Otevřít hlavní menu

Pareidolie (z řeckého para, παρά – postranní, falešný, eidolon, είδωλον zdrobnělina od eidos – vzhled, tvar, podoba) je psychologický jev, při němž dochází k dotváření vnímaných neurčitých nebo nezřetelných podnětů ve smysluplné obrazy za pomoci fantazie[1]. Typickým příkladem je rozeznávání tváří, zvířat a jiných objektů ve tvaru oblaků. Kromě těchto vizuálních pareidolií existují také pareidolie akustické, kdy je zvukovému podnětu (zvuky zvířat a předmětů) přisouzeno specifické citoslovce nebo konkrétní význam.

FyziologieEditovat

Vytváření pareidolií úzce souvisí s představivostí každého jedince. Centrem, které pareidolie vytváří, je spánkový lalok koncového mozku.

PříkladyEditovat

Vizuální pareidolieEditovat

  • názvy předmětů podle jejich podobnosti s jiným reálným objektem, metafory:
    • skalní útvary, kopce a hory
    • krápníková výzdoba v jeskyních
    • názvy některých kostí a částí těla - kladívko, kovadlinka, třmínek, ohryzek
    • maska na Marsu
  • psychotest se skvrnami na papíře
  • některé druhy věštění:
    • lití olova (kusu kovu je na základě podobnosti určen konkrétní tvar a význam)
    • věštění z kávové sedliny

Akustické pareidolieEditovat

  • citoslovce zvuků zvířat a předmětů, někdy s konkrétním významem:
  • hledání tajných zpráv ve zpětně přehrávaných nahrávkách

Pareidolie a iluzeEditovat

Pareidolie je podobná iluzi, nicméně při iluzi člověk (dočasně nebo trvale) podlehne mylnému dojmu (například má dojem, že v davu lidí spatřil svého známého), zatímco u pareidolie si je vědom, že jde jen o vnější podobnost vjemu (například spatří tvář v textuře dřeva).

GalerieEditovat

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Podle slovníku Kliniky zdraví [1]

LiteraturaEditovat