Otevřít hlavní menu

Výkonná mocEditovat

VládaEditovat

Hlavní institucí výkonné moci je vláda (oficiálně Ministerská rada, řecky: Yπουργικό Συμβούλιο). Je kolektivním rozhodovacím orgánem Řecka, který je tvořen premiérem a ministry. Ministři jsou jmenováni prezidentem na návrh premiéra. Pravomoci vlády jsou dány Ústavou. Pokud v období do jednoho roku od parlamentních voleb podá vláda demisi, dostávají v pořadí druhá a třetí nejúspěšnější strany možnost k sestavení vlastní vlády. V případě jejich nezdaru je rozpuštěn parlament a vypsány nové volby.[1]

Vláda jedná v budově parlamentu, její jednání řídí premiér.

PrezidentEditovat

Prezident je oficiální hlavou státu. Je volen parlamentem na pětileté funkční období. V úřadu může být maximálně dvakrát. Volba prezidenta je až tří kolová, v prvních dvou kolech je potřeba získat dvě třetiny hlasů (200), ve třetím již stačí tři pětiny (180). Pokud ani třetí kolo nepřinese jednoho vítěze, je parlament rozpuštěn a dosavadní prezident musí do třiceti dnů vypsat nové volby. Noví poslanci poté volí opět až ve třech kolech, avšak nyní stačí ke zvolení v prvním kole tří pětinová většina, ve druhém absolutní většina (151 hlasů) a ve třetím jen prostá většina.

Prezident má pravomoc vyhlásit válku, udělit milost, podepisovat mír, alianční dohody apod. Mezinárodní smlouvy však musí přijmout parlament prostou většinou. Výjimkou jsou přístupové smlouvy do mezinárodních organizací, které musí Parlament přijmout tří pětinovou většinou. Prezident má také několik mimořádných pravomocí, které však musí být kontrasignované příslušným ministrem.

V důsledku ústavní změny z roku 1986 má prezident ještě více omezené pravomoci. Kvůli této změně například již nemůže rozpustit parlament, odvolat vládu nebo pozměnit články Ústavy. Také nemůže vyhlásit nouzový stav bez kontrasignace s premiérem nebo příslušným ministrem. Souhlas parlamentu například potřebuje i ke svolání referenda.

PremiérEditovat

Premiér je hlavou vlády. Je technicky volen lidem, obvykle se totiž jedná o lídra politické strany s parlamentní většinou. Dle Ústavy premiér dohlíží na jednotnost vlády a řídí její činnost. Je nejmocnější osobou v politickém systému.

Jmenování premiéra se řídí dle pravidla „prohlášení důvěry“ (řecky: δεδηλωμένη). To říká, že prezident je povinen jmenovat premiérem toho lídra, který má možnost získat absolutně většinovou podporu v parlamentu (tj. 151 hlasů). Pokud žádná strana nezíská absolutní většinu, tak poté lídra nejsilnější strany vládní koalice.

Zákonodárná mocEditovat

Hellénský parlament (řecky: Βουλή των Ελλήνων) je unikamerální a má 300 křesel. Poslanci jsou voleni na čtyřleté funkční období. Jde o přímou volbu skrze poměrný volební systém. Volí se ve 48 multi-mandátových a 8 jedno-mandátových volebních obvodech. 288 z 300 poslanců jsou zvoleni tímto systémem, zbylých 12 míst je obsazeno skrze „celostátní kandidátku“, kde mandát získají ti kandidáti s podílem nejvíce hlasů v celé zemi.

Řecký parlament používá komplexně posílený poměrný systém, který umožňuje nejsilnější straně získat většinu mandátů, i když nemá většinu hlasů. Dle současného volebního zákona získá strana, která dostala více jak 41 % hlasů, 151 mandátů. Uzavírací klauzule pro vstup do parlamentu je stanovena na 3 % hlasů na „celonárodní kandidátce“. Volební zákon lze změnit prostou parlamentní většinou, avšak takový platí jen pro následující volby, aby byl trvalý, musí být zvolen dvěma třetinami ze všech poslanců. Ke změnám v něm dochází poměrně často. V současnosti platí, že nejúspěšnější strana získává bonusových padesát mandátů.

Parlamentní stranyEditovat

Od roku 1974 do voleb 2012 se do řeckého parlamentu dostávalo tradičně tři až sedm politických stran. Přesto byl systém nastaven tak, aby vládla pouze jedna strana s nadpoloviční parlamentní většinou. Dlouhodobě nejsilnější strany byly Nová demokracie (ND) a Panhelénské socialistické hnutí (PASOK), které obě stabilně získávaly přes 40 % hlasů. Tyto dvě strany tak většinou vytvářely jednobarevné vlády.

Změna nastala ve volbách roku 2012. Řekové opustili tradiční strany poté, co se účastnily nepopulární úsporné vlády Lukase Papadimose. ND ztratila polovinu voličů a PASOK dokonce téměř tři čtvrtiny. Naopak velký posun zaznamenala radikálně levicová Koalice radikální levice (SYRIZA), která svůj předchozí zisk ztrojnásobila a stala se tak druhou nejsilnější stranou.

V opakovaných volbách v červnu 2012 vyhrála strana Nová demokracie se 129 mandáty. Po volbách sestavila vládu s podporou stran Panhelénské socialistické hnutí a Demokratická levice (+ 50 mandátů). Vládu tvoří premiér a dvanáct ministrů ze strany ND, dále čtyři nezávislí minisři, dva nominováni stranou PASOK a dva nominováni stranou DIMAR.

Kvůli neshodám při volbě prezidenta v roce 2014, byl parlament – po třech neúspěšných kolech volby – nucen se rozpustit, čímž došlo k dalším předčasným parlamentním volbám,[2] které se konaly 25. ledna 2015. V těchto volbách se na prvním místě umístila SYRIZA se ziskem 36,34 % hlasů (konkrétně 2 244 679 hlasů), tím získala 99 mandátů a navíc 50 bonusových mandátů za vítězství, celkově tedy 149 mandátů v 300členném parlamentu.[3] Z parlamentu tak odešla strana DIMAR a naopak do něj byla zvolena nová strana To Potami (v překladu Řeka).

V srpnu 2015 podala vláda Alexise Tsiprase demisi a otevřela tím cestu k druhým předčasným volbám roku 2015. Od vládní strany Syrizy se tehdy také odtrhlo levicové křídlo vedené tehdejším ministrem energetiky Panajotisem Lafazanisem a založilo stranu Lidová jednota (Leiki Anotita, LAE).[4] Nové volby se konaly 20. září 2015. Složení parlamentu po nich bylo obdobné jako po volbách z ledna 2015. Dominovala Koalice radikální levice v závěsu s Novou demokracií. Posílil PASOK v koalici s DIMAR. Novou parlamentní stranou se stala Centristická unie (EK) s devíti mandáty. V parlamentu tím bylo rekordních osm stran. Tyto volby doprovázela také velmi nízká volební účast (56,57 %); jednalo se již o páté parlamentní volby za posledních šest let.

V červenci 2019 se konaly již šesté předčasné vobly v řadě. Vyhlásil je tehdejší premiér Tsipras po květnovém neúspěchu ve volbách do Evropského parlamentu a do obcí. Ve volbách zvítězila Nová demokracie, která zaznamenala největší volební úspěch od voleb v roce 2007. Díky bonusu pro vítěze voleb obdržela 158 mandátů a mohla tak složit samostatnou vládu. Volby přinesly úspěch několika nových stran. Na pátém místě se umístili nacionalisté Řecké řešení a na šestém socialistická MeRA25 bývalého Tsiprasova ministra financí Janise Varufakise. Tradiční Panhelénské socialistické hnutí kandidovalo ve volební alianci Hnutí změny a umístilo se na třetím místě. Z parlamentu naopak vypadla nacionalistická strana Zlatý úsvit, která v něm bylo od roku 2012 a Řeka, která po neúspěchu ve volbách do Evropského parlamentu nekandidovala, stejně jako strana Nezávislí Řekové.

Seznam parlamentních politických stranEditovat

Dle parlamentních voleb z července 2019.

Politické strany Ideologie Lídr strany Počet hlasů ve volbách Získané mandáty
Nová demokracie (ND) Liberální konzervatismus Kyriakos Mitsotakis 2 251 411 (39,85 %) 158 (108+50)
Koalice radikální levice (SYRIZA) Dem. socialismus, ekonomický nacionalismus Alexis Tsipras 1 781 174 (31,53 %) 86
Hnutí změny (KINAL) = (PASOK+KIDISO) Sociální demokracie Fofi Gennimata 457 519 (8,1 %) 22
Komunistická strana Řecka (KKE) Komunismus Dimitris Koutsoumpas 299 592 (5,55 %) 15
Řecké řešení Národní konzervatismus, nacionalismus Kyriakos Velopoulos 208 805 (3,7 %) 10
MeRA25 Demokratický socialismus Janis Varufakis 194 232 (3,44 %) 9

Zastoupení stran v parlamentuEditovat

Zastoupení politických stran v parlamentu od roku 1974.

Volby
Počet stran v Parlamentu Součet hlasů pro parlamentní strany % Strany zastoupené ve vládě Součet hlasů pro vládní strany % Počet poslanců vládní strany/koalice
1974
4
4 802 892
97,9
ND
2 669 133
54,4
220
1977
7
5 084 286
99
ND
2 146 365
41,8
171
1981
3
5 391 107
94,9
PASOK
2 726 309
48,1
172
1985
4
6 236 076
98,3
PASOK
2 916 735
45,8
161
1989 (I)
5
6 385 963
97,9
ND + SYN
3 743 432
57,4
173
1989 (II)
6
6 627 935
99,1
ND + PASOK + SYN
6 552 424
97,9
297
1990
7
6 449 164
97,9
ND
3 088 137
46,9
150
1993
4
6 596 215
95,6
PASOK
3 235 017
46,9
170
1996
5
6 429 104
94,7
PASOK
2 814 779
41,5
162
2000
4
6 542 126
95,25
PASOK
3 007 596
43,79
158
2004
4
7 042 944
95,1
ND
3 360 424
45,4
165
2007
5
6 938 918
96,93
ND
2 994 979
41,84
152
2009
5
6 527 273
95,17
PASOK
3 012 373
43,92
160
2012 (I)
7
5 121 170
80,97
Vláda nevznikla
-
-
-
2012 (II)
7
5 787 188
94,01
ND
(podpora od PASOK a DIMAR)
1 826 609
respektive 2 966 520
29,66
respektive 48,19
129
respektive 179
2015 (I)
7
5 644 763
91,33
SYRIZA + ANEL
2 537 890
41,04
162
2015 (II)
8
5 083 758
91,33
SYRIZA + ANEL
2 126 327
39,15
155
2019
6
5 192 733
91,92
ND
2 251 411
39,85
158

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ČTK: Vůdce řecké opozice se pokusí o novou vládu, šance jsou mizivé, ceskenoviny.cz, 21. 8. 2015
  2. Řecký parlament ani napotřetí nezvolil prezidenta, budou volby, ceskenoviny.cz, 29. 12. 2014
  3. ČTK: SYRIZA jasně vyhrála řecké volby a hledá spojence do koalice, ceskatelevize.cz, 26. 1. 2015
  4. ČTK: Řecko se chystá na volby, příští sobotu bude asi úřednická vláda, ceskenoviny.cz, 22. 8. 2015

Externí odkazyEditovat