Otevřít hlavní menu

Přísečnice byla hrad přestavěný na zámek ve stejnojmenném městě, které bylo zbořeno a zaplaveno při stavbě vodní nádrže Přísečnice. V historických pramenech bývalo přísečnické panské sídlo uváděno jako tvrz, ale Tomáš Durdík ho s přihlédnutím k rozsahu a způsobu opevnění klasifikoval jako hrad.[1]

Přísečnice
Kostel Nanebevzetí Panny Marie s tvrzí na výřezu z kresby M. Ornyse z roku 1591
Kostel Nanebevzetí Panny Marie s tvrzí na výřezu z kresby M. Ornyse z roku 1591
Základní informace
Sloh gotický, barokní
Výstavba 15181524
Přestavba 1650, 17491754, 1898
Zánik 6. června 1973
Stavebník Vilém Hasištejnský z Lobkovic
Další majitelé Šlikové, Buquoyové aj.
Poloha
Adresa Vodní nádrž Přísečnice, Kryštofovy Hamry, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Přísečnice
Přísečnice
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Když v roce 1499 zemřel Mikuláš III. Hasištejnský z Lobkovic, přešla jeho část městečka na syny Václava, Mikuláše IV., Zikmunda a Viléma. Poslední z nich v roce 1518 získal do svého držení celé městečko. Pravděpodobně on nechal, nejspíše v letech 15181524, postavit tvrz, ale roku 1533 byl nucen kvůli dluhům přísečnické panství prodat. Za 14 000 zlatých ho koupili bratři Jeroným a Vavřinec Šlikové z Holejče. Za nich došlo k rozvoji stříbrných i železných dolů, ale ve městě sídlil pouze šlikovský hejtman Kryštof Rössler z Jáchymova. V roce 1540 celé panství získal Lorenc Šlik, ale o pět let později mu ho zkonfiskoval král Ferdinand I. a převedl ho pod správu královské komory. Během třicetileté války Přísečnicí mnohokrát prošla švédská vojska a docházelo zde k častým střetům. Při jednom z nich byla v roce 1641 tvrz vypálena ustupujícím vojskem generála Johana Banéra. Královská komora ji nechala opravit až v roce 1650.[2]

 
Dobývání tvrze na výřezu z mědirytu M. Meriana
 
Půdorys zámku v neuskutečněném projektu J. H. Dienebiera

V následujícím období, kdy se střídala období správy královskou komorou a zástavními držiteli, nebyla tvrz řádně udržována. Zchátralou stavbu nechal hejtman Kryštof Antonín Kayser zbourat a v letech 17491754 na jejím místě postavit za 10 687 zlatých barokní zámek. V roce 1811 zámek s velkou částí města vyhořel, ale už o dva roky později byl opraven. V roce 1826 přísečnické panství koupil za 250 000 zlatých saský kníže Otto Viktor ze Schönburg-Waldenburgu. Další majitelkou se roku 1832 stala majitelka červenohrádeckého panství, Gabriela Marie Buquoyová, rozená hraběnka z Rottenhamu. Buquoyové zdejší velkostatek vlastnili až do roku 1945, kdy jim byl majetek zkonfiskován. Potom byl na zámku internát lesnické školy a později ještě krátce patřil Krajskému skladu léčiv v Ústí nad Labem. Dne 6. června 1973 byl zámek odstřelen a sutiny použity při stavbě hráze přehrady.[2]

Stavební podobaEditovat

Pozdně gotickou tvrz podle vyobrazení tvořily dvě věže a palác se sedlovou střechou se třemi štíty obehnané vodním příkopem. Podle vyobrazení z roku 1648 měla tvrz tři okrouhlé věže v nárožích. Na místě čtvrté věže stála patrová budova a ve středu severní strany vysoká hranolová věž. Barokní zámek, který tvrz nahradil, byl postaven jako jednotraktová budova, ale dostavbou vznikla čtyři křídla okolo středového nádvoří. Na jižní straně mírně předstupoval před linii hlavní budovy se zaoblenými nárožími rizalit s trojúhelníkovým štítem. Ostatní tři křídla byla v roce 1898 stržena a nahrazena novými. Průjezd do dvora vedl skrz západní křídlo.[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Přísečnice, s. 462. 
  2. a b c CRKAL, Jiří. Tvrz a zámek v Přísečnici. In: KULJAVCEVA HLAVOVÁ, Jana; KOTYZA, Oldřich; SÝKORA, Milan. Hrady českého severozápadu. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2012. ISBN 978-80-86531-10-6. S. 9–37.

LiteraturaEditovat

  • ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Přísečnice – zámek, s. 394–395. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat