Protitanková puška Boys

protitanková puška

Protitanková puška Boys byla britskou protitankovou puškou používanou v průběhu 2. světové války. Původně se zbraň měla jmenovat Stanchion, ale těsně před formálním zavedením zbraně do výzbroje zemřel hlavní konstruktér zbraně Henry C. Boys a tak byla puška pojmenována po něm.

protitanková puška Boys
Boys anti-tank rifle Mk I
Boys anti-tank rifle Mk I
Typopakovací puška
Místo původuSpojené království Velká Británie
Historie služby
Ve služběSpojené království Velká Británie
Commonwealth
Válkydruhá světová válka, zimní válka
Historie výroby
KonstruktérHenry C. Boys
VýrobceBirmingham Small Arms Factory (BSA), John Inglis and Company
Výroba1937–1943[1]
Vyrobeno kusů114 000[1]
VariantyMk I, Mk I*, Mk II
Základní údaje
Hmotnost16 kg prázdná
Délka1.575 m
Délka hlavně910 mm
Typ náboje.55 Boys (13.9×99mmB)
Ráže13.99 mm
Princip střelbyopakovací
Úsťová rychlostMk I: 747 m/s, Mk II: 884 m/s
Účinný dostřel23.2 mm pod úhlem 90° na vzdálenost (91 m), 18.8 mm pod úhlem 90° na vzdálenost (460 m)
Zásobování municíodnímatelný zásobník 5 ran
Hledídioptrické

Historie editovat

Projekt na vytvoření protitankové pušky odstartoval roku 1934. Na začátku vývoje puška používala modifikovaný náboj .50 BMG, který byl záhy shledán jako málo výkonný a tak byla ráže zvětšena na 13.9 mm a na nábojnici byl přidán nákružek. Zbraň byla zavedena do výzbroje roku 1937. V červnu 1939 byl zaveden do výzbroje nový typ náboje s vyšší průbojností Mk II. Tento náboj byl plněn silnějším prachem a měl lehčí a kratší projektil, který dosahoval vyšší úsťové rychlosti. Prvního boje se puška Boys zúčastnila v zimní válce v rukou Finů. Osvědčila se poměrně dobře vůči slabě pancéřovaným tankům Sovětského svazu jako byl T-26. Při bojích v Norsku a ve Francii si vedla zbraň poměrně dobře vůči slabě pancéřovaným německým tankům Panzer I, II i III. Při bojích v severní Africe již spojenci čelili modernějším německým tankům s lepším pancéřováním, které již nebylo možné touto zbraní vyřadit. PT puška Boys tak mohla být používána jen vůči slabě pancéřovaným vozidlům, italským tankům a polním opevněním. Až do konce války mohla být s úspěchem používána na pacifickém bojišti proti japonským tankům, které byly stále slabě pancéřované. V roce 1942 byl vyvinut náboj s wolframovým jádrem, který vznikl na základě prozkoumání německého náboje 7.92×94, ale nebyl přijat do výzbroje, protože puška Boys již byla považována za zastaralou. Výroba byla ukončena v roce 1943, ve prospěch nově vyráběného PIATu.

Konstrukce editovat

Boys byl zkonstruován jako opakovací puška s otočným odsuvným závěrem. Puška má schránkový jednořadý zásobník nasazovaný shora. Kvůli umístění zásobníku jsou mířidla umístěna excentricky na levé straně. Pouzdro závěru společně s hlavní konalo po výstřelu zákluz uvnitř rámu spojeného s ramenní opěrkou. Rám byl vybaven pružinovým dorazem (buffer), který tlumil zpětný ráz. Ramenní opěrka je opatřena polstrovanou botkou pro zmírnění zpětného rázu. Na levé straně rámu s botkou byla umístěna lícnice.

Verze editovat

Mk I* editovat

Vylepšená verze Mk I* se začala vyrábět od dubna 1942 v kanadské zbrojovce John Inglis and Company do prosince roku 1943 a celkem zde bylo vyrobeno 45 234 kusů. Monopod ve tvaru obráceného obráceného T byl nahrazen lehčí rozkládací dvojnožkou, která rovněž zajišťovala větší stabilitu. Kruhová úsťová brzda byla nahrazena novější pravděpodobně odvozenou od Solothurn S18-1000, která měla umístěny otvory za sebou. Novější úsťová brzda byla jednoduší na údržbu, efektivněji tlumila zpětný ráz a při výstřelu nevířila prach a kamínky před hlavní. Původní verze Mk I měla dioptrické hledí, které bylo možné nastavit na 300 nebo 500 yardů u verze Mk I* bylo fixní nastavení hledí na 300 yardů.[2]

Mk II editovat

Verze Mk II nikdy nepřekročila stádium prototypu a také o ní není známo mnoho informací. Jednalo se o výsadkářskou verzi, která měla být kratší a lehčí. Odlehčení zbraně bylo dosaženo použitím lehkých slitin, které údajně způsobovaly deformace zbraně. Zkrácení hlavně na 762 mm zhoršilo průbojnost zbraně a odstranění úsťové brzdy silně zvýšilo zpětný ráz.

Uživatelé editovat

Finsko editovat

Finové obdrželi 100 zbraní, které použili během zimní války z nichž 30 bylo používáno švédskými dobrovolníky. Dalších 100 obdrželi od Britů v meziválečném čase a dalších 200 odkoupili od německé armády, která je získala během tažení ve Francii.[3]

USA editovat

Americká armáda obdržela 771 Boys Mk. I* vyrobených v Kanadě, bojové využití našly u námořní pěchoty v Pacifiku. Menší počet zbraní byl po válce přestavěn na ráži .50, vybaven puškohledy a použit v korejské válce jako odstřelovací puška.[4]

Sovětský svaz editovat

Sovětský svaz obdržel 3 200 pušek na základě Lend and Lease Act.[4]

Čína editovat

Čína obdržela 6 129 pušek Mk.1*[4]

Reference editovat

  1. a b http://www.tanks-encyclopedia.com/ww2/gb/Boys-anti-tank-rifle.php
  2. ZALOGA, Steven J. The Anti-Tank Rifle. [s.l.]: Bloomsbury Publishing, 2018. 80 s. ISBN 1472817222. S. 19. 
  3. FINNISH ARMY 1918 - 1945: AT-RIFLES PART 2. www.jaegerplatoon.net [online]. [cit. 2020-02-01]. Dostupné online. 
  4. a b c Tank Encyclopedia [online]. 2018-07-24 [cit. 2020-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy editovat