Osvobození Československa

historická událost v roce 1945

Osvobození Československa od německých okupantů bylo v roce 1945 jednou z posledních událostí druhé světové války. Součástí osvobození Československa byla Pražská ofenzíva, vedená Sovětským svazem z východní fronty, dále osvobození západních Čech americkou armádou a květnové povstání českého lidu.

Osvobození Československa
konflikt: Druhá světová válka
Mapa Pražské ofenzívy
Mapa Pražské ofenzívy
trvání: 10. březen – 8. květen 1945
místo: Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava SlovenskoSlovensko Slovensko
výsledek: Osvobození Československa
strany
Sovětský svaz Sovětský svaz
USA Spojené státy americké
Rumunsko Rumunsko
Polsko Polsko
Belgie Belgie

Československo Československý odboj

Německá říše Velkoněmecká říše
Maďarské království Maďarsko
velitelé
Sovětský svaz Ivan Koněv
USA George S. Patton
Rumunsko Vasile Atanasiu
Polsko Karol Świerczewski
Československo Karel Klapálek
Německá říše Ferdinand Schörner

síla
1 770 063 Sovětů,[1]
150 000 Američanů,[1]
139 495 Rumunů,[1]
69 522 Poláků,[1]
48 400 Čechoslováků[1]
1 250 000 Němců,[2]
9 370 Maďarů[2]
ztráty
139 918 Sovětů,[1]
33 241 Rumunů,[1]
8–10 000 Čechů v Česku (+3 500 Československý armádní sbor)[3]
79 Poláků[3]
351 Američanů[1]
850 000 zabitých, zraněných a zajatých

PrůběhEditovat

 
Demarkační čára v Čechách v roce 1945

Karpatsko-dukelská operace měla v roce 1944 napomoci Slovenskému národnímu povstání a spojit povstalce se sovětskými armádami. Byla to největší bitva, které se kdy Češi a Slováci zúčastnili.[4] Při dobývání Dukelského průsmyku od Krosna od 8. září do 28. října zahynulo 11 866 sovětských vojáků a 1 691 československých vojáků. K překročení státní hranice došlo sovětskými jednotkami 30. září v Lupkovském průsmyku. Československý armádní sbor překročil státní hranici v Dukelském průsmyku 6. října 1944 v rámci Moskalenkovy 38. armády. 28. října se však podařilo německým vojskům potlačit povstaleckou armádu na středním Slovensku, a karpatsko-