Populační vývoj v archeologii

Populační studia v archeologii zkoumají a zaměřují se na vývoj populace v historických etapách lidstva od pravěku po současnost, zejména pak na větší skupiny lidí či celé populace a demografickou archeologii (odhady z archeologických dat různých aspektů populace, např. velikost, hustota, růst). Související metodou je paleodemografie (studium lidské demografie ve starověku a prehistorii), která se zaměřuje na studium kosterních pozůstatků k odhadu parametru populace (míra plodnosti a úmrtnosti, délka života).

Hluboká prehistorie

Obecně platí, že důvěra odhadů na historickou světovou populaci klesá tím víc, čím hlouběji do minulosti odhad spadá. Spolehlivé údaje o populaci jsou staré teprve dvě až tři poslední století. Publikované odhady pro 1. století naznačují nejistotu 50 % (odhaduje se mezi 150 a 330 miliony). Některé odhady rozšiřují svou časovou osu na hlubokou prehistorii do „10 000 př. n. l.“, tj. na počátku holocénu, kdy se odhad světové populace pohyboval zhruba v rozmezí od jednoho do deseti milionů. Odhady pro ještě hlubší prehistorii do paleolitu mají jinou povahu. V tomto okamžiku lidská populace sestávala výlučně z nesadentárních populací lovců a sběračů, s anatomicky moderními lidmi existujícími vedle archaických lidských druhů. Odhady velikostí těchto populací jsou tématem paleoantropologie.

Postupy

Velikost populace a hustotu obyvatelstva lze odhadnout z archeologických důkazů. Existují dva základní přístupy: odvodit data z údajů o vypořádání založené na vztahu mezi velikostí skupiny a celkovou plochou (zastřešenou plochou, objemem pozemku), nebo posoudit bohatství konkrétního životního prostřední (živočišné a rostlinné zdroje) pro každou sezónu a kolik lidí mohlo být podporováno na určité úrovni technologie („únosnost prostředí“).

Jedním ze způsobů je například nejslavnější rovnice kanadského antropologa Raoula Narolla, která říká, že populace prehistorického města se rovná jedné desetině celkové rozlohy v m². Později musely být zohledněny i změny v prostředí obydlí. Další Narollovy rovnice jsou již přímo pro jednotlivé oblasti.

Dalším způsobem odhadu populace může být z četnosti artefaktů nebo množství potravin, ačkoliv tyto předpoklady závisí na mnoha faktorech. S moderními metodami a technologiemi lze odhady populací realizovat i díky mimoarcheologickým vědám nejčastěji z řad přírodních věd, například pomocí molekulární genetiky.

Agent Based Modelling (ABM) představuje zvláštní segment počítačového modelování. Používá se v širokém spektru disciplín v přírodních a společenských vědách pro velmi odlišné výzkumné otázky. K archeologickým vědám se začala využívat na počátku 90. let 20. století. V těch modelováním přispívá k objasnění pravěké sociální interakce, vzniku sociální složitosti, vývoji společenského života a mnoha dalším faktorům.

Vývoj světové populace v číslech

Rok	Svět (v milionech)
70 000 př. n. l.	< 0,015
10 000 př. n. l.	1
4 000 př. n. l.	20
1 000 př. n. l.	50
1	200
1000	310
1750	791
1850	1262
1900	1650
1950	2519
1960	2982
1970	3692
1980	4435
1990	5263
2000	6070
2005	6454
2010	6,779

Předpokládaný vývoj (v milionech)

	r. 2000	r. 2025	r. 2050
Afrika	800	1355	1994
Severní Amerika	306	387	462
Latinská Amerika + Karibik	518	700	797
Asie	3684	4739	5277
Evropa	728	717	665
Svět celkem	6067	7940	9243 [7]