Otevřít hlavní menu

Pavel Semjonovič Rybalko

sovětský maršál
(přesměrováno z Pavel Rybalko)

Pavel Semjonovič Rybalko (rusky Рыбалко Павел Семёнович) (4. listopadu 1894 Malyj Istopol v Charkovské gubernii – 28. srpna 1948 Moskva) byl sovětský vojevůdce, velitel tankové armády za druhé světové války. V roce 1945 dosáhl hodnosti maršál tankových vojsk, byl dvojnásobným hrdinou SSSR.

Pavel Semjonovič Rybalko
Pavel Rybalko 2.jpg
Narození 4. listopadu 1894
Malyj Istopol, Charkovská gubernie
Úmrtí 28. srpna 1948 (ve věku 53 let)
Moskva
Vojenská kariéra
Hodnost maršál tankových vojsk
Doba služby 1914–1917
a 1919–1948
Sloužil Flag of Russia.svg Rusko(do 1917)
Flag of the Soviet Union (1924–1955).svg SSSR(od 1919)
Složka Ruská armáda (do 1917)
Rudá armáda(od 1919)
Velel 5. tanková armáda
(1942)
3. (gardová) tanková armáda
(1942–46)
Tanková a mechanizovaná vojska
(1947–1948)
Války První světová válka
Občanská válka v Rusku
Druhá světová válka
Vyznamenání 3x Řád rudého praporu
3x Řád Suvorova I. stupně
Řád Kutuzova I. stupně
2xHrdina Sovětského svazu
2x Leninův řád
Řád Bohdana Chmelnického I. stupně

Obsah

ŽivotEditovat

 
Hrob maršála Rybalka u Novoděvičího kláštera v Moskvě.

Narodil se v rodině ukrajinského dělníka. Pracoval od třinácti let. Během První světové války bojoval v řadách ruského vojska v hodnosti vojína prakticky od počátku války. V prosinci roku 1917 přešel do Rudé gardy a odtud pak do řad Rudé armády. Během ruské občanské války v letech 19181920 pracoval jakožto politruk (vojenský komisař pro politické záležitosti) nejprve u pluku a později u brigády v legendární 1. jízdní armádě, které tehdy velel Semjon Michajlovič Buďonnyj. Buďonného jízdní armáda v roce 1920 bojovala proti Polsku.

Po válce velel různým jednotkám a studoval na vojenské akademii M. V. Frunzeho. V roce 1937 byl jmenován vojenským atašé, v této funkci působil nejprve v Polsku a později v Číně. V červnu 1940 byl povýšen na generálmajora. Během druhé světové války působil nejprve jako velitel 5. tankové armády, ale již od podzimu 1942 prakticky až do konce druhé světové války velel 3. gardové tankové armádě.

Tato armáda pak pod jeho velením bojovala v bitvě u Stalingradu, v tankové bitvě u Kurska, vyznamenala se u Charkova i u Kyjeva, bojovala ve Slezsku. V závěru války se společně se 4. gardovou tankovou armádou D. D. Leljušenka zúčastnila bojů o Berlín v sestavě 1. ukrajinského frontu maršála I. S. Koněva. Válku zakončila v Čechách jakožto hlavní úderná síla Pražské operace.

Právě tanky 3. gardové tankové armády jakožto první dne 9. května 1945 časně ráno dorazily do Prahy směrem od Mělníka.

VzděláníEditovat

  • 1926 absolvoval Kurzy zdokonalování velitelského sboru
  • 1930 absolvoval Kurzy zdokonalování velitelského sboru
  • 1934 absolvoval Vojenskou akademii M. V. Frunze

Vojenská kariéraEditovat

  • 1914 – 12. 1917 v ruské armádě
  • od prosince 1917 v Rudé gardě
  • od ledna 1919 v Rudé armádě, komisař pluku 1. jízdní armády, komisař 14. jezdecké brigády 1. jízdní armády
  • 1926 – velitel eskadrony, velitel a komisař jezdeckého pluku, velitel a komisař jezdecké brigády
  • 1934 – 1936 – vojenský poradce v Číně
  • 1936 – 1937 – pomocník velitele horské jezdecké divize
  • 1937 – 17. září 1939 – vojenský atašé v Polsku
  • 1939 – 1940 – vojenský atašé v Číně
  • 1940 – 1942 – náčelník katedry Vojenské akademie generálního štábu
  • červenec – říjen 1942 – velitel 5. tankové armády
  • říjen 1942 – 26. dubna 1943 – velitel 3. tankové armády
  • květen 1943 – duben 1946 – velitel 3. gardové tankové armády
  • duben 1946 – duben 1947 – 1. zástupce velitele tankových a mechanizovaných vojsk Sovětské armády
  • duben 1947 – 28. srpen 1948 – velitel tankových a mechanizovaných vojsk Sovětské armády

HodnostiEditovat

Řády a vyznamenáníEditovat

Politická činnostEditovat

  • od 1919 člen RKS (b)
  • poslanec Nejvyššího sovětu SSSR 2. volebního období

Externí odkazyEditovat