 svazky (vi,479,xiii stran; 539,xiii stran). Údy dědictví svatojanského; 1883, č. 70; 1884; č. 71. Dědictwj Swatého Jana Nepomuckého. str. 514. Dostupné online.
  • ŠKODA, Eduard. Pražské svatyně: kostely, kaple, synagogy, církevní sbory a modlitebny od úsvitu křesťanství na práh 21. století. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. 287 s. ISBN 80-7277-098-5. str. 105.
  • Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. V Praze: J. Otto, 1888-1909. 28 sv. Národní digitální knihovna. Díl 21. R (Ř)-Rozkoš. 1904. 1072 s., il. S. 446. Dostupné online.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat