Meridové jezero

Meridové jezero (arabsky بحيرة قارون‎‎ [Birket Karún], ze staroegyptského Merur doslova Velký kanál, starořecky Moirios nebo Moiridos také "Moeris") je jezero ve Fajúmské oáze v Libyjské poušti. Jezero se slanou vodou je pozůstatkem dávného sladkovodního jezera Moeris ve Fajúmské depresi ~ 43 m pod hladinou moře.[2]Rekultivace a zúrodnění oázy ve 12.dynastii se realizovalo sofistikovaným inženýrským projektem propojení Nilu kanálem Bahr Yussef (Josefův kanál) s regulační přehradou Ha-Uar u města Al-Lahun a vytvoření dvou umělých sedimentačních jezer El-Rayan, později využívané k těžbě soli.[3]

Meridové jezero
mapa jezera
mapa jezera
Poloha
Světadíl Afrika
Stát EgyptEgypt Egypt
Zeměpisné souřadnice
Rozměry
Rozloha 233 km²
Délka 40 km
Šířka 5,7 km9
Objem 0,978.6 km3
Povodí ~ 1700 km2 km²
Max. hloubka ~12 m
Ostatní
Nadm. výška -47 m n. m.
Sídla Shedet[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
N36
N23
G36
D21
X1
O49
"mer-uer" Moeris

Klimatické proměny SaharyEditovat

 
Mapa jezera Moeris s vyznačením zúrodněné části ve 12. dynastii
 
Král Skorpion II. s motykou,
0. dynastie[4]
 
Plán kanálu Bahr Youssuf; 1809[5]
 
Profil vodního kanálu mezi Al-Lahun a jezerem Qarun; nivelace z r.1913
 
Jezero ve Wadi El-Rayan
 
Hráz vstupu kanálu Ibrahim do Josefova kanálu v městě Dairut [p 1]v provincii Asjut
 
Nilometr u ostrova Elefantina

Postupné vysýchání Saharské pouště v období Raného neolitu ~5000 př.Kr. [6][7](také zaznamenávaného Střední holocén[8]) a osídlování východních území s dostatečnými zdroji vody, daly vznik egyptské civilizaci, která rozvíjela systémy zavlažování budováním vodních kanálů a jejich udržováním v ročních cyklech nilských záplav. Záznamy o budování zavlažovacích soustav pocházejí již z před-dynastického období (Naqada III. ~3050 př. Kr.), král Skorpion II.[4] je zobrazen s nástrojem k okopávání (podoba s motykou) při rituálu otvírání zavlažovacího příkopu. Egypťané praktikovali formu vodního hospodářství zvanou zavlažování pánve,[9] produktivní adaptací na přirozené cykly vzedmutí a snížení hladiny Nilu. Postavili síť vodních příkopů paralelně s řekou a některé kolmé na ni, které tvořily pánve různých velikostí. Regulovaně se nasměrovaly povodňovou vodu do povodí, která přibližně měsíc zavlažovala půdu a sytila se na živiny bohatými sedimenty. Zbylá voda se přirozeným spádem odvedla do blízkého kanálu. Půda pak byla osázena plodinami. V celé historii Egypta bylo zavlažování kanály v péči místních hospodářů a nepodléhalo tedy centrální administrativě. Takovéto vodní hospodaření v oázách v dlouhodobém sledu vedlo k postupnému zasolování půdy s odpovídajícím poklesem produkce plodin. [p 2]

Oáza FajjúmEditovat

Oáza Fajúm o rozloze ~1700 km2 se rozkládá v geologické depresi ~43 m pod hladinou moře. Na jihovýchodním břehu jezera Moeris bylo ~3500 př.Kr. založeno hlavní město oblasti Šedet (božstvo Sobek-Shedet) (starořecky Krokodilopolis) zasvěcené bohu Sobek s podobou krokodýla.[1]
Přirozený spád oproti hladině Nilu, zejména při maximálních letním vzedmutí v období bohatších dešťových srážek, způsoboval přeliv sladké vody a vznik jezera Moeris. Zasolování půdy při opakovaných přelivech a následného odparu, ale také průsaku spodních vod, se snažili řešit již faraoni 1. dynastie, zmiňuje se Narmer Meni[10](a jeho následníci) prokopáním kanálu spojujícího jezero s Nilem ve snaze zabezpečit přítok sladké vody a tím snížení salinity vody vhodné pro zavodňování polí. Dalším problémem byly nevysychající zasolené bažiny, nevhodné pro zemědělství a také byly zdrojem infekcí (malárie aj.). V oáze se také nalezly zbytky nejstarší známé dlážděné silnice, k dopravě čedičových bloků z lomu poblíž jezera, odkud byly přepravovány do nekropole v Gíze a použity při stavbě pyramid [11] a také velkých staveb pohřebišť a zádušních chrámů.
V Pyramidových textech v hrobce Unise, posledního faraona 5. dynastie , se zachoval nápis:

D21I10
D46
<
E34
N35
M17S29
>Q3M17V28G17R5
M17
N16O1
D21
G17N37
Rčení: Unis, který zaplavil zem, která se zrodí z jezera (Moeris)

Celá vodní soustava v Oáze a péče o ni, měla v celém historickém vývoji Egypta velký ekonomický význam.

Rekultivace oázy FajjúmEditovat

Pro zemědělské zavlažování nevhodné močálovité části v okolí jezera Moeris a jeho slaná voda v jezeře uvažovali řešit už vládci 11. dynastie za vlády Mentuhotepa II. Po dovršeném sjednocení Egypta se projekt realizoval až ve 12. dynastii za vlády faraona Amenemheta II. a jeho následníků. Centrální zdroje pro přijaté řešení byly nezbytné. Vytvoření kanálů spojujících Nil přivádějící sladkou vodu do oázy a odvodnění močálů do sedimentačních jezer si vyžádalo nemalé nároky na náklady a pracovní sílu. Hlavní cíle byly:

  • kontrola vysokých záplav v letním období,
  • regulace přítoku do zavodňovací soustavy v suchém období,
  • zavlažování oázy v okolí jezera Moeris, rozšíření obdělávané plochy, [12]

Projekt zahrnoval vybudování kanálu mezi jezerem Qarun (Moeris) a Nilem se vstupem u města Al Lahun[p 3], který sloužil k přívodu nilské vody v období letního maxima vzedmutí. U vstupu u Al Lahun byla vybudována hráz (sypaná přehrada). Ta se uzavřela v období snížené hladiny Nilu. Přebytek vody v jezeře se přepouštěl do Josefova kanálu (Bahr Youssuf) a rozvodných bočních zavlažovacích kanálů.[5][10]. U vstupu do kanálu byla rovněž sypaná hráz (Ha-Uar) sloužící k regulaci přítoku a odtoku. Josefův kanál sledoval přirozený zářez (stavebně upravovaný) na západní straně Nilu v délce asi 200 km, na jihu u města Dairut byl napojen na Nil. Sladká voda pak byla, v období nízké hladiny Nilu, přiváděna na sever. Výška hladiny Nilu se podél jeho toku měřila tzv. "Nilometry" ( v Memfis, Dendeře, Edfu, ostrově Elefantina aj.) [13] Zavodňovací systém se v historii dále upravoval, v přechodných obdobích slabých vlád, mocenských převratů, systémy chátraly a opět se obnovovaly. V důsledku suchého klimatu, jezero Qarun vysychalo. Současnou regulaci Nilu zabezpečuje Asuánská přehrada takže větev kanálu propojující oázu u El Lahunu s Nilem ztratila svůj význam. Josefův kanál byl v roce 1873 prodloužen o kanál Ibrahimiya a s Josefovým kanálem spojen přehradou ve městě Dairut.[14][15]


ReferenceEditovat

  1. a b ZECCHI, Marco. Sobek of Shedet The Crocodile God in the Fayyum in the Dynastic Period [online]. Todi: Tau Editrice, 2010. S. 2. Dostupné online. ISBN 978-88-6244-115-5. (anglicky) 
  2. EL-SHABRAWY, Gamal. The Fayum Depression and Its Lakes [online]. Gent Belgium: Ghent Univeristy, 2009. ISBN 978-1-4020-9725-6. (anglicky) 
  3. Wadi El Rayan Protected Area [online]. 2012. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b CLAYTON, Peter. Chronicle of the Pharaohs: The Reign-by-Reign Record of the Rulers and Dynasties of Ancient Egypt [online]. Thames & Hudson, 2006. S. 17. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Plan et profils du Bahr Yousef [online]. Paris: 1809. Dostupné online. (francouzsky) 
  6. WILKINSON, Toby. Early Dynastic Egypt [online]. London: Routledge, 1999. S. 23-52;62. Dostupné online. (anglicky) 
  7. TEETER, Emily. Before the Pyramides, the origin of egyptian civilizitation [online]. Chicago, Illinois: The University Chicago, 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  8. PHILPS, Rebecca. Mid-Holocene occupation of Egypt and global climatic change. Auckland: Univerzity Auklend, 2012. 
  9. BEESON, Geoff. A Water Story [online]. Clayton AU: CSIRO, 2019. S. 2-3. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b CHANSON, Hubert. A study of The Moeris Reservoir, The Ha-Uar Dam and Th canal conecting the Nil river and lake Moeris (~2900 - 230 Př.Kr.). The University of Queensland, Australia: Elsevier Ltd, 2004. ISBN 978-0-7506-5978-9. (anglicky) 
  11. OSAMA, Abrahim. Major Historical, Archaeological, and Religious Features of Fayoum Region during the Old Kingdom [online]. Faculty Fayoum University. Dostupné online. (anglicky) 
  12. HAUG, Brendan James. Watering the Desert: Environment, Irrigation, and Society in the Premodern Fayyūm, Egypt [online]. Berkeley: University California, 2012. S. 52-75. Dostupné online. (anglicky) 
  13. SIDLMAYER, Stephan. Historische und moderne Nilstände. Untersuchungen zu den Pegelablesungen des Nils von der Frühzeit bis zur Gegenwart. Berlin: Achet, 2001. ISBN 3-9803730-8-8. (německy) 
  14. BEAUMONT, Peter. Drylands: Environmental Management and Development. London: Taylor&Francis Group, 1993. ISBN 781315832210. (anglicky) 
  15. WILLKCOCKS, Wiliam. Egyptian Irrigation [online]. New York: Spon ltd., 1913. Dostupné online. 

PoznámkyEditovat

  1. V provincii Asyjút (27°33'15 S 30°48'30 V)
  2. Podobná situace byla v i v Mezopotámii.
  3. 29° 13' 16 S, 31°00'40V; nadmořská výška 25 m, v délce ~16 km

LiteraturaEditovat

  • Fieding Laura at. al., The initiation and evaluation od the River Nil, Erth and Planeary Science Letters, ELSEVIER vol.489, 2018
  • El-Shabrawy, The Fayum Depresion and Its Lakes, Monographiae Biologicae, vol.77, 2009
  • Johnston Clarence, Egyptian Irrigation, Wahington, 1903
  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu Meridové jezero ve Wikimedia Commons

Související článkyEditovat