Otmar Kučera

český generál a pilot

Generálmajor[2] Otmar Kučera, (13. července 1914 Juliánov6. června 1995 Brno) byl československý stíhací pilot, který během 2. světové války létal v Royal Air Force. V letech 19441945 byl velitelem 313. stíhací perutě, po roce 1948 perzekvován. Za svoji službu obdržel vysoká československá a britská vojenská vyznamenání.

Otmar Kučera, DFC
Otmar Kucera, DFC.jpg
Narození 13. července 1914
Juliánov Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 6. června 1995 (ve věku 80 let)
Brno, ČeskoČesko Česko
Alma mater čs. státní reálka v Llanwtyd Wells[1]
Znám jako Pilot Royal Air Force
Ocenění Medaile Za chrabrost
Československý válečný kříž
Záslužný letecký kříž (Spojené království)
Děti Alexandra Šulcová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Před válkouEditovat

Otmar Kučera se narodil v Juliánově u Brna v rodině klempíře. Vyučil se zámečníkem a poté nastoupil do VLU v Prostějově. Po ukončení pokračovacího výcviku nastoupil v roce 1935 k Leteckému pluku 2 "Edvarda Beneše" v Olomouci. Na podzim roku 1938 sloužil v Piešťanech a ve Vigľaši, poté přijetí Mnichovské dohody se vrátil do Olomouce a po obsazení ČSR byl demobilizován. Do té doby nalétal v armádě 665 hodin.[3]

Za válkyEditovat

 
Hawker Hurricane
 
Supermarine Spitfire

Na Štědrý den roku 1939 spolu s J. Kotáskem a J. Dohnalem na druhý pokus Otmar Kučera opustil přes Slovensko a Maďarsko tehdejší Protektorát Čechy a Morava. Přes Jugoslávii, Řecko a Turecko pokračovali do Palestiny a 24. února 1940 odpluli francouzskou lodí Providence do Francie, aby se připojili k čs. armádě v Agde,[4] poté byl zařazen k leteckému výcviku. Pro zhroucení francouzského vojenského odporu do bojů nezasáhl, v červnu 1940 odplul do Velké Británie.[5]

Po přeškolení na stíhací Hawker Hurricane u 6. OTU v Sutton Bridge[6] byl O. Kučera zařazen v říjnu 1940 do svazku 111. peruti RAF, tehdy ve Skotsku, kde sloužil mj. s Miroslavem Mansfeldem a Josefem Příhodou a kde dosáhl prvních dvou sestřelů. V dubnu 1941 byl přeložen k 312. čs. peruti, u níž zaznamenal tři vzdušná vítězství. V dubnu 1942 přešel k 313. čs. peruti, už jako Pilot Officer. Po dolétání operačního turnusu v červnu 1942 a následném odpočinku se v lednu 1943 vrátil do sestavy 313. peruti, s níž podnikal lety nad obsazenou Evropou a dosáhl dalších dvou sestřelů. Byl jmenován velitelem letky B a v listopadu 1944 velitelem celé 313. čs. peruti. V této funkci setrval až do konce války, během níž nalétal 550 operačních hodin.[7]

Po válceEditovat

Otmar Kučera přivedl do ČSR 313. peruť na nových Spitfirech LF.Mk.IXE. Byla umístěna v Brně a reorganizována do dvou pluků. Zástupcem velitele jednoho z nich se v r. 1946 stal kpt. Otmar Kučera. V roce 1948 se už jako major stal velitelem stíhacího pluku, ale roku 1949 byl z armády propuštěn a posléze degradován. Pracoval pak převážně manuálně (kopáč štěrku, závozník apod.). V roce 1963 byl rehabilitován, byla mu vrácena hodnost, v 90. letech byl pak vyznamenán řádem M. R. Štefánika a povýšen na generála. O. Kučera zemřel v Brně na rakovinu.[8]

VyznamenáníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Rajlich, J.: Esa na obloze, str. 76
  2. Mikulka, J. a kol.: Otmar Kučera, DFC dostupné online Archivováno 19. 12. 2012 na Wayback Machine
  3. Mikulka, J. a kol.: Otmar Kučera, DFC dostupné online Archivováno 19. 12. 2012 na Wayback Machine
  4. Mikulka, J. a kol.: Otmar Kučera, DFC dostupné online Archivováno 19. 12. 2012 na Wayback Machine
  5. Rajlich, J.: Esa na obloze, str. 75
  6. Mikulka, J. a kol.: Otmar Kučera, DFC dostupné online Archivováno 19. 12. 2012 na Wayback Machine
  7. Rajlich, J.: Esa na obloze, str. 76
  8. Rajlich, J.: Esa na obloze, str. 76
  9. Válka.cz, Air Force Gross
  10. Válka.cz, 1939–1945 Star
  11. Válka.cz, Evropská hvězda leteckých osádek
  12. Válka.cz, Medaile Za obranu
  13. Válka.cz, Válečná medaile 1939–1945
  14. Rajlich, J.: Esa na obloze, s. 60
  15. Kučera Otmar dostupné online

LiteraturaEditovat

MIKULKA, Jiří; POPELKA, Jaroslav; KOLESA, Václav. Otmar Kučera, DFC - Od sergeanta k squadron leaderovi. [s.l.]: Václav Kolesa, 2003. 92 s. ISBN 80-239-0951-7. 

Externí odkazyEditovat