Otevřít hlavní menu

Paul Niehans (21. listopadu 18821. září 1971) byl švýcarský lékař a propagátor vlastní léčebné metody, která spočívala v implantaci čerstvých tkáňových buněk do těla pacientů.

Dr. Paul Niehans
Narození 21. listopadu 1882
Bern
Úmrtí 1. září 1971 (ve věku 88 let)
Montreux
Ocenění velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Stal se celosvětově populárním ve chvíli, kdy se mu v roce 1954 údajně opakovaně podařilo vyléčit na smrt nemocného papeže Pia XII. Svou metodou léčil i celou řadu dalších známých osobností – Charlese Chaplina, Thomase Manna, Charlese de Gaulla, Konrada Adenauera, saúdskoarabského krále Ibn Sauda, japonského císaře Hirohita a řadu dalších. O své metodě, která je dodnes vědeckou medicínou zpochybňována, tvrdil, že také omlazuje a prodlužuje život. Zvláštní je, že většina jeho pacientů se skutečně dožila velmi vysokého věku, což je ale s největší pravděpodobností jen shoda náhod.

Počátek kariéryEditovat

Paul Niehans se narodil v roce 1882. Jeho otec byl chirurgem v Bernu. Matka Paula Niehnase Anna Kaufmannová byla údajně dcerou německého císaře Fridricha III. Paul Niehans byl tedy označován za vnuka německého císaře Fridricha III. a synovce císaře Viléma II. Jedná se však o spornou informaci, jelikož Fridrich III. oficiálně žádnou dceru Annu neměl. Paul Niehans vystudoval teologii a následně medicínu. Během první světové války pracoval jako vojenský lékař v Bělehradě. Po první světové válce se usadil v Clarens u Ženevského jezera. Zde se také začal zabývat transplantací žláz. Zjistil také, že buňky z žláz čerstvě poražených zvířat, přenesené do nemocných lidských orgánů, mají povzbudivý léčebný účinek.

Niehansova metodaEditovat

Za den zrodu buněčné terapie označil Paul Niehans 1. duben 1931, kdy se mu pomocí jeho vlastní buněčné léčebné metody údajně podařilo zachránit ženu, která umírala na následky tetanu. V únoru 1954 těžce onemocněl papež Pius XII. , který znal Niehanse už z dřívější doby. Paul Niehans totiž během druhé světové války ukrýval před nacisty ve svém domě dirigenta a skladatele Wilhelma Furtwänglera, kterému tím zachránil život. Wilhelm Furtwängler se pak Niehansovi odvděčil i tím, že jej po válce představil Piu XII. Papež si tak v roce 1954 na Niehanse vzpomněl a pozval jej oficiálně do Říma. Pius XII. měl tehdy již 77 let a trpěl těžkou gastritidou a krvácením do žaludku. Jeho stav byl beznadějný. Niehans pohotově aplikoval svou buněčnou léčbu a papež se začal rychle zotavovat. Po pár dnech již přijímal normální stravu a zcela zmizela nespavost, která jej trápila dlouhé roky. Italský tisk označil papežovo uzdravení za zázrak. Z Niehanse se doslova přes noc stala mediální celebrita a jeho sláva byla srovnatelná se slávou těch největších filmových hvězd oné doby. V srpnu 1954 představil na terapeutickém kongresu v Karlsruhe svou metodu také odborné lékařské veřejnosti.

Papežův důvěrníkEditovat

Paul Niehans se stal nejen lékařem Pia XII., ale také jeho rádcem a důvěrným přítelem. Tato situace budila značný údiv, jelikož Pius XII. žil až do této chvíle osaměle a ostatní poradce si držel od těla. Papežovo konání ovlivňovala do té doby jen jediná osoba, bavorská jeptiška sestra Pasqualina, která se papeži starala o domácnost. Nyní měl tedy papež rádce dva. Paul Niehans měl nyní značný vliv a také nashromáždil obrovský majetek. Niehans ale nikdy svého zvláštního postavení nezneužil. Niehans byl velmi noblesní, dobrácký a přívětivý člověk, který většinu svého majetku použil na vybudování sbírky vzácných obrazů. Nikdy také novinářům neprozradil jména všech svých slavných pacientů a důsledně chránil jejich soukromí. Paul Niehans zemřel v roce 1971 ve věku 89 roků. Jeho dodnes sporná a vědou neuznaná metoda léčby čerstvými živočišnými buňkami nese jeho jméno.

Externí odkazyEditovat

  • Utajení vládcové, autor Philipp Vandenberg, nakladatelství Alpress, 2003.