Propionát

Propionáty (též propionany, systematicky propanoáty) jsou soli nebo estery kyseliny propionové. Většina z nich je ve vodě poměrně dobře rozpustná.

VýrobaEditovat

Většinu propionanů lze připravit reakcí kyseliny s kovem. Příklady těchto reakcí jsou:

Reakce takto probíhá se všemi kovy, které jsou v Beketovově řadě kovů nalevo od vodíku, tedy reaktivnější, než je vodík. Reakce probíhají i se solemi slabých kyselin (nebo s hydroxidy či oxidy) kovů ušlechtilých i neušlechtilých:

Pro reakci s čistými ušlechtilými kovy je třeba užít oxidační činidlo, vhodným příkladem je zejména peroxid vodíku:

  • Cu + H2O2 + 2 CH3CH2COOH → Cu2+ + H2O + 2CH3CH2COO → H2O + Cu(CH3CH2COO)2

Vznik esterůEditovat

Tato kyselina tvoří estery. Vznikají reakcí kyseliny propionové s příslušným alkoholem, přičemž se odštěpí z karboxylové skupiny OH a z alkoholové skupiny H, což vytvoří vodu. Tato reakce probíhá sama, díky oxoniovým iontům v kyselině octové, nicméně reakce probíhá podstatně rychleji a úplněji za přítomnosti silné kyseliny, obvykle kyseliny sírové, která napomáhá při odštěpování vody. Reakce probíhá takto:
CH3CH2COOH + HORH2SO4CH3CH2COOR + H2O

Využití jako potravinářská aditivaEditovat

Kyselinu propionovou a její soli využívá potravinářský průmysl jako konzervační činidlo prodlužující trvanlivost potravin, například chlebů, toustů, sendvičů, baget, ale i výrobků z masa a z ryb. Na obalech potravin je najdeme pod kódy E 280 – kyselina propionová, E 281 – propionan sodný, E 282 – propionan vápenatý nebo E 283 – propionan draselný.[1]

PříkladyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ŠUTA, Miroslav; ŠŤOVÍČEK, Vladimír. Může trvanlivé pečivo za cukrovku a obezitu? Myši ztloustly po oblíbených „éčkách“. Český rozhlas Plzeň [online]. Český rozhlas, 2019-06-01 [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat