Otevřít hlavní menu

Pětiletka nádherných pohřbů

Pětiletka nádherných pohřbů (rusky Пятилетка пышных похорон) je ironická aliterace používaná ruskými historiky a politiology k označení let 19801985, kdy vyvrcholila krize komunistického systému a projevila se mimo jiné sérií úmrtí nejvyšších představitelů SSSR. Lid tato kuriózní situace inspirovala k četným vtipům: sáhodlouhé přenosy z pohřebních ceremonií se nazývaly „nejsledovanějším televizním seriálem“ a za nový sovětský národní sport byly označeny „závody na lafetách okolo Rudého náměstí“.

PříčinyEditovat

Leonid Iljič Brežněv usiloval především o stabilitu systému (po zkušenostech s vnitrostranickým bojem o moc) a nedůvěřoval mladé generaci. Obklopoval se pouze svými vrstevníky, od kterých požadoval spíše loajalitu než vlastní nápady. Tak se stalo, že na konci sedmdesátých let tvořili politbyro převážně sedmdesátníci. Životní styl, založený na služebních cestách, chození na hony a rituálních pitkách, jejich zdravotnímu stavu také neprospěl, stejně jako neustálý stres spojený s udržením pozice. Jejich tělesná a duševní zchátralost dosahovala makabrózních rozměrů, nebyli schopni srozumitelně mluvit a pohybovat se bez pomoci tělesných strážců.

Anekdota: TASS oznamuje: "Buržoazní tisk napsal, že na letošních prvomájových oslav byla na tribuně místo soudruha Brežněva figurína. Je to sprostá pomluva. Ve skutečnosti tam byl tentokrát místo figuríny soudruh Brežněv osobně."

Jiná anekdota: Brežněv na zasedání politbyra. "Navrhuji, aby byl soudruh Gromyko odvolán z funkce, protože už úplně zdětinštěl. Zrovna včera mi vzal ze stolu mého gumového oslíka a ještě ho nevrááátíííl!"

SeznamEditovat

Postupně zemřeli:

  • 18. prosince 1980 Alexej Nikolajevič Kosygin, předseda vlády, tvůrce tzv. kosyginských reforem, které v šedesátých letech poměrně úspěšně zavedly do sovětské ekonomiky tržní prvky. Později byl Kosygin cynicky nazván "Veliký průkopník".
  • 25. ledna 1982 Michail Andrejevič Suslov, šéfideolog, nazývaný "šedá eminence" a Brežněvova pravá ruka.
  • 10. listopadu 1982 Leonid Iljič Brežněv, po osmnáct let generální tajemník ÚV KSSS. Trpěl aterosklerózou, od roku 1976, kdy prodělal infarkt a byl ve stavu klinické smrti, byl závislý na nembutalu. Jeho pohřeb byl mimořádně pompézní, za rakví neslo 44 důstojníků polštáře s vyznamenáními. Čestná salva byla tak mohutná, až vzbudila domněnku, že státníkova rakev při spouštění do hrobu spadla. Podle oficiální verze však šlo o interference mikrofonu.
  • 9. února 1984 Jurij Vladimirovič Andropov, generální tajemník ÚV KSSS. V roce 1983 utrpěl selhání ledvin a po zbytek funkčního období byl upoután na lůžko. Objevily se však spekulace, že byl zavražděn, protože mnoha vysokým představitelům se nezamlouval jeho stalinský styl reforem, vyžadující tvrdou disciplínu a boj proti korupci. Proto zvolili jeho nástupcem kompromisního a nepříliš schopného kandidáta, zajišťující kontinuitu s brežněvovským obdobím.
  • 20. prosince 1984 Dmitrij Fjodorovič Ustinov, ministr obrany a hlavní postava vojenskoprůmyslového komplexu.
  • 10. března 1985 Konstantin Ustinovič Černěnko, generální tajemník ÚV KSSS. Zatímco smrt energického a poměrně mladého Andropova byla překvapením, Černěnko trpěl těžkým astmatem už při nástupu do funkce. Lidově se říkalo, že "umělou ledvinu nahradil u moci kyslíkový přístroj". Ve snaze předejít další ostudě sáhl Ústřední výbor k riskantnímu kroku: zvolil do svého čela Michaila Sergejeviče Gorbačova, nejmladšího člena politbyra a prvního sovětského vůdce, který se narodil po VŘSR.

Dobové fenoményEditovat

Špatný zdravotní stav vysokého funkcionáře byl přísně utajován a úmrtí bylo zpravidla oznámeno se zpožděním. Následovalo vyhlášení třídenního státního smutku, kdy byly zakázány všechny koncerty, divadelní představení a podobně. V televizi a rozhlase se vysílal pouze Chopinův Pohřební pochod.

Anekdota: Chlapeček pláče, proč nedávají v televizi Večerníček. Otec mu vysvětluje: "Umřel Černěnko." Dítě se ptá: "A ten mluvil zajíčka nebo prasátko?"

Okázalý pohřební obřad za účasti zahraničních představitelů se konal u Leninova mauzolea, rakev byla uložena u Kremelské zdi.

Anekdota: Thatcherová se ptá Reagana, proč nebyl na Andropovově pohřbu. "Měl jsem moc práce, tak pojedu až příští rok."

Ve školách a továrnách se pořádaly slavnostní tryzny, delegace na pohřeb byly vysílány z celé země

Anekdota: Ivanov byl vybrán, aby za celou dílnu nesl transparent na pohřbu Černěnka. "Proč já?" protestuje. "Už jsem nesl za Brežněva i za Andropova." Parťák odpovídá: "Právě proto, Ivanove, máš šťastnou ruku!"

Podle významných nebožtíků byla přejmenována města - např. Naberežnyje Čelny dostaly název Brežněv, z Rybinska se stal Andropov. Za Gorbačova byly sídlům vráceny původní názvy.

Anekdota: U pokladny na nádraží si jeden člověk koupí jízdenku do Brežněva, druhý do Andropova, další ve frontě žádá lístek do Černěnka. Pokladní říká: "To musíte za roh, tam je předprodej."

Závěr Pětiletky pyšných pohřbů se už nesl ve znamení naprosté ztráty autority státního a stranického vedení.

Anekdota: Večerní televizní zprávy začíná hlasatel Igor Kirillov slovy: "Občané, budete se nejspíš smát, ale už zase nás postihla tragická ztráta."

Externí odkazyEditovat