Poviselský kraj

ruská administrativní jednotka používaná pro kongresové Polsko

Poviselský kraj (rusky Привислинский край, Privislinskij kraj) byl název ruské administrativní jednotky používaný pro kongresové Polsko po roce 1867. Po porážkách listopadového povstání (1830–1831) a lednového povstání (1863–1864) bylo Polsko zbavováno autonomie a začleňováno do tradičních struktur Ruského impéra. Formálně se na částech Polska získaných Ruskem po trojím dělení a Vídeňském kongresu nic nezměnilo.[a]

Poviselský kraj
Kraj Nadwiślański
 
Привислинский край 
 Kongresové Polsko 18671916 Generální gouvernement Varšava 
Vlajka státu
vlajka
Hymna: Bože, Carja chrani!
geografie
Mapa
Ruská mapa kraje z roku 1896
rozloha:
128 500 km²
obyvatelstvo
počet obyvatel:
9 402 253 (1897)
národnostní složení:
státní útvar
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
státní útvary a území
předcházející:
Kongresové Polsko Kongresové Polsko
následující:
Generální gouvernement Varšava Generální gouvernement Varšava

Rusko ztratilo kontrolu nad územím během první světové války v roce 1915. Po říjnové revoluci v roce 1917 bylo oficiálně postoupeno ústředním mocnostem podepsáním Brestlitevské smlouvy z roku 1918.

DějinyEditovat

OkolnostiEditovat

V důsledku listopadového povstání byla v roce 1831 zrušena ústava Polského království, rozpuštěna polská armáda, její (parlament) a místní samospráva. Ústava byla nahrazena mnohem méně liberálním a nikdy plně nezavedeným statutem Polského království. Byly také uzavřeny všechny univerzity a o několik let později byly nahrazeny čistě ruskými školami. Území si po krátkou dobu zachovalo určitou míru autonomie. Bývalé polské království nadále používalo polskou měnu (złoty) a správní rada si ponechala některá svá privilegia, i když ji přímo ovládal ruský guvernér polní maršál Ivan Paskevič. Do roku 1832 však byla zrušena měna a celní hranice, stejně jako metrický systém a polský trestní zákoník byl nahrazen ruským, který se de facto používal od potlačení povstání. Také katolická církev byla pronásledována a většina klášterů byla zavřena a zestátněna. V roce 1839 se po synodu v Polocku řeckokatolická církev rozpadla a spojila se s ruskou pravoslavnou církví. Po roce 1837 se všechna vojvodství, která tvořila Polské království, změnila na gubernie a stala se nedílnou součástí ruského správního systému, kterému vládli přímo ruští carové .

VznikEditovat

 
Ruské Polsko (označeno červeně), jak bylo definováno Brestlitevskou smlouvou, ve které se ho Rusko vzdalo

Po lednovém povstání v roce 1863 byl znak kongresového království zrušen a byl zahájen proces intenzivní rusifikace polských gubernií a jejich správy. Reforma z roku 1867, vyvolaná porážkou lednového povstání, byla navržena tak, aby pevněji svázala Polské království se správní strukturou Ruské říše. Rozdělila větší gubernie na deset menšch a zavedla novou entitu nižší úrovně újezd.

Území bylo nazýváno až do roku 1875 místokrálovstvím, později generální gubernií, a spravováno polskými místokráli, resp. generálními gubernátory. Název vznikl jako náhrada za název Polsko, resp. Polské království, které přestaly ruské úřady používat.[1] Poprvé je v oficiálních dokumentech zaznamenán v roce 1888,[2] ačkoli novější výzkumy ho vysledovaly až do roku 1883.[3] Přes vymizení termínu Polské království z úředních dokumentů si carové ponechali titul polského krále.

V 80. letech 19. století byl úřední jazyk změněn na ruštinu a polština byla zakázána jak v úředním styku, tak ve vzdělávacím procesu.

První světová válkaEditovat

V roce 1915 během první světové války vyplenila ustupující ruská armáda Polské království a snažila se napodobit politiku spálené země užitou během vlastenecké války v roce 1812.[4][5] Rusové také vystěhovali a deportovali z této oblasti stovky tisíc obyvatel, u nichž měli podezření, že spolupracují s nepřítelem.[4][6][7]

Jak Rusové ustupovali, centrální mocnosti oblast obsadily (1915) a následně navrhly založení Polského království pod svým protektorátem. V brestlitevské smlouvě z března 1918 Rusko (v té doby zapletené do občanské války ) postoupilo Německé říši a Rakousko-Uhersku všechna polská území, která do té doby ovládalo,

Administrativní děleníEditovat

Gubernií bylo deset, pět na pravém břehu řeky Visly a pět na levém:

