Pavel Vasiljevič Čičagov

ruský admirál

Pavel Vasiljevič Čičagov (rusky Павел Васильевич Чичагов, 27. červnajul./ 8. července 1767greg. v Petrohradu – 20. srpnajul./ 1. září 1849greg. v Paříži)[1] byl ruský admirál.

Pavel Vasiljevič Čičagov
Pavel Chichagov-color.jpg
Narození27. červnajul. / 8. července 1767greg.
Petrohrad
Úmrtí20. srpna 1849 (ve věku 82 let)
Paříž
Alma materPetrišule
Povolánídůstojník
OceněníŘád sv. Anny 1. třídy
Řád červené orlice 1. třídy
Řád sv. Jiří
Řád sv. Anny 1. třídy s brilianty
Řád černé orlice
… více na Wikidatech
Nábož. vyznánípravoslaví
RodičeVasilij Jakovlevič Čičagov
RodPoložka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ4516754
Funkcečlen Státní rady Ruského impéria
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Pavel byl synem admirála Vasilije Jakovleviče Čičagova. V roce 1772 vstoupil do carského válečného námořnictva jako adjutant svého otce a účastnil se v letech 17881790 rusko-švédské války jako velitel válečné lodě. Po studiu ve Velké Británii v letech 17921793 stal se členem nejužší družiny pozdějšího cara Alexandra I. Od prosince roku 1802 až do roku 1811 byl ministrem námořnictva ruské říše. Roku 1807 se stal admirálem.

Ve válce roku 1812 převzal po Kutuzovovi velení moldavské armády a s touto se snažil přehradit cestu ustupující Velké armádě. Stal se obětí geniálního manévru Napoleonova při přechodu Bereziny. Poté byl nucen předat velení armády generálu Barclay de Tolly. Byl penzionován a odešel poté do emigrace. Žil ve Francii a Itálii a psal své paměti, které byly v Rusku vydány až roku 1869 a 1870. Roku 1834 byl vyzván k návratu do Ruska, a když neuposlechl, byly jeho ruské statky zkonfiskovány. Nakonec získal anglické občanství.

ReferenceEditovat

  1. С. Л. Ташлыков. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-07-02]. Heslo ЧИЧА́ГО́В. Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazyEditovat