Pavel Muraško

československý člen československého Federálního shromáždění a politik rusínské národnosti

Pavel Muraško (* 22. října 1939 Praha[1]) je bývalý československý politik za Občanské fórum z českých zemí, ukrajinské národnosti, za normalizace disident a signatář Charty 77, po sametové revoluci poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění. Po skandálu okolo své spolupráce se Státní bezpečností odešel z politiky.

PhDr. Pavel Muraško

poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
1990 – 1990
Stranická příslušnost
Členství bezpartijní (OF)

Narození 22. října 1939
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Profese politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

BiografieEditovat

Narodil se v Praze rodičům ukrajinského původu. V polovině sedmdesátých let byl vězněn na Mírově za pašování ukrajinské opoziční literatury. Zde získal kontakty na české disidenty a v roce 1977 se stal signatářem Charty 77.[2]

Po sametové revoluci se zapojil do Občanského fóra. Podle vzpomínek Petra Pithartavelmi iniciativně se přihlásil o vedení sekce národnostní menšiny a dělal potíže. Domáhal se místností, které jsme ve Špalíčku neměli. Vyhrožoval, že když neuděláme to či ono, přivede nám pod okna tisíce protestujících ,menšinářů‘.“[2] Profesně je k roku 1990 uváděn jako člen Koordinačního centra Občanského fóra, bytem Praha.[3]

V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 6 - Praha 6) jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Ve federálním parlamentu setrval do voleb roku 1990.[4][5]

Státní bezpečnost ho evidovala jako spolupracovníka (krycí jméno FILIP). V roce 1980 podepsal spolupráci s KGB (na vlastní žádost, protože odmítal spolupracovat s StB, StB mu pak předstírala vázací akt s KGB). Na základě jeho informací se StB podařilo odhalit kurýrní cestu pro pašování tiskovin pro československý disent (kamion, který vypravoval z Londýna Jan Kavan) a zatkla přes třicet lidí. Za tuto činnost mu StB vyplácela pravidelný honorář. O jeho spolupráci z StB se veřejnost dozvěděla až po sametové revoluci. Musel odejít z OF i z politiky. Když se Petr Pithart o jeho minulosti dozvěděl, vyzval ho, aby opustil Občanské fórum. „Zeptal se: ,Proč?‘ a já mu řekl: ,Raději se neptejte, dobře to víte.‘ Po pěti minutách odešel a nikdy jsem ho už neviděl.“ Muraško se hájí tím, že byl politickým vězněm a StB na něj vykonávala nátlak.[2]

Historik Ján Mlynárik, který počátkem 90. let zasedal rovněž jako poslanec ve Federálním shromáždění a podílel se tehdy na vytlačení Muraška z parlamentu kvůli jeho kauze, ovšem později, krátce před svou smrtí (zemřel roku 2012), dospěl na základě studia historických materiálů k závěru, že obvinění Muraška bylo nespravedlivé. Tak to líčí v posmrtné vzpomínce Mlynárikův známý Jan Machonin. Mlynárik měl dokonce vyzvat Petra Pitharta, aby za Muraškem, který mezitím přesídlil někam na východní Slovensko, vyslal emisary s omluvou za způsobenou křivdu.[6]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Pavel Muraško [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-06-14]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c Povolání agent: Krystyna Wanatowiczová [online]. cs-magazin.com [cit. 2012-06-14]. Dostupné online. (česky) 
  3. Návrh na volbu nových poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-06-14]. Dostupné online. (česky) 
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-06-14]. Dostupné online. (česky) 
  5. Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16. (česky) 
  6. Machonin, Jan: Mlynárikovi proletáři, Němci, Židé, Romové; Babylon, duben 2012 [online]. ibabylon.cz [cit. 2013-03-20]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazyEditovat