Ptolemaios II. Filadelfos

Ptolemaios II. zvaný Filadelfos („bratr milující sestru“) Πτολεμαῖος Φιλάδελφος, 309246 př. n. l.) byl synem zakladatele Ptolemaiovského Egypta Ptolemaia I. Sotéra a královny Bereniké I. Za ženu měl Arsione I. dceru Lýsimachose z Thrákie, kterou zapudil poté co se jeho sestra Arsinoe II. Philadelfos,[p 2][3] řadou intrik dosáhla návratu z Trakie do Egypta. Stávající manželka královna Arsinoe I., která se obávalo o svou mocenskou pozici, spřádala spiknutí, po odhalení byli její komplicové popravení a ona sama poslána do vyhnanství na do Koptos v na okraji východní pouště v Horním Egyptě [p 3] Filadelfos si sestru Arsinoé II. vzal za manželku. Incestní vztah se sestrou, dcerou Ptolemaia I. Sotéra, byl prvotně účelový, měl potvrdit jeho legitimitu jako právoplatného nástupce v Egyptě již oslavovaného zakladatele dynastie Sotéra. Jako hlavní jméno, prolínající se celou dynastii bylo rodné jméno po otci Sotérovi Ptolemee2.png. Celý tento příběh Arsinoe II. popisuje "Stéla Mendes", nalezená v Koptos.[4] Územní zisky jeho otce v Levantě se opakovaně vojenskými výpravami (274-271 př.n.l.) snažil udržet. Jeho vláda přivedla Alexandrii k vrcholu věhlasu v uměních a vědách a celý Egypt k prosperitě. [5]

Ptolemaios II. Filadelfos
Ptolemaíos Philádelphos
Ptolemaios II. busta, Museum Neapol
Ptolemaios II. busta, Museum Neapol
Doba vlády28.3.284 - 28.1.246 př.n.l
Rodné jméno
G38N5
H_SPACE
<
p
t
wAl
M
iis
>
Trůnní jméno
M23L2<
kAwsrC12C2mr
>
Horovo jméno
G5<h1
Hwn
n
A17q
nw
Z9
D40
h1>O33
 Hunu qeni [Statečné mládí]
Jméno obou paní
G16wr
r
F9
F9
Wr-pḥtj [Koho jeho otec dosadil na trůn]
Zlatý Hor
G8sxa
a
n
z
it
f
Z1
f
Sechai-en su it-ef [Jeho otec ho zjevil]
ManželkyArsinoe I. , (sestra) Arsinoe II. Philadelfos
G38N5
H_SPACE
<
G1l
O34
M17M17N35
I9
>
[1]
PotomciPtolemaios III. Lysimachus, Berenice Syra [p 1]
OtecPtolemaios I. Sótér
MatkaBerenika I.[2]
NarozeníKós
Úmrtí28.1.246 př.n.l.
Alexandrie
Některá data mohou pocházet z datové položky.


VládaEditovat

 
Stela- Ptolemaios II. s dvojitou korunou nabízenou uctívanému býku "Bech" v Helipoliu
 
Zlatá oktadrachma s vyobrazením Ptolemaia II. a Arsinoë II.
 
Arsinoe II. manželka Ptolemaia II.
 
Arsinoe II. zlatá oktadrachma ~270 př.n.l.
 
Maják na ostrově Faros, rekonstrukce
 
Alexandrijský maják na mincích ražených v Alexandrii ve 2. století.

