Polonidy
Polonidy jsou sloučeniny polonia s méně elektronegativními prvky.[1] Obvykle se připravují přímo slučováním prvků za teploty 300–400 °C.[2][3]
Jedná se o jedny z nejstálejších sloučenin polonia.[4] Dělí se do dvou skupin:
- iontové polonidy, obsahující anionty Po2−;
- kovové polonidy, jejichž vazby jsou složitější.
Některé polonidy tvoří přechod mezi těmito skupinami a několik dalších patří mezi nestechiometrické sloučeniny. Jako polonidy se také označují slitiny obsahující polonium. Protože se polonium nachází v periodické tabulce přímo pod tellurem, tak se polonidy v mnoha vlastnostech podobají telluridům.
Přírodní polonidy
editovatPolonid olovnatý (PbPo) se vyskytuje v přírodě, jelikož je olovo produktem alfa rozpadu polonia.[5]
Iontové polonidy
editovatPolonidy většiny kovů vykazují iontovou strukturu, s anionty Po2−.
| Vzorec | Struktura | Mřížková konstanta |
Zdroj |
|---|---|---|---|
| Na2Po | antifluorit | 747,3(4) pm | [4][2] |
| CaPo | halit (NaCl) | 651,0(4) pm | [4][2] |
| BaPo | halit (NaCl) | 711,9 pm | [4][3] |
Polonidy menších kationtů vykazují větší polarizaci polonidového iontu, tedy větší míru kovalentnosti. Polonid hořečnatý tvoří odchylku, protože není izostrukturní s telluridem hořečnatým;[3] má strukturu podobnou wurtzitu,[6] byla ale také popsána fáze podobající se nikelinu.[7]
| Vzorec | Struktura | Mřížková konstanta |
Zdroj |
|---|---|---|---|
| MgPo | Nikelin (NiAs) | a = 434,5 pm c = 707,7 pm |
[4][3] |
| BePo | Sfalerit (ZnS) | 582,7 pm | [4][2] |
| CdPo | sfalerit (ZnS) | 666,5 pm | [4][3] |
| ZnPo | sfalerit (ZnS) | 628(2) pm | [2] |
Efektivní poloměr je 216 pm pro 4-koordinovaný, 223 pm pro 6-koordinovaný, a 225 pm pro 8-koordinovaný polonidový ion (Po2−). Je zde zřetelný vliv lanthanoidové kontrakce, například 6-koordinovaný telluridový ion (Te2−) má iontový poloměr 221 pm.[8]
Lanthanoidy také vytvářejí polonidy typu Ln2Po3, které lze považovat za iontové sloučeniny.[9]
Kovové polonidy
editovatLanthanoidy tvoří stálé polonidy typu LnPo s halitovou strukturou. Lanthanoidy jsou v nich většinou trojvazné (výjimkou jsou Sm, Eu, a Yb, u kterých je stálejší oxidační číslo +2), čímž připomínají elektridy. Jsou izostrukturní s odpovídajícími sulfidy, selenidy, a telluridy.[10][11] Tyto sloučeniny jsou stálé do teplot nejméně 1600 °C (teplota tání polonidu thulnatého, TmPo, je 2200 °C), čímž se liší od iontových polonidů (včetně Ln2Po3), jež se rozkládají okolo 600 °C.[4][9] Tepelná stálost a netěkavost těchto sloučenin (kovové polonium má teplotu varu 962 °C) se využívá v poloniových generátorech tepla.[9]
Polonidy typu 1:1 vytváří též rtuť a olovo. Je známa sloučenina platiny PtPo2 a řada polonidů niklu odpovídajících vzorci NiPox (x = 1–2). Zlato vytváří s poloniem pevné roztoky o proměnlivém složení,[4][2][12] zatímco bismut je s poloniem neimezeně mísitelný.[3] Nebyly pozorovány žádné reakce polonia s hliníkem, uhlíkem, železem, molybdenem, tantalem, a wolframem.[3]
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Polonide na anglické Wikipedii.
- ↑ Šablona:RedBook2005
- ↑ a b c d e f Harvey V. Moyer. Polonium. Oak Ridge, Tennessee: United States Atomic Energy Commission, 1956. Dostupné online. DOI 10.2172/4367751. Kapitola Chemical Properties of Polonium, s. 33-96.
- ↑ a b c d e f g K. W. Bagnall. The Chemistry of Polonium. Advances in Inorganic Chemistry and Radiochemistry. 1962, s. 197-229. ISBN 978-0-12-023604-6. DOI 10.1016/S0065-2792(08)60268-X.
- ↑ a b c d e f g h i Šablona:Greenwood&Earnshaw1st
- ↑ F. Weigel. Chemie des Poloniums. Angewandte Chemie. 1959, s. 289-316. DOI 10.1002/ange.19590710902. Bibcode 1959AngCh..71..289W.
- ↑ W. Zachariasen. Über die Kristallstruktur des Magnesiumtellurids. Zeitschrift für Physikalische Chemie. 1927, s. 417-420. DOI 10.1515/zpch-1927-12830.
- ↑ D. Rached; M. Rabah; R. Khenata; N. Benkhettou; H. Baltache; M. Maachou; M. Ameri. High pressure study of structural and electronic properties of magnesium telluride. Journal of Physics and Chemistry of Solids. 2006, s. 1668-1673. DOI 10.1016/j.jpcs.2006.02.017. Bibcode 2006JPCS...67.1668R.
- ↑ R. D. Shannon. Revised Effective Ionic Radii and Systematic Studies of Interatomic Distances in Halides and Chalcogenides. Acta Crystallographica Section A. 1976, s. 751-767. DOI 10.1107/S0567739476001551. Bibcode 1976AcCrA..32..751S.
- ↑ a b c Heat Sources for Thermoelectric Generators. [s.l.]: Monsanto Research Corporation Mound Laboratory, 1963. Dostupné online.
- ↑ C. J. Kershner; R. J. DeSando; R. F. Heidelberg; R. H. Steinmeyer. Rare earth polonides. Journal of Inorganic and Nuclear Chemistry. 1966, s. 1581-1588. DOI 10.1016/0022-1902(66)80054-4.
- ↑ C. J. Kershner; R. J. DeSando. Promethium polonide synthesis and characterization. Journal of Inorganic and Nuclear Chemistry. 1970, s. 2911-2918. DOI 10.1016/0022-1902(70)80355-4.
- ↑ W. G. Witteman; A. L. Giorgi; D. T. Vier. The Preparation and Identification of some Intermetallic Compounds of Polonium. Journal of Physical Chemistry. 1960, s. 434-440. DOI 10.1021/j100833a014.