Wikipedie

Raneferef

egyptský faraon 5. dynastie

Raneferef (v alternativním čtení Neferefre) byl panovník 5. dynastie ve starověkém Egyptě v období Staré říše. Vládl jen krátce, uvádí se ~rok 2404 př. n. l.[3]

Raneferef
Neferchau Raneferef[1]
Raneferef, Egyptské muzeum, Káhira
Doba vlády2404 př. n. l.[2][3]
11 let (Beckerath)
x + 1 rok (Turínský královský papyrus)
20 let (Manehto)
Rodné jméno
N5
G38		 <
iO34i
>
Isi
Trůnní jméno
M23L2<
ranfrf
>
Ra-nefer-ef
Horovo jméno
G5<h1
F35N28G43
h1>O33
 Chau-nefer
Jméno obou paní
G16nfrm
Neferem
Zlatý Hor
nfr G7
nbw
Nefer bik nebu
ManželkaChentkaus III.[3]
OtecNeferirkare
MatkaChentkaus II.[3]
Narození2480 př. n. l.
Hrobkahrobový komplex v Abúsíru
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pyramida editovat

 
Socha Raneferfa ze zádušního chrámu
 
Mapa Abúsírské nekropole podle L.Borchardta 1907[4]
 
Nedokončená pyramida Raneferefa
 
Model nedokončené pyramidy Raneferefa

V Abúsíru, se vyskytují tři dominantní pyramidy faraonů Sahurea, Neferirkarea a Neuserea. Poměrně detailní archeologické výzkumy v Egyptě na přelomu 19.–20. století prováděl Ludwig Borchardt, v rámci německých expedicí, kromě jiných i v Abusíru (roku 1901), kde zkoumal i nedokončenou pyramidu, o které předkládal, že mohla být vybudována pro Reneferefa. Když se mu nepodařilo najít vstup do vnitřních prostor, práce ukončil, taky asi vzhledem k nepřízni počasí, jak zmiňuje ve své práci z roku 1907.[4]
Na jižním poli Abúsíru, kde československá archeologie získala koncesi na prospekci lokality,[5] si na podkladě Borchardtových zápisů z jeho vykopávek v Abúsíru[4] čeští egyptologové v 80. letech určili další směr výzkumu nedokončené pyramidy s cílem objasnit její původ a potvrdit, že stavitelem byl Raneferef. V letech 1980–1990 byl odkryt vstup do pyramidy a postupně se zdokumentovala celá vnitřní substruktura, včetně pohřební komory. Raneferef stavbu své pyramidy zahájil se čtvercovou základnou (78,5×78.5 m), ale jeho předčasná smrt stavbu vzápětí přerušila. Dokončil ji až jeho nástupce a mladší bratr Niuserre, a to jen do navýšení ~7 m a upravil její vnitřní substrukturu. Stěny pyramidy byly obložené žlutošedým vápencem se sklonem 78 %, takže místo pyramidy vlastně vznikla mastaba. U vstupu do spodních prostor se nacházela kaple, ve které se konaly obřady Nefereferova zádušního kultu. V následujících letech byl odkryt vstup do pyramidy a postupně se zdokumentovala celá vnitřní substruktura, včetně pohřební komory. Z původní výbavy se zachovaly jen nepatrné polorozpadlé zbytky, alabastrové kanopy, fragmenty sarkofágu a část mumie, která byla antropologicky posouzena s odhadem na stáří při úmrtí asi na 20–23 roků. Podle dalších poznatků to byla zřejmě mumie Raneferefova.[6] Nejcennějším nálezem byla Raneferefova soška z růžového vápence, sedícího na trůnu s ochranou sokolího boha Hora. Na základně sošky bylo vyryto hieroglyfické jméno krále.[6] Je uložena v Egyptském Muzeu v části významnějších nálezů ze Staré říše.

Sluneční chrám editovat

O Ranoferfrově slunečním chrámu se nalezla jen krátká zmínka v hrobce královského úředníka z 5. dynastie Tyho,[7] a také podle nápisu v hrobce úředníka Ceje, který byl představeným pyramid a slunečních chrámů v období 5. dynastie, víme, že Raneferefův sluneční chrám se jmenoval „Reův obětní oltář“,[3] nicméně vlastní stavba slunečního chrámu nebyla dosud odhalena.

