Otilie Suková-Dvořáková
Otilie Suková-Dvořáková (rozená Dvořáková, 6. června 1878, Praha-Nové Město[1] – 6. července 1905, Křečovice u Sedlčan) byla česká klavíristka a hudební skladatelka, dcera hudebního skladatele Antonína Dvořáka a manželka houslisty a Dvořákova žáka Josefa Suka staršího.
| Otilie Suková-Dvořáková | |
|---|---|
 Otilie Suková-Dvořáková (cca 1900) | |
| Základní informace | |
| Rodné jméno | Otilie Dvořáková |
| Narození | 6. června 1878 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 6. července 1905 (ve věku 27 let) Křečovice Rakousko-Uhersko |
| Příčina úmrtí | srdeční selhání |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Povolání | hudební skladatelka a klavíristka |
| Manžel(ka) | Josef Suk starší |
| Děti | Josef Suk (1901–1951) |
| Rodiče | Antonín Dvořák a Anna Dvořáková |
| Příbuzní | Magdalena Dvořáková (sestra) Josef Suk mladší a Jan Suk (vnuci) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Mládí editovat
Narodila se na Novém Městě v Praze do rodiny Dvořákových: Antonína Dvořáka a jeho manželky Anny Dvořákové, hudebnice a Dvořákovy někdejší žačky. Měla sourozence Otakara a Magdalenu, nadanou operní pěvkyni. Již dětství byla za otcovy podpory výtečnou pianistkou, vychodila vyšší dívčí školu v Praze. S rodinou také absolvovala jeho pobyty ve Spojených státech a Anglii v letech 1892 až 1894, vyrůstala v mimořádně bohatém kulturním a uměleckém prostředí své doby. Zkomponovala také několik krátkých klavírních skladeb.[2]
Manželství s Josefem Sukem editovat
Po návratu do Čech se seznámila a posléze rozvinula hluboký citový vztah k jednomu z otcových žáků Josefu Sukovi, za kterého se 17. listopadu 1898 v Praze provdala.[3]. Ten jí věnoval několik svých skladeb a také jej inspirovala při tvorbě scénické pohádky Radúz a Mahulena na libreto Julia Zeyera.[4]
Nabídku k sňatku obdržela Dvořáková údajně také od hudebního kritika a teoretika Zdeňka Nejedlého, kterého však podle rozšířené historky odmítla a Antonín Dvořák jej vyhodil ze svého domu. Sukova kompoziční a koncertní éra v té době nabírala na dynamice. Manželé společně žili v Praze a také v Sukových rodných Křečovicích. Roku 1901 se jim narodil syn Josef.
Josef Suk musel během své kariéry čelit útokům proti tvorbě své i Dvořákově (nechvalně známý Boj o Dvořáka), vedené skupinou kritiků v čele se Zdeňkem Nejedlým, kteří zavrhovali údajnou „konzervativní dvořákovskou linii“ ve jménu „pokrokové smetanovské“. Tyto útoky vyústily až v potupná nařčení a několikrát Suka přivedly na pokraj nervového zhroucení. Jako jedna z příčin nepřátelství mezi Sukem a Nejedlým se často uvádí právě ono smyšlené Otiliino dávné odmítnutí Nejedlého.[5]
Úmrtí editovat
Otilie Dvořáková zemřela 6. července 1905 v Křečovicích v pouhých 27 letech následkem vrozené srdeční vady. Rok předtím přitom rodinu zasáhla zpráva o smrti jejího otce Antonína. Pohřbena byla do rodinné hrobky Dvořákových na Vyšehradském hřbitově.
Po smrti editovat
Senzitivního Suka obě tyto rodinné tragédie hluboce zasáhly a tvorbu lze rozdělit do dvou období, mezi nimiž tvoří předěl úmrtí tchána a manželky. Té věnoval svou smuteční symfonii Asrael z roku 1906.
Poté, co Zdeněk Nejedlý vykonával v letech 1945 až 1946 po únoru 1948 pak v letech 1948 až 1953 jmenován československým ministrem školství, pokračoval v linii prosazování hudebního odkazu Bedřicha Smetany, velmi často právě na úkor Dvořáka a Suka, na úrovni státem řízeného kulturního života.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ FamilySearch.org. ancestors.familysearch.org [online]. [cit. 2021-04-15]. Dostupné online.
- ↑ DVOŘÁKOVÁ Otilie 6.6.1878-6.7.1905 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2021-04-15]. Dostupné online.
- ↑ Matrika oddaných, sv. Štěpán, 1898-1901, snímek 66 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-10-05]. Dostupné online.
- ↑ Český hudební slovník. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2021-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-15.
- ↑ STEJSKALOVÁ, Helena. Proč Nejedlý nesnášel Antonína Dvořáka?. epochaplus.cz [online]. [cit. 2021-04-15]. Dostupné online.
