Portál:Kolonialismus/Vybraný článek/5
První světová válka byl konflikt nebývalých rozměrů odehrávající se v letech 1914 až 1918. Jednou z příčin tohoto konfliktu bylo mocenské soupeření evropských států v koloniích a snaha Německa získat v ostatních částech světa větší vliv. Mimo evropský kontinent se odehrávala zejména námořní střetnutí, bojovalo se u pobřeží Jižní Ameriky, Indie a Indonésie. Dalšími bojišti byly německé kolonie v Africe - bojovalo se tedy v Togu, Německé jihozápadní Africe (dnešní Namibii), Kamerunu a Německé východní Africe. Do konce války se však udržela pouze kolonie ve Východní Africe, kde vojskům velel schopný vojevůdce Paul von Lettow-Vorbeck. Dalším bojištěm byly různé kouty Asie, zejména oblasti pod osmanskou správou, které se ocitly pod útokem britských a francouzských sil. Těm pomohla arabská vzpoura připravená mimo jiné britským agentem T.E.Lawrencem. S arabskou pomocí se poté dohodovým silám podařilo získat do roku 1917 Palestinu. Rozhodující boje však probíhaly na evropské frontě, a to zejména na té západní, která se nakonec ukázala být i frontou rozhodující. Do roku 1918 se Německo hospodářsky naprosto vyčerpalo a muselo podepsat nevýhodný mír navržený dohodovými mocnostmi. První světová válka s sebou přinesla postupný úpadek starých koloniálních říší. Přestože totiž Francie i Velká Británie svá území dále rozšířily o původní německé kolonie, zámořská území se stávala pro evropské státy prodělečnými. Mocenský úpadek obou těchto zemí umožnil nástup mocnějších států, například USA nebo Japonského císařství.