Pěst na oko

divadelní hra Jana Wericha a Jiřího Voskovce

Pěst na oko aneb Caesarovo finále – příběh o divadle na divadle o devatenácti obrazech je 27. divadelní hra autorů Jana Wericha a Jiřího Voskovce v Osvobozeném divadle.

Pěst na oko
Autor Jan Werich, Jiří Voskovec
Premiéra 8. dubna 1938
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V+W jako by tušili že se nad nimi zatahují těžká mračna, symbolicky věnovali tuto hru veteránům OD: Ciniburgovi, Černému, Černé, Filipovskému, Honzlovi, Ježkovi, Machovovi, Petrovičové, Rubínové, Steklému, Záhorskému a všem kamarádům z Osvobozeného divadla.

Premiéra této hry byla 8. dubna 1938 v režii Jindřicha Honzla, hudba Jaroslav Ježek, balet Saša Machov, výprava a kostýmy František Muzika

Písně ze hry: „Komedianti jedou“, „Lstivý Odysseus“, balet „Pastorále kameníků“, balet „Napolitana hodnostářů“, balet „Manželky a Harlekýn“, „Lodnická“, „Kolumbovo vejce“, „Píseň o Čehonovi“, „To záleží na nás“

HistorieEditovat

Hra složená z mnoha motivů: od trojského koně, přes Michelangela, Kolumbovo objevení Ameriky, pád Rakousko-Uherska až po Caesarovu smrt. Ve hře byl původně ještě jeden skeč o Archimedovi a jeho sporu s římským vojákem, ale když jej přinesli do zkoušky, upozornil je režisér Honzl, že na toto téma už něco napsal Karel Čapek. Proto tento skeč nebyl nikdy v Osvobozeném divadle provozován.

Werich vzpomíná, že už při psaní této hry věděli, že je to jejich hra poslední a skutečně to hrou poslední bylo. Nastudovali ještě sice hru Hlava proti Mihuli, ale na generálce jim Ministerstvo vnitra odebralo koncesi a k premiéře nedošlo. Pěst na oko brojila proti imperialistické válce, jejíž příchod už visel ve vzduchu, odsuzovala defaitistické smiřování našich agrárníků s henleinovci, zesměšňoval se přízrak diktátora a odhalovalo se středověké barbarství v Hagenkreuzlerských metodách, posilovala se vůle národa bránit svou pravdu a hájit ji proti každému ohrožování v jednotné frontě všeho pokrokového lidu. Na obálce programu byla socha Davida, polozakrytá plynovou maskou, jako varování nadcházejícího válečného běsnění. Protože to byla hra poslední, zůstala hra politickým i uměleckým odkazem Osvobozeného divadla: nepřestávat milovat člověka a život, bojovat za jeho štěstí a pravdu, sdružovat lidi dobré vůle a uchovávat si převahu ducha v optimistickém smíchu.

Osoby a premiérové obsazeníEditovat

OSOBY PRVNÍHO OBRAZU

Ředitel divadla, v roli Caesara J. Voskovec
Jarmila, v roli Calpurnie J. Švabíková
Dionýsos, soudní vykonavatel nebo Bůh divadla J. Werich
První legionář B. Frankl
Druhý legionář K. Šlajs
Třetí legionář J. Novotný
Slečna pokladní V. Petrovičová
OSOBY HRY
První dragoun řecké armády R. Hrušínský
Druhý dragoun řecké armády F. Filipovský
První trojanka H. Honzíková
Druhá trojanka V. Petrovičová
Třetí trojanka J. Švabíková
Čtvrtá trojanka J. Černá
Pátá trojanka Z. Rubínová
Šestá trojanka T. Pexová
Sedmá trojanka H. Nikodémová
Osmá trojanka J. Plichtová
Devátá trojanka E. Velínská
Odysseus, král ithacký B. Záhorský
Epeios K. Máj
První pěšák řecké armády J. Voskovec
Druhý pěšák řecké armády J. Werich
Kat B. Prček
Michelangelo Buonarroti V. Šmeral
Hodnostář F. Černý
Šplhoun S. Machov
Snob F. Filipovský
První kameník R. Hrušínský
Druhý kameník F. Filipovský
Klára, žena námořníkova J. Švabíková
Isabela, žena námořníkova H. Honzíková
První lodník Kolumbovy posádky B. Záhorský
Druhý lodník Kolumbovy posádky R. Hrušínský
Třetí lodník Kolumbovy posádky K. Máj
Čtvrtý lodník Kolumbovy posádky B. Frankl
Lodní kuchař F. Černý
Kryštof Kolumbus F. Filipovský
První vystěhovalec J. Voskovec
Druhý vystěhovalec J. Werich
Václav Čehona, mistodržící rada R. Hrušínský
milostiová paní Čehonová, jeho choť H. Honzíková
Anežka, služebná J. Švabíková
Voják K. Šlajs
Major B. Frankl
Cornelius Tlama F. Filipovský
Veterán F. Černý
Primus Primissimus, gladiátor K. Máj
Lazar Lazarovič, gladiátor B. Prček
Marcus Antonius B. Záhorský
Julius Caesar V. Šmeral
Občan římský S. Machov
Reportér K. Šlajs
¨Bulva, hostinský J. Voskovec
Papulus, rybář J. Werich
Bulvová, hostinského žena J. Švabíková
Papulová, rybářova žena H. Honzíková
Centurio R. Hrušínský
Vojín B. Frankl
Venkovan M. Svoboda
Harlekýn, Valčíkový tanečník S. Machov

Apatykáři, Řecké vojsko před Trojou, pražský lid 28. října 1918, praetoriáni, římští legionáři, venkované

Děje se na jevišti Osvobozeného divadla

Verše pro 8. obraz napsal Jaroslav Seifert, Shakespearovy verše z Julia Caesara jsou použity z překladu Bohumila Štěpánka.

Divadlo na divadle začíná scénou z Julia Caesara, kterého hraje ředitel divadla. Představení přeruší exekutor Dionýsos v hledišti, který přišel cokoliv zabavit, aby uhradil divadelní dluh. Herci ho ale vtáhnou do děje a začnou improvizovat divadelní příběhy z pohledu obyčejných lidí, obrací kulisy na ruby. První příběh je o Trojském koni. Pěšáci jsou přehlíženi trojskými děvčaty, protože ty dávají přednost dragounům. Aby tedy nějaké ženy nalákaly, stlučou z prken dřevěného koně. Trójanky jsou zvědavé a chtějí se v koni projet, jenomže Odysseus zavelí k odjezdu. To hatí jejich plánová rande, ale nakonec se zjistí, že odplout se nedá, protože kůň je postaven ze dřeva z lodí, které se tím pádem potápí. Na svou obhajobu navrhují Odysseovi se ukrýt v koni a lstivě Troju porazit. To ovšem Oddyseus odmítá, že na takovou blbost nikdy nepřistoupí a pěšáky nechá popravit.

Druhý příběh je o Michelangelovi zrovna v době, kdy dokončuje sochu Davida, kterého mu přichází schválit komise z města. Snob, hodnostář a šplhoun rozhodují o něčem, čemu vůbec nerozumí. Sochu kritizují, a nejvíc jim vadí Davidův velký nos. Michellangelo předstírá, že nos upravuje podle jejich rad a všichni jsou spokojeni. Třetí příběh zastihuje Kolumba, který čelí vzpouře na lodi. Námořníci se plaví už dlouho a chtějí se vrátit domů. Nikdo ovšem netuší, že má na lodi dva černé pasažéry. Přichází bouře, pasažéři uvážou kormidlo a to je shodou šťastných okolností přivede k pevnině. Čtvrtý příběh je z 28.října 1918 a odehrává se v Praze během pád Rakousko-Uherska. Nedopatřením se stane občan Čehona osobu pražského povstání. Závěr hry patří Caesarově smrti. Papulus a Bulva se octnou v amfiteátru, kde mají na Caesarovu počest bojovat. Omylem porazí všechny soupeře a dostanou se do finále, ale raději než bojovat proti sobě tak utečou. Mezi tím Caesara zabodli v senátu a turnaj gladiátorů se zrušil. Jenomže mrtvý Caesar je jenom dvojník, zatímco skutečný vládce Říma žije.