Menší reforma z roku 1893 změnila hranice Lomžské a Plocké gubernie ve prospěch Varšavské. Rozsáhlejší reformou byla z částí Sedlecké a Lublinské gubernie v roce 1912 vyčleněna nová Chelmská gubernie, která však byl vyňata z Poviselského kraje a stala se součástí jihozápadního kraje ruské říše, aby se usnadnila její rusifikace.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

a ^Zdroje se shodují, že po pádu lednového povstání v roce 1864 byla drasticky snížena autonomie polského Kongresu. Nemají však shodu v tom, zda bylo Polské království (hovorově známo jako Kongresové Polsko) jako stát oficiálně nahrazeno Poviselským krajem ve formě provincie Ruské říše,[8] protože mnoho zdrojů nadále používá termín Kongresové Polsko pro období po roce 1864.[9] Zdroje jsou také nejasné ohledně toho, kdy oficiálně zaniklo Polské království (nebo Poviselský kraj); někteří argumentují, že to bylo převzetím kontroly německými a rakousko-uherskými okupačními orgány, jiní vyhlášením Polského královského království v roce 1916,[10] nebo dokonce až vytvořením samostatné Druhé polské republiky v roce 1918.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vistula Land na anglické Wikipedii.

  1. RIDPATH, John C. Ridpath's History of the World: Being an Account of the Principal Events in …. obnovené. vyd. [s.l.]: Alpha Editions, 2019. 568 s. ISBN 9789389247497. (anglicky) 
  2. BARTEL, Wojciech, et al. Historia państwa i prawa Polski. Příprava vydání Juliusz Bardach, Monika Senkowska-Gluck. Tom III: od rozbiorów do uwłaszczenia. Varšava: Państwowe Wydawnictwo Naukowe, 1981. 865 s. ISBN 83-01-02658-8. S. 67. (polsky) 
  3. SZWARC, Andrzej. Od Wielopolskiego do Stronnictwa Polityki Realnej zwolennicy ugody z Rosją, ich poglądy i próby działalności politycznej (1864-1905). Varšava: Wydział Historyczny UW, 1990. 478 s. S. 208–209. (polsky) 
  4. a b HORNE, John N.; KRAMER, Alan. German Atrocities, 1914: A History of Denial. [s.l.]: Yale University Press, 2001. 608 s. Dostupné online. ISBN 9780300089752. S. 83. (anglicky) 
  5. CHICKERING, Roger; FÖRSTER, Stig. Great War, Total War: Combat and Mobilization on the Western Front, 1914–1918. [s.l.]: Cambridge University Press, 2000. 519 s. Dostupné online. ISBN 0-521-77352-0. S. 160. (anglicky) 
  6. RUBIN, Barnett R.; SNYDER, Jack L. Post-Soviet Political Order: Conflict and State Building. [s.l.]: Routledge, 1998. 201 s. Dostupné online. ISBN 0-415-17069-9. S. 43. (anglicky) 
  7. KRAMER, Alan. Dynamic of Destruction: Culture and Mass Killing in the First World War. [s.l.]: Oxford University Press, 2007. 434 s. Dostupné online. ISBN 0-19-280342-5. S. 151. (anglicky) 
  8. Encyklopedia Internautica [online]. encyklopedia.interia.pl [cit. 2020-12-02]. Heslo Powstanie styczniowe. Dostupné online. (polsky) 
  9. JEZIERSKI, Andrzej; LESZCZYŃSKA, Cecylia. Historia gospodarcza Polski. [s.l.]: Key Text Wydawnictwo, 2010. 568 s. Dostupné online. Aneks A. Ziemie polskie pod zaborami, s. 539. (polsky) 
  10. Internetowa encyklopedia PWN [online]. Wydawnictwo Naukowe PWN [cit. 2020-12-02]. Heslo Królestwo Polskie, Królestwo Kongresowe. Dostupné online. (polsky) 

LiteraturaEditovat

  • ALEXANDER, Manfred. Kleine Geschichte Polens. Stuttgart: Reclam, 2003. 423 s. ISBN 978-3150105221. (německy) 
  • DMOWSKI, Roman. Deutschland, Rußland und die polnische Frage (Auszüge). In: CHWALBA, Andrzej. Polen und der Osten. [s.l.]: Suhrkamp, 2005. ISBN 3-518-41731-2. Band 7. (německy)
  • HENSEL, Jürgen. Polen, Deutsche und Juden in Lodz 1820 - 1939. Eine schwierige Nachbarschaft. Osnabrück: Fibre, 1999. 370 s. ISBN 9783929759419. (německy)