Zádušní chrám editovat

Nejstarší stavební fáze výstavby Raneferefova zádušního chrámu byla na východní straně nedokončené pyramidy (mastaby), přímo u její stěny. Byla vybudována ze sušených cihel. Komplex postrádá údolní chrám a přístupovou cestu. Stavitelé rozsah stavby značně zredukovaly po předčasné smrti panovníka. Zádušní chrám, ve kterém se po nějakou dobu udržoval Raneferefův kult, byl jednou z dřívějších staveb v komplexu. Ve vstupní intimní části byly prostory, kde se odehrávaly obětní obřady, byl zde oltář pro oběti zvířat, nejčastěji uctívaných býků, včetně místnosti pro porážku a zpracování, tak zvaný „Dům nože“.[3] V další dostavbě se budova zvýšila o jedno patro. Dostavěla se síň se sloupy s motivy stvolů papyrusu, v nikách byly zřejmě vystaveny královské sochy. Cenným archeologickým nálezem v jámě pod podlahou síně byly různorodé kultovní předměty, které vlastně tvořily zakládací obřadní depozit zádušních prostorů. Kultovní obřady, které zaměstnávaly řadů kněží a práce dalších skupin služebníků, byly zásobovány z centrálních zdrojů panovníka. S odstupem od Raneferefovy smrti kultovní obřady ochabovaly, až úplně zanikly a v budovách zádušního chámu byly jen sklady. Ty také časem zanikly a vlastní archeologický průzkum nacházel jen zlomky artefaktů překrytých vrstvou prachu.[8]

Genese papyrusů editovat

 
Pypyrusové zlomky Abúsírských papyrusů

Nálezy zápisů na papyrusových svítcích popsaných hieratickým písmem (odvozených od hieroglyfického), v převážné většině však jen zlomků – útržků, byly od počátků egyptské archeologie vysoce ceněné a v historickém kontextu je docenil až jejich systematickým výzkumem, katalogizace a způsob jejich čtení s historickou interpretací. Postupně se soustřeďovaly v muzejních ale i soukromých sbírkách. Vědecký rozbor a překlady textů se dají datovat přibližně od roku 1973, kdy se sestavil soupis depozit v Britském Museu.[9] Posléze vznikl soupis i z dalších významných muzejních sbírek, který publikoval J. Černý.[10] Papyrusy, které byly rozšifrovány a interpretovány, pocházejí převážně ze Střední říše a později, které ale poskytují informace i o dobách starších, je vícero a jsou souhrnně publikovány například v práci Breasteda.[11] Přikladně to jsou Turinský papyrus, medicínský Ebersův papyrus, soubor papyrusů z ostrova Elefantina z hrobky Harchufa ze 6. dynastie, papyrus Westcar,[12] Harrisův papyrus z 20. dynastie a vlády Ramesse III., který se zachoval v perfektním stavu a délce 41 m a 1500 řádků hieratického textu. Obsahoval soupis majetku říše, povinností panovníka vůči chrámům, který zdědil Ramesse IV.,[13] Rhindův matematický papyrus[14] a četné další. Ovšem, jak konstatuje Breasted,[11] autentické papyrusy ze Staré říše se nacházejí jen v zlomcích roztroušených po různých muzeích a soukromých sbírkách. Patrně nejvíce se jich nachází v Britském[9] a Berlínském muzeu.[15]

Archiv papyrusů Raneferefa editovat

Česká archeologická expedice v Reneferefově komplexu v roce 1981 při průzkum zádušního chrámu, kromě jiných artefaktů, odkryla v několika částech chrámu více než 2000 zlomků papyrusů se záznamy v hieratickém písmu. K jejich zpracování a čtení písemných záznamů byla přizvána paní Posener-Kriegerová[p 1], která již získala zkušenosti a znalosti s jejich čtením v historických souvislostech při zpracování Neferirkareho archivu. Ten byl již objeven Borchardtem v roce 1900–1908 a zlomky papyrusů byly uloženy v depozitu Muzea v Berlíně[4], přičemž již dříve u starožitníků odkoupené nálezy se dostaly do sbírek několika egyptologů.[8][16]
Zlomky papyrusů z Raneferefova archivu po jejich pracném přečtení a roztřídění, obsahovaly účetnické údaje o výnosech chrámu a dodávkách z vnějších zdrojů, inventáře chrámu aj. Trvání kultu vyžadovalo pravidelnost dodávek potravin a dalších produktů nezbytných pro zádušní obřady ale také zásobování kněží a dalšího skupin služebníků. Zajímavé jsou i záznamy o dodaných tkaninách, oleje, kadidla aj.[8] Celkové vývody z provedeného rozboru ukazují, že se podrobně zaznamenávaly pohyby jednotlivých komodit, inventáře chrámů, povinností kněží a obslužných skupin, které se ve službě pravidelně střídaly a také jména odpovědných osob. Byl to zaužívaný evidenční systém ekonomického zabezpečení královských pohřebních kultů. Ve srovnání s již zmíněným archivem Neferirkareho Málek[17] uvádí, že Raneferefův archiv je srovnatelně významný, dokumentující charakter administrativního řízení ekonomiky. Soubor papyrusů v obou archivech, spolu s nálezy v chrámovém komplexu královny Chentkaus II., je často označován jako „Abúsírské papyrusy“.[3]
Je zřejmé, že popisovaný administrativní systém se rozvinul a uplatňoval již v předchozí 4.dynastii, především při stavbě velkých pyramid na Gízké planině. Logistické procesy nezbytné pro zabezpečení jejich organizované výstavby, včetně přičleněných zádušních komplexů, potvrdily rozsáhlé archeologické výzkumy popisované v pracích Lenerta a Hawasse.[18][19]
Egypt v období Staré říše byl centrálně spravovaný stát s plánovanou ekonomikou v čele s králem, který byl absolutním vlastníkem všech jejích zdrojů a jehož pravomoci byly prakticky neomezené. Jeho vůli zabezpečoval byrokratický aparát úředníků „vezírů“, kněží a podřízených lokálních vládců. Je přirozené, že se přenesl i do praxe následující 5. dynastie.[17] Důsledkem ovšem byl značně zvýšený počet úředníků, kněží a příbuzenských vrstev, které ke konci 5. dynastie oslabovali centrální systém řízení státu a v následující 6. dynastii se tak prohluboval mocenský rozklad společnosti až přerostl do období označovaného jako První přechodná doba.[20]

Poznámky editovat

  1. ↑ Francouzská egyptoložka *1925 ✞1996

Reference editovat

  1. ↑ VERNER, Miroslav; BAREŠ, Ladislav; VACHALA, Břetislav. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha: Libri, 2007. 528 s. ISBN 978-80-7277-306-0. S. 402. 
  2. ↑ HORNUG, Erik. Ancient Egyptian Chronology [online]. Leiden, Boston:Brill: Briil, 2006. S. 491. Dostupné online. ISBN 978-90-04-11385-5. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e f g VERNER, Miroslav. Abúsír. V srdci pyramidových polí. Praha: Nakladatelství Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2700-9. S. 65–73. 
  4. ↑ a b c d BORCHARDT, Ludwig. Das Grabednekmal des Königs Ne-User-re [online]. Leipzig: C. Hinrichs'sche Buchhandlung, 1907. S. 5. Dostupné online. (německy) 
  5. ↑ Abúsír [online]. Praha: Dostupné online. 
  6. ↑ a b VERNER, Miroslav. Vis à vis a Young Phataoh. Anthropologie. 2018, roč. 56, čís. 2, s. 85–90. ISSN 80-200-0507-2. 
  7. ↑ The mastaba of Ty [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b c VYMAZALOVÁ, Hana. The accounting documents from the papyrus archive of Neferre and their specific terminology [online]. Praha: Charles University, Czech Institute of Egyptology, 2005. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b GARDINER, Alan. Hieratic papyri in the British Museum [online]. London: British Museum, 1935. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ ČERNÝ, Jaroslav. Late Ramesside Letters [online]. Burxekkes: Fondation Égyproloque Reine Élisabeth, 1939. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ a b BREASTED, James Henry. Ancient Records of Egypt, Vol.IV §557 [online]. London: Univerzity Chicago, 1906. S. 295–298. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Papyrus Westcar [online]. Praha: 2015. Dostupné online. 
  13. ↑ BREASTED, James Henry. Ancient Records of Egypt, Vol.IV §398 [online]. London: Univerzity Chicago, 1906. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ VYMAZALOVÁ, Hana. Staroegyptská matematika. Hieratické matematické texty [online]. Praha: Český egyptologický ústav FF UK, 2006. Dostupné online. 
  15. ↑ ERMAN, Adolf; Fritz Krebs. Aus den Papyrus der Köniligchen Museen [online]. Brelin: W. Spemann, 1899. Dostupné online. (německy) 
  16. ↑ POSENERE -KRIÉGER, Paule. Les Archive du Tample Funeérair de Néfereirkarê - KakaÏ. Cairo: Institute Français D'Archelogie Oriental, 1976. (francouzsky) Les Papyrus D'Abusir. 
  17. ↑ a b SHAW, Ian; Jaromír Málek. The Oxford History of Ancient Egypt. [s.l.]: Oxford University Press, 2000. Dostupné online. ISBN 978-0-19-280458-7. S. 83-107. (anglicky) 
  18. ↑ LEHNER, Mark. The Giza Plato Mapping Project vol.1 [online]. Boston: Ancient Egypt Research Associates, 2007. Úvodní stať: Zahi Hawass. Dostupné online. ISBN 0-9779370-1-1. (anglicky) 
  19. ↑ TAVARES, Ana. Village, town and barracks: a fourth dynasty settlement at Heit el-Ghurab, Giza [online]. University Cambridge, 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ KINNER, Jacques. The First Intermediate Period [online]. Saylor Academy, 2012. Dostupné online. (anglicky) 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Předchůdce:
Šepseskare 		  Egyptský král
~2404 př.Kr. 		  Nástupce:
Niuserre
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Raneferef&oldid=22945671“