Otec Sotér mladému synovi Filidolfusovi poskytl na to dobu vynikající vzdělání ve škola filosofa Stratóna v duchu Aristotelovské filozofie takže jeho vzdělání zahrnovalo geografii, zoologii a dalších v přírodovědných disciplínách. Vladařské zkušenosti získal v posledních dvou letech života otce Sotéra, kdy působil jako plnomocný spoluvládce.[2] V celé oblasti Levanty se opakovaně obnovovaly vojenské střety o dosažení lokální nadvlády, s obdobími relativní politické stability. Pro Makedonii a Egypt to bylo období vrcholu rozsahu vlády nad částí Asie a námořní mohutnosti v Středozemním moři s centrem v Alexandrii. Ptolemaios II. vedl několik válek. Roku 274 př. n. l. vyhlásil král Magas ze Kyrenaiky otevřenou válku svému nevlastnímu bratrovi a seleukovský král Antiochos I. Sótér, toužící po oblastech Sýrie a Palestiny zaútočil na Egypťany a rozpoutal tak první syrskou válku, která trvala dva až tři roky. Nápor Antiocha I. Sotéra však byl odražen a Ptolemaiovci díky svému vítězství ještě více upevnili svůj vliv v oblasti Levanty. Egyptská sféra vlivu se dále rozšířila o Kykladské a Samothrácké ostrovy v Egejském moři a přístavy na pobřeží Kilíkie, Pamphylie[p 4], Kilíkie a Kárie. Avšak porážka, kterou egyptské loďstvo utrpělo od makedonského krále Antigona II. Gonata u ostrova Kós mezi léty 258 – 256 př. n. l. přerušila egyptskou nadvládu v oblasti Egejského moře. Během druhé syrské války vedené se seleukovským vládcem Antiochem II. Theosem [p 5] (vedené někdy po roce 260 př. n. l.) Prolemaios II. utrpěl ztrátu egyptských držav na maloasijském pobřeží a nakonec souhlasil s mírem s Antiochem II., se kterým pak oženil svou dceru Bereniké[2].

Zahraniční vztahyEditovat

Rozsah ovládaného území zahrnoval na východ od Nilu až po Arabský záliv, na západ to byly pouštní oázy, Kyreneiku včetně Kypru [6] Vojensky ovlivňoval Sýrii a kontroloval menší království v Malé Asii podél celého pobřeží, v přístavech od Antalya až po Hellespont v sousedství království Lysimacha včetně území a měst Makedonie. Ptolemaios uspořádal vztahy s Kartágem. Dokonce navázal politické vztahy s Římskou republikou (273 př.n.l.). V první puntské válce Říma s Kartágem (264-241 př.n.l.) zachovaval neutralitu.

Sociálně ekonomická strukturaEditovat

Ovládnutí Egypta Řecko-Makedonskou vládnoucí vrstvou nebylo již od počátku vlády Ptolemaia I. Sotéra doprovázeno omezováním původního obyvatelstva, systémově probíhala vzájemná asimilace. Na jedné straně vládce respektoval egyptskou kulturu, tisícileté tradice a náboženské zvyklosti, na straně druhé domácí elity, rodové vztahy přispívaly přispívaly k osvojení řecké filozofie příkladně representovanou školou Aristotela a jeho následníků jako byl učitel Filadelfose Stratón z Lampsaku. Egypťané si osvojovali řečtinu a získávaly pozice ve státní správě a obchodu.[2] Ostatně vzájemné vztahy Egypta Řecka se datují k 18.dynastie (~1550-1530 př.n.l.).[7] Makedonci při vytváření správních struktur intenzivně spolupracovali s místními elitami, především písma znalých kněží a jejich klášterní správy. Po celou dobu helénistické vlády egyptští kněží fungovali jako hlavní zprostředkovatelé, kteří utvářeli přijetí nově příchozí makedonské autority. Následující generace makedonských králů sledovala strategii přijatou Alexandrem, kterou využívala i většina zahraničních vládců Egypta. Makedonští králové přijali titul faraona a následně převzali všechny výsady a povinnosti, které takové postavení vyžadovalo v egyptském symbolickém vesmíru. Ptolemaios II. Philadelphos, ustanovil formální zbožštění svých rodičů kolem roku 280 př.n.l. Prohlásil je za „Bohy Spasitele“ (Theoi Soteres). Každé čtyři roky pořádal oslavný festival k památce otce Sotéra. Nicméně, o několik let později byli Ptolemaios II. Philadelphos a jeho manželka Arsinoe II. také zbožštěni v duch tradičního egyptského kultu. K řízení státu vládce byli ustanovení vyšší úředníci - velitelé, hospodáři s majetkem odpovědní za hlavní odvětví hospodářství, správci Nommů, administrace zahraničních vztahů (korepondece).[2]
Etnické složení populace, v době Ptolemaia II. se uvádí 7-8 mil. , bylo značně různorodé ze západu migrující Trákové , Ilyrijci až po Malou Asii včetně Peršanů a arabských nomádů přicházejících ze západní pouště. Významná byla rovněž židovská komunita, zejména v Alexandrii a v blízkém okolí. Zemědělskou zásobárnou byla oáza Fajum, kde se soustavně budoval a obnovoval starší zavlažovací systém[p 6] Důležitou spojnicí mezi Nilem a Rudým mořem byl kanál, jehož počátky se datují do období vlády Senusreta I.. (1971-1926 př.n.l.). Kanál od Bubastis směřující do Suezského zálivu přes solná jezera byl restaurován a provoz obonoven v letech ~270-269 př.n.l. Podél pobřeží Rudého moře byla založeny stanice na karavanní cestě až na území nomádských arabských kmenů.

