Pierre Guillaume Frédéric le Play
Pierre Guillaume Frédéric le Play (11. dubna 1806, La Rivière-Saint-Sauveur – 5. dubna 1882, Paříž) byl francouzský ekonom a jeden z otců zakladatelů sociologie. Ve svých pracích se zaměřoval především na studium rozličných typů rodin a pokoušel se je charakterizovat.
| Pierre Guillaume Frédéric le Play | |
|---|---|
 | |
| Narození | 11. dubna 1806 La Rivière-Saint-Sauveur |
| Úmrtí | 5. dubna 1882 (ve věku 75 let) 6. pařížský obvod |
| Povolání | ekonom, inženýr, politik a sociolog |
| Alma mater | Polytechnická škola Mines ParisTech |
| Témata | metalurgie |
| Významná díla | The European Workers |
| Ocenění | Montyonova cena za vědu (1856) velkodůstojník Řádu čestné legie |
| Děti | Albert Le Play |
| Vlivy | Louis-Gabriel de Bonald |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Profesní život začínal jako inženýr metalurgie. Roku 1840 se stal profesorem metalurgie na École des Mines. Poté však začal cestoval po Evropě. Při svých cestách sbíral ekonomická a sociologická data ke studiu tématu dělnické třídy, které začalo hýbat tehdejší společností. Roku 1855 vydal své největší dílo, studii nazvanou Evropští dělníci (Les Ouvriers Européens), což byl portrét 36 dělnických rodin. Za knihu získal cenu Académie Française. Roku 1856 založil Société internationale des études pratiques d'économie sociale, která od roku 1881 začala vydávat časopis La Réforme Sociale. V roce 1867 se stal senátorem. O pět let později, pod jeho vedením, vznikla Jednota sociálního míru.[1] Cílem této organizace bylo studovat společenské problémy za pomocí metod přírodních věd.
Dílo editovat
Pro Frédérica le Play byly proměny rodin zásadní pro porozumění proměn celé společnosti. V roce 1855 napsal Les ouvriers européens, kde se věnoval životu dělnických rodin. Porovnával více než 40 typů rodin v Evropě a ve střední Asii. Rodiny rozděluje na dva druhy. Prvním typem je stabilní rodina, kde jejím členům záleží na tradicích a mají starost o svůj domov a bezpečí. Druhým typem je rozkládající se rodina. V této rodině otec ztrácí přirozený respekt a její členové se vyznačují větší mírou individuality.[1]
Druhy rodin poté rozlišil v práci La réforme sociale en France (1864). Zde le Play rozšiřuje charakteristiku rodin a popisuje další tři typy. Prvním je patriarchální rodina, kde má otcova autorita dominantní roli a členové se k individualismu přiklání jen minimálně. Druhým typem je rodina nestabilní. V těchto rodinách mají jejich členové neúctu k tradicím a výrazně tíhnou k individualismu. Le Play se domníval, že společnost, kde převládá tento typ rodiny, podporuje centralizaci či socialismus, protože stát musí plnit funkce, které nestabilní rodina nedokáže sama zajistit. Posledním typem je partikulární rodina. V této rodině děti postupem času odchází založit svou domácnost. Nicméně jedno dítě dědí veškerý majetek a stále bydlí u svých rodičů, a to i pokud má své děti. Le Play se domníval, že tento typ rodiny je nejvhodnější a požadoval, aby se rozšířila do celé společnosti.[1]
Názory editovat
„Le Play byl přesvědčen, že Průmyslová revoluce může za rozklad společnost. Obával se nastupující korupce a tyranie.“[1] Původně byl ateistou, ale postupně se stal obhájcem náboženství. Roku 1864 napsal známý esej hájící křesťanství před darwinismem a skepticismem. V roce 1879, tři roky před smrtí, konvertoval ke katolictví. Je považován za jednoho z klasiků konzervativismu.
Odkazy editovat
Reference editovat
[1] Keller, J. (2004). Dějiny klasické sociologie. (p. 477). Praha: Sociologiscké nakladatelství (SLON).
Literatura editovat
- Brooke, Michael Z., 1970. Le Play, Engineer and Social Scientist: The Life and Work of Frederic Le Play. Harlow UK: Longmans.
- Herbertson, Fanny Louisa Dorothea, 1950. The Life of Frédéric Le Play, Ledbury, Herefordshire, Le Play House Press.
- Keller Jan, 2004. Dějiny klasické sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 476, 477.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pierre Guillaume Frédéric le Play na Wikimedia Commons - Heslo v Catholic Encyclopedia (1913)
- Heslo z Catholic Encyclopedia přeložené do češtiny na stránkách Monarchista.cz
- Heslo v encyklopedii Britannica
- Encyklopedické zdroje na Answers.com
