Ragib Džinić

bosenskohercegovský velkostatkář a politik

Ragib-beg Džinić (1858 Banja Luka, osmanská říše19. prosince 1917 Turjak, okres Bosanska Gradiška, Bosna a Hercegovina) byl bosenskohercegovský velkostatkář a politik bosňáckého původu.

Ragib Džinić
Narození1858
Banja Luka
Úmrtí19. prosince 1917 (ve věku 58–59 let)
Turjak
Místo pohřbeníBanja Luka
Povolánípolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotopisEditovat

Narodil se do tradiční a zámožné muslimské rodiny z Banja Luky. Ve své době Ragib-beg platil za nejbohatšího pozemkového vlastníka v Bosně a Hercegovině. V přímém vlastnictví měl 29,2 kilometrů čtverečních polností, lesů a pastvin a dalších 59,4 kilometrů čtverečních pronajímal bezzemkům.[1]

V rodném městě navštěvoval mekteb, později se naučil i latinku, tehdy v Bosně a Hercegovině téměř neznámou. Během povstání muslimů proti rakousko-uherskému záboru Bosny a Hercegoviny roku 1878 byl jedním z velitelů jednotek v Bosenské krajině. Nicméně později své protihabsburské postoje přehodnotil a stal se loajálním představitelem nového režimu. Mezi lety 1893 a 1901 zastával úřad banjaluckého starosty. Roku 1897 mu získal Řád železné koruny III. třídy (dekorace na náprsní stuze ve tvaru trojúhelníka).[2] Z čela města odešel z vlastní vůle poté, co se v Bosně a Hercegovině rozhořel boj opozičně naladěných muslimů o náboženskou a školskou autonomii a on se k nim chtěl připojit. Stejný krok volil jeho příbuzný Ali-beg Firdus, pozdější vůdce Muslimské národní organizace.

Dvě desetiletí předsedal První banjalucké spočitelně (Prva banjalučka štedionica) a později Muslimské bance (Muslimanska banka). Byl dlouholetým členem banjaluckého vakufského pověřenectva Islámského společenství v Bosně a Hercegovině, které spravovalo majetek islámských nadací.

Roku 1910 kandidoval za Muslimskou národní organizaci v prvních volbách do bosenského zemského sněmu, saboru. Mandát získal v první, velkostatkářské kurii. Poslancem zůstal až do rozpuštění sněmu roku 1915.

Ragib-beg se oženil s Nuri Pašić, s níž přivedl na svět čtyři dětí: dva syny, Ali Kjamil-bega (1887–1969) a Halid-bega, a dvě dcery (Fatima se vdala za Ramiz-bega Begoviće z Derventy a Šuhret byla manželkou Bakir-bega Tuzliće).

Džinić zemřel ve Vsi Turjak, kde měl svůj statek. Druhého dne byl převezen do Banja Luky a následně 21. prosince 1917 pohřben.[3]

ReferenceEditovat

  1. KAMBEROVIĆ, Husnija. Begovski zemljišni posjedi u Bosni i Hercegovini od 1878. do 1918. godine. 2. vyd. Sarajevo: Naučnoistraživački institut "Ibn Sina", 2005. 304–305 s. S. 396. 
  2. Zvanično. Sarajevski list. 18. 7. 1897, roč. XX, čís. 84, s. 1. 
  3. Smrt Ragib bega Džinića. Sarajevski list. 31. 12. 1917, roč. XL, čís. 313, s. 3.