MonumentyEditovat

Monumenty s náboženským podtextem se nově stavěly, některé starší se opravovaly. Příkladem jsou chrámy v Dolním Egyptě Behbietm El Hagara [1], chrám boha Horuse v Tanis , nově založeném chrámu Arsinoe II. u města Pithon, (současně Tell el-Masjuta.[2]),[8] kde byla také nalezena stéla s popisem oslav výročí (279 př.n.l.) nástupu na trůn Ptelelamaia II.[9]Další rekonstrukce se provedly v Serapeu na Sakkáře v pohřebišti posvátných býků Apisů a obnovení chrámu zasvěceného bohu Min v městě Akim v Horním Egyptě[3] a restaurovány dekorativní malby v Karnaku a v Thébách.[9]

Města Alexandrie, MemfisEditovat

Vládním centrem s palácem faraona byla Alexandrie, která doznala značného rozvoje za vlády Alexandra Velikého, po jeho smrti zde byla i jeho hrobkou, kde byl uložen ve zlaté rakvi. Ptolemaius II. v její blízkosti nechal vybudovat vlastní palác a chrám svých rodičů i chrám své manželce Arsinoe II. Na ostrově Faros zadal vybudování grandiózního majáku architektu Sostratus z Cnidus (~279 př.n.l.)[p 7][10]. K tomu byla vybudována spojovací cesta s pevninou a v sousedství se dostavěl lodní přístav pro obsluhu většího počtu námořních lodí.
Alexandrie byla dominantní enklávou řeckého osídlení a nově zavedeného kultu řeckého mytologického Demetera.[11] Historický věhlas má Alexandrijská knihovna a muzeum zbudované podle ideí Demetria z Falerum podle vzoru aténské univerzity řeckých filosofů. Bylo to centru veškerého vědění a soustředění význačných filosofů. Z Řecka byly dovezeny sbírky papyrusů (uvádí se 48000 svítků)[2], které se pro další distribuci kopírovaly včetně překladů z hebrejštiny, egyptštiny, feničtiny. Filadelfos pozval z Jerusaléma učence aby pro knihovnu vytvořili překlad Pentateuchy. Prvním knihovníkem byl řecký básník a gramatik Zenodotus z Efesusu.[12] V městě založil zoologickou zahradu, gymnázium a řadů parků. V Alexandrii v té době žilo asi 1 milion obyvatel se zajištěnou substrukturou.[3]
Mamfis město s tisíciletou historií representovalo v Ptolemaiovském období převážně původní egyptskou kulturu s bezprostředním udržováním Ptahava kultu v dosud existujícím chrámu.[p 8] Obyvatelé zde žijící byli převážně rodilí Egypťané, řídíce se lokální samosprávou s minoritou Řeků, Syro-Peršanů a Féničanů. Na ne příliš vzdáleném Serapeum na Sakkáře[13] byl uctíván kult posvátných býků Apisů, kteří zde byli pohřbíváni jako symbol inkarnace boha Ptaha.

EpilogEditovat

Ptolemaios II. Filadelfos pokračoval v díle započaté jeho otcem Sotérem a značně přispěl k politickému a ekonomickému rozkvětu Egypta. Podstatně též přispěl k rozvoji kulturního a ekonomického centra v Alexandrii, historicky věhlasné knihovny podporované řeckými učenci, šíření učenosti v celé rozsáhlé oblasti Malé Asie a Levanty. Z těchto zdrojů čerpaly další generace a podstatná část jich ovlivnila i rozvíjející se Římskou republika na Apeninském poloostrově, vlastně již součásti Evropy. O nástupu Ptolemáie I.Sotéra (včetně jeho strapie Egypta) až do konce života jeho syna Ptolemaie II. Filladefose uplynulo ~77 roků, kdy Egypt prožíval relativně klidné období všeobecné prosperity. Nástupcem Ptolemaios II. byl jeho syn Ptolemaios III. Euergetés, který zmíněné období prosperity mohl prodloužil o 42 roků, pokud mu to nepřízeň vnějších podmínek umožní.

 
Ptolemaius II. nabízí kadidlo a vonné masti bohyni Hathor, s korunami-vlevo Atef vpravo Pšent; reliéf v chrámu Philae

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. provdaná za Antiochuse II. Theos krále Řecka
  2. původně manželka Lýsimachose, který byl zavražděn v bitvě u Corupedium 271 př.n.l.
  3. Současný Qift (25°59′44″N 32°48′57″E)
  4. File:Carte Pamphylie.png
  5. řecký král 261-246 př.n.l.
  6. Historicky datovaná soustava kanálů a propojení s Nilem je doložena již ve 12.dnynastii
  7. Vvýška 118 m, základna 30x30m, materiál vápence&žula
  8. současně v lokalitě vesnice Mitrahína

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ptolemy II Philadelphus- verze před 2015 na anglické Wikipedii.

  1. BUDGE, Wallis. The King of Egypt vol. II. London: [s.n.], 1908. (anglicky) Dynasties XX-XXX, Macedoniens. 
  2. a b c d e f BEVAN, Edwin. A History of Egypt under the Ptolemaic dynasty [online]. London: Methuen&Co.Ltd, 1914. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b CLAYTON, Peter. Chronicle of the Pharaohs [online]. Thames & Hudson, 2006. S. 171–173. Dostupné online. (anglicky) 
  4. MAHAFFY, j.P. History of Egypt Under the Ptolemaic Dynasty. New York: Charles Scribner's & Sons, 1899. Dostupné online. S. 73-74. (anglicky) 
  5. CARNEY, Elizabeth Donnelly. Arsinë of Egypt and Macedon. [s.l.]: Oxford University Press, 2013. ISBN 978-0-19-536551-1. 
  6. MVKECHNIE, Paul; Philippe Guillaume. Philadelfus and his Worl [online]. Leiden: Brill, 2008. S. 39-64. Dostupné online. ISBN 978-90-04-17089-6. (anglicky) 
  7. PEREIRA, Ronald. Between religion and politics: Greek-Egyptian identity in Ptolemaic Egypt (4th – 1st centuries B.C.). [s.l.]: Universidade Nova de Lisboa., 2020. S. 8-35. (anglicky) 
  8. WILKINSON, Richard. The Complet Tamples of Ancient Egypt. [s.l.]: Thames&hudson,, 2000. ISBN 0-500-05100-3. (anglicky) 
  9. a b MINAS, Martina. Die Pithom-Stele Chronologische Bemerkungen zur frühen Ptolemäerzeit [online]. Mainz: Aegyptiaca Treverensia, 1994. S. 204-212. Dostupné online. (německy) 
  10. Engineer, Architect Sostratusof of Cnidus [online]. [cit. 2022-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-03-06. (anglicky) 
  11. CHADWICK, John. The Mycenaean World. Cambridge: University Press, 1976. Dostupné online. ISBN 978-0521290371. 
  12. BAGNALL, Roger. Alexandria: Library of Dreams [online]. Columbia University. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-03-27. (anglicky) 
  13. Sakkára - Serapeum [online]. 2007. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • Pierre Cabanes, Le Monde hellénistique de la mort d’Alexandre à la paix d’Apamée, Nouvelle histoire de l’Antiquité, vol. 4, Seuil, coll. « Points Histoire », 1995 (ISBN 2-02-013130-7) ;
  • Pierre Lévêque, Le Monde hellénistique, Pocket, coll. « Agora », 2003 (4e édition) (ISBN 2-266-10140-4) ;
  • Édouard Will, Histoire politique du monde hellénistique 323-30 av. J.-C., Seuil, collection « Points Histoire, Paris, 2003 (ISBN 2-02-060387-X).
  • Thomas Schneider, Lexikon der Pharaonen. Artemis-Verlag, Düsseldorf, 1997; ISBN 3-491-96053-3
  • Werner Huß, Ägypten in hellenistischer Zeit 332-30 v. Chr. C. H. Beck, München, 2001; ISBN 3-406-47154-4

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Egyptští faraoni z dynastie Ptolemaiovců
Předchůdce:
Ptolemaios I. Sótér
309 - 246 př. n. l.
Ptolemaios II. Filadelfos
Nástupce:
Ptolemaios III. Euergetés