Pěst na oko
Pěst na oko aneb Caesarovo finále – příběh o divadle na divadle o devatenácti obrazech je 27. divadelní hra autorů Jana Wericha a Jiřího Voskovce v Osvobozeném divadle.
| Pěst na oko | |
|---|---|
| Autor | Jan Werich, Jiří Voskovec |
| Premiéra | 8. dubna 1938 |
| Štáb | |
| Režie | Jindřich Honzl |
| Hudba | Jaroslav Ježek |
| Výprava | František Muzika |
| Choreografie | Saša Machov |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
V+W jako by tušili že se nad nimi zatahují těžká mračna, symbolicky věnovali tuto hru veteránům OD: Ciniburgovi, Černému, Černé, Filipovskému, Honzlovi, Ježkovi, Machovovi, Petrovičové, Rubínové, Steklému, Záhorskému a všem kamarádům z Osvobozeného divadla.
Premiéra této hry byla 8. dubna 1938 v režii Jindřicha Honzla, hudba Jaroslav Ježek, balet Saša Machov, výprava a kostýmy František Muzika
Historie editovat
Hra složená z mnoha motivů: od trojského koně, přes Michelangela, Kolumbovo objevení Ameriky, pád Rakousko-Uherska až po Caesarovu smrt. Ve hře byl původně ještě jeden skeč o Archimedovi a jeho sporu s římským vojákem, ale když jej přinesli do zkoušky, upozornil je režisér Honzl, že na toto téma už něco napsal Karel Čapek. Proto tento skeč nebyl nikdy v Osvobozeném divadle provozován.
Werich vzpomíná, že už při psaní této hry věděli, že je to jejich hra poslední a skutečně to hrou poslední bylo. Nastudovali ještě sice hru Hlava proti Mihuli, ale na generálce jim Ministerstvo vnitra odebralo koncesi a k premiéře nedošlo. Pěst na oko brojila proti imperialistické válce, jejíž příchod už visel ve vzduchu, odsuzovala defaitistické smiřování našich agrárníků s henleinovci, zesměšňoval se přízrak diktátora a odhalovalo se středověké barbarství v Hagenkreuzlerských metodách, posilovala se vůle národa bránit svou pravdu a hájit ji proti každému ohrožování v jednotné frontě všeho pokrokového lidu. Na obálce programu byla socha Davida, polozakrytá plynovou maskou, jako varování nadcházejícího válečného běsnění. Protože to byla hra poslední, zůstala hra politickým i uměleckým odkazem Osvobozeného divadla: nepřestávat milovat člověka a život, bojovat za jeho štěstí a pravdu, sdružovat lidi dobré vůle a uchovávat si převahu ducha v optimistickém smíchu.
Osoby a premiérové obsazení editovat
OSOBY PRVNÍHO OBRAZU
| Ředitel divadla, v roli Caesara | J. Voskovec |
| Jarmila, v roli Calpurnie | J. Švabíková |
| Dionýsos, soudní vykonavatel nebo Bůh divadla | J. Werich |
| První legionář | B. Frankl |
| Druhý legionář | K. Šlajs |
| Třetí legionář | J. Novotný |
| Slečna pokladní | V. Petrovičová |
| První dragoun řecké armády | R. Hrušínský |
| Druhý dragoun řecké armády | F. Filipovský |
| První trojanka | H. Honzíková |
| Druhá trojanka | V. Petrovičová |
| Třetí trojanka | J. Švabíková |
| Čtvrtá trojanka | J. Černá |
| Pátá trojanka | Z. Rubínová |
| Šestá trojanka | T. Pexová |
| Sedmá trojanka | H. Nikodémová |
| Osmá trojanka | J. Plichtová |
| Devátá trojanka | E. Velínská |
| Odysseus, král ithacký | B. Záhorský |
| Epeios | K. Máj |
| První pěšák řecké armády | J. Voskovec |
| Druhý pěšák řecké armády | J. Werich |
| Kat | B. Prček |
| Michelangelo Buonarroti | V. Šmeral |
| Hodnostář | F. Černý |
| Šplhoun | S. Machov |
| Snob | F. Filipovský |
| První kameník | R. Hrušínský |
| Druhý kameník | F. Filipovský |
| Klára, žena námořníkova | J. Švabíková |
| Isabela, žena námořníkova | H. Honzíková |
| První lodník Kolumbovy posádky | B. Záhorský |
| Druhý lodník Kolumbovy posádky | R. Hrušínský |
| Třetí lodník Kolumbovy posádky | K. Máj |
| Čtvrtý lodník Kolumbovy posádky | B. Frankl |
| Lodní kuchař | F. Černý |
| Kryštof Kolumbus | F. Filipovský |
| První vystěhovalec | J. Voskovec |
| Druhý vystěhovalec | J. Werich |
| Václav Čehona, mistodržící rada | R. Hrušínský |
| milostiová paní Čehonová, jeho choť | H. Honzíková |
| Anežka, služebná | J. Švabíková |
| Voják | K. Šlajs |
| Major | B. Frankl |
| Cornelius Tlama | F. Filipovský |
| Veterán | F. Černý |
| Primus Primissimus, gladiátor | K. Máj |
| Lazar Lazarovič, gladiátor | B. Prček |
| Marcus Antonius | B. Záhorský |
| Julius Caesar | V. Šmeral |
| Občan římský | S. Machov |
| Reportér | K. Šlajs |
| Bulva, hostinský | J. Voskovec |
| Papulus, rybář | J. Werich |
| Bulvová, hostinského žena | J. Švabíková |
| Papulová, rybářova žena | H. Honzíková |
| Centurio | R. Hrušínský |
| Vojín | B. Frankl |
| Venkovan | M. Svoboda |
| Harlekýn, Valčíkový tanečník | S. Machov |
Apatykáři, Řecké vojsko před Trojou, pražský lid 28. října 1918, praetoriáni, římští legionáři, venkované
Děje se na jevišti Osvobozeného divadla
Verše pro 8. obraz napsal Jaroslav Seifert, Shakespearovy verše z Julia Caesara jsou použity z překladu Bohumila Štěpánka.
Hra začíná scénou z Julia Caesara, kterého hraje ředitel divadla. Představení přeruší exekutor Dionýsos v hledišti, který přišel cokoliv zabavit, aby uhradil divadelní dluh. Herci ho ale vtáhnou do děje a začnou improvizovat divadelní příběhy z pohledu obyčejných lidí, obrací kulisy na ruby. První příběh je o Trojském koni. Pěšáci jsou přehlíženi trojskými děvčaty, protože ty dávají přednost dragounům. Aby tedy nějaké ženy nalákaly, stlučou z prken dřevěného koně. Trójanky jsou zvědavé a chtějí se v koni projet, jenomže Odysseus zavelí k odjezdu. To hatí jejich plánová rande, ale nakonec se zjistí, že odplout se nedá, protože kůň je postaven ze dřeva z lodí, které se tím pádem potápí. Na svou obhajobu navrhují Odysseovi se ukrýt v koni a lstivě Troju porazit. To ovšem Oddyseus odmítá, že na takovou blbost nikdy nepřistoupí a pěšáky nechá popravit. Druhý příběh je o Michelangelovi zrovna v době, kdy dokončuje sochu Davida, kterého mu přichází schválit komise z města. Snob, hodnostář a šplhoun rozhodují o něčem, čemu vůbec nerozumí. Sochu kritizují, a nejvíc jim vadí Davidův velký nos. Michellangelo předstírá, že nos upravuje podle jejich rad a všichni jsou spokojeni. Třetí příběh zastihuje Kolumba, který čelí vzpouře na lodi. Námořníci se plaví už dlouho a chtějí se vrátit domů. Nikdo ovšem netuší, že má na lodi dva černé pasažéry. Přichází bouře, pasažéři uvážou kormidlo a to je shodou šťastných okolností přivede k pevnině. Čtvrtý příběh je z 28. října 1918 a odehrává se v Praze během pád Rakousko-Uherska. Nedopatřením se stane občan Čehona osobu pražského povstání. Závěr hry patří Caesarově smrti. Papulus a Bulva se octnou v amfiteátru, kde mají na Caesarovu počest bojovat. Omylem porazí všechny soupeře a dostanou se do finále, ale raději než bojovat proti sobě tak utečou. Mezi tím Caesara zabodli v senátu a turnaj gladiátorů se zrušil. Jenomže mrtvý Caesar je jenom dvojník, zatímco skutečný vládce Říma žije.
Hudba ze hry editovat
Písně ze hry: Komedianti jedou, Trojský kůň, balet Pastorále kameníků, balet Napolitana hodnostářů, balet Manželky a Harlekýn, Lodnická, Kolumbovo vejce, Píseň o Čehonovi, Záleží na nás.
Nahrávky editovat
Některé písně a orchestrální skladby byly v dubnu 1938 zaznamenány na gramofonové desky firmy Ultraphon:
- Lodnická, Jaroslav Ježek / Voskovec a Werich, zpívá František Černý a sbor, dirigent Marco Baben
- Spring on Broadway, Jaroslav Ježek, orchestrální skladba, dirigent Marco Baben
- Kolumbovo vejce, Jaroslav Ježek / Voskovec a Werich, zpívají V+W, dirigent Marco Baben
- Happy Go Lucky, Jaroslav Ježek, orchestrální skladba, dirigent Marco Baben
- Trojský kůň, Jaroslav Ježek / Voskovec a Werich, zpívají V+W, dirigent Marco Baben
- Jarní vítr, Jaroslav Ježek, orchestrální skladba, dirigent Marco Baben
- Záleží na nás, Jaroslav Ježek / Voskovec a Werich, zpívají V+W, dirigent Marco Baben[1]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ JUST, Vladimír. Osvobozené divadlo 1929-1938. Praha: Supraphon, 2007. 56 s. S. 30, 33–34.
Literatura editovat
- VOSKOVEC, Jiří; WERICH, Jan. Pěst na oko, aneb, Caesarovo finale : příběh o divadle na divadle o 19 obrazech. Praha: Fr. Borový, 1938. 130 s.
- VOSKOVEC, Jiří; WERICH, Jan. Hry Osvobozeného divadla III. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1956. 586 s.