Pevek
Pevek (rusky Певе́к, čuksky Пээкин) je město v ruském Dálněvýchodním federálním okruhu, nejsevernější město na území celé Ruské federace. Leží v Čukotském autonomním okruhu na severním okraji Čukotky na břehu Východosibiřského moře; 640 kilometrů severozápadně od Anadyru. Žije zde 4 230 obyvatel (2023).
| Pevek Певек | |
|---|---|
 Pohled na město z jihu | |
.png) znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 69°42′ s. š., 170°19′ v. d. |
| Nadmořská výška | 20 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+12[1] |
| Stát |  Rusko |
| Federální okruh | Dálněvýchodní |
| Autonomní okruh | Čukotský |
.svg) Čukotský autonomní okruh na mapě Ruska | |
  Pevek Město na mapě Čukotského autonomního okruhu | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 51 km² |
| Počet obyvatel | 4 230 (2023) |
| Hustota zalidnění | 82,9 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Ivan Sergejevič Lejuškin (od 2021) |
| Vznik | 1933 |
| Oficiální web | go-pevek |
| Telefonní předvolba | (+7) 42737 |
| PSČ | 689400 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Etymologie editovat
Jméno vzniklo zkomolením čukčského slova pagyt-kenaj, což znamená zapáchající hora. Podle legendy se na úpatí hory poblíž moderního msta odehrála bitva mezi Čukči a Jukagiry, pach rozkládajících se mrtvol na úpatí kopce zůstal dlouho, protože domorodci mrtvé nezakopali. Čukčové se proto na tomto území dlouho neusazovali, pouze sem v létě dočasně přivedli svá stáda sobů.[2]
Historie a současnost editovat
Oblast okolo dnešního Peveku byla Rusům známa již od poloviny 18. století, jak je zdokumentováno v záznamech Velké severní expedice.[3]
U založení Peveku stál sovětský politik Naum Filipovič Pugačjov, který dorazil na břeh Čaunského zálivu dne 10. srpna 1933. Přímo na břehu moře uspořádal stranické setkání, kde oznámil vytvoření Čaunského okresu a založení osady Pevek, prvního oficiálního sídla nového okresu.
Pevek se rozvinul jako přístavní město v rámci využívání Severní mořské cesty. Je administrativním centrem místního samosprávného celku – stejnojmenného městského okruhu Pevek, ustanoveného na území původního Čaunského okresu (rusky Чаунский район, čuksky Чаан район).
V letech 1936–1937 byly v okolí Peveku provedeny geologické expedice, které objevily ložiska cínu.[4] V roce 1941 došlo k první těžbě cínu, který se zde těžil až do 90. let 20. století.
V letech 1938 až 1957 zde existovaly dva Gulagy – Čaunlag a Čaunchukotlag.
V roce 1950 žilo v osadě asi 1500 lidí. Dne 21. března 1951 byla osada povýšena na sídlo městského typu a rozhodnutí bylo vydáno pod hlavičkou „tajné“, protože ještě po několik let nebyl Pevek z důvodu utajení uváděn ani na mapách. Dne 6. dubna 1967 získal Pevek městská práva, v tu dobu tam žilo již přes deset tisíc lidí.[4]
V roce 1968 byla v Peveku instalována automatická telefonní ústředna a postavena nová střední škola. Dne 8. října 1974, se spuštěním dálkového radiokomunikačního komplexu Orbita-2, se ve městě objevilo televizní vysílání. V roce 1976 byl Pevek vyhodnocen jako jedno ze 100 nejlepších měst SSSR. V roce 1982 byla otevřena druhá střední škola, žilo zde 13 tisíc obyvatel. Po rozpadu SSSR přišel masový odliv obyvatel města, spojený s ukončením těžby cínu.[5]
Od léta 2019 zde kotví plovoucí jaderná elektrárna Akademik Lomonosov, která byla uvedena do provozu na podzim 2019[6] a zásobuje Pevek a celou odlehlou oblast elektřinou.[7][8]
V letech 2019–2021 probíhala modernizace přístavu. Díky modernizaci a rozšíření může přijmout přístav lodě s ponorem až 8,6 m a navýší se roční obrat zboží v přístavišti na 800 tisíc tun.[9] V roce 2022 byla provedena rekonstrukce vzletové a přistávací dráhy na letišti, výstavba elektrického vedení Pevek-Bilibino a stavba mostu přes řeku Pučeveem o délce 2,27 km.[10]
Galerie editovat
-
Pohled z ptačí perspektivy (2007) -
Pohled z východní strany (2008) -
Dům v Peveku. V oknech tzv. čukotské chladničky (2010) -
Zrekonstruovaný dům v Peveku (2010) -
Letiště Apapelgino v Peveku (2003) -
Pevecký přístav (2011)
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Певек na ruské Wikipedii.
- ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
- ↑ Информация о городском округе Певек [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-24.
- ↑ Petit Futé Guide Book: Chukotka.. 1. vyd. Moskva: Avant-Garde Publishers, 2006. S. 108.
- ↑ a b Информация о городском округе Певек - Официальный сайт городского округа Певек. go-pevek.ru [online]. [cit. 2022-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-24. (rusky)
- ↑ Информация о городском округе Певек. go-pevek.ru [online]. [cit. 2023-12-11]. Dostupné online.
- ↑ Atom na vlnách. Ruská plovoucí jaderná elektrárna konečně dostane palivo. iDNES.cz [online]. 2018-05-23 [cit. 2018-05-25]. Dostupné online.
- ↑ Lomonosov je v cíli. Plovoucí jaderná elektrárna již zásobuje elektřinou vzdálené oblasti. E15.cz [online]. [cit. 2022-12-17]. Dostupné online.
- ↑ Severní spojnici mezi Evropou a Asií si Moskva přísně střeží - Novinky. www.novinky.cz [online]. [cit. 2022-12-17]. Dostupné online.
- ↑ Два новых причала введут в эксплуатацию в порту Певека на Чукотке до конца года. www.korabel.ru [online]. [cit. 2021-10-14]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Певек ожидает прибытия кораблей по трассам Северного морского пути. www.korabel.ru [online]. [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pevek na Wikimedia Commons
