Wikipedie

Petr z Alkantary

španělský františkánský mnich a světec

Svatý Petr z Alkantary, OFM (1499, Alcántara – 18. října 1562, Arenas de San Pedro) byl španělský františkánský mnich, vizionář a mystik. Žil velmi asketickým životem. Založil 12 klášterů přísné řeholní kázně. Roku 1669 byl prohlášen za svatého.

Petr z Alkantary
Narození1499
Villaturiel
Úmrtí18. října 1562 (ve věku 62–63 let)
Arenas de San Pedro
Alma materUniverzita v Salamance
Povolánípresbyter, asketa, mystik a řeholník
Nábož. vyznáníkatolická církev
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Pocházel z rodiny právníka Alonsa Garabito († 1507) a urozené Maríe Vilely de Sanabria y Maldonado. Rodina žila v obci Villaturiel, nedaleko Leónu, otec chtěl syna dát na studia práv, ale brzy zemřel. Petr v letech 1511-1515 studoval svobodná umění, filozofii a kanonické právo na univerzitě v Salamance. Odtud odešel do kláštera Menších bratří v Manxarretesu v provincii Extremadura, složil řeholní sliby a přijal jméno Petr.

Roku 1524 byl vysvěcen na kněze, vykonával mnohé úřady a zároveň rozvíjel apoštolskou činnost jako kazatel, zpovědník a duchovní vůdce. Roku 1538 byl zvolen provinciálem. Od papeže Pavla IV. získal plnou moc k zakládání klášterů s přísnou řeholní kázní.[1]

Svatý Petr z Alkantary se spřátelil se svatou Terezií od Ježíše, reformátorkou karmelitánského řádu, byl rovněž jejím zpovědníkem. Španělský král Karel V. jej také požádal, aby se stal jeho zpovědníkem, ale světec ho odmítl.

Roku 1555 mu bylo dovoleno odejít do ústraní poustevny Santa Cruz de Paniagua (nyní součást stejnojmenné obce v autonomním společenství Extremadura na severozápadě Španělska). V roce 1557 přijal funkci generálního komisaře všech reformovaných konventuálů a přispěl k založení několika nových konventů.

Zanechal nevelké literární dílo, řádovou konstituci a 12 listů korespondence.

Roku 1622 jej papež Řehoř XV. blahořečil a roku 1669 papež Klement IX. svatořečil.

 
Lazar Widman: Socha sv. Petra z Alkantary na Mariánském sloupu v Plzni (1713–14)

Úcta editovat

Kostely
Sochy
  • na oltářích františkánských a karmelitánských kostelů, na morových sloupech

Ikonografie editovat

Petr z Alkantary bývá zobrazován sám jako kajícník, klečící nebo stojící, oděný v kutně františkánského mnicha s pláštěnkou přes ramena. Drží mohutný kříž, nebo se o něj opírá, v ruce mívá knihu Konstituce kláštera sv. Gabriela a kláštera sv. Josefa, kterou sám napsal, v poustevně mívá ještě jako atribut lebku. Ve scénách bývá zobrazen, jak podává eucharistii sv. Terezii, při mystickém zjevení svatého Jana Kapistrána nebo při zázraku uzdravení dítěte. Poslední scénou bývá obraz Petrovy smrti v kruhu františkánských bratří.

Patrocinium editovat

  • Je jedním z patronů františkánského řádu, ale také řádu karmelitánů přísné observance.
  • Je patronem španělského autonomního společenství Extremadura a jedním z patronů Mexika.
  • Bylo známo, že velmi málo spal, zpravidla vsedě. Proto je uctíván jako patron nočních hlídačů a vrátných.

Galerie editovat

  •  
    Poslední přijímání sv. Terezie z Ávily (1683)
  •  
    Luca Giordano: Zjevení sv. Jana Kapistrána Petrovi z Alkantary
  •  
    G. B. Lucini: Zázrak sv. Petra z Alkantary (1680¨)
  •  
    Smrt Petra z Alkantary, Francesco Fontebasso, Benátky
  •  
    Socha z kalvárie v Ahrweileru, Německo (18. století)
  •  
    Socha v Ciudad Cuauhtémoc, Mexiko (19. století)

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Svatý Petr z Alkantary, kněz 1. řádu [online]. Místní bratrské společenství bratří a sester Sekulárního františkánského řádu v Plzni. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • Luigi Borriello, Edmondo Caruana et alii: Slovník křesťanských mystiků. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2012, s. 636-638; ISBN 978-80-7195-198-8

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Petr_z_Alkantary&oldid=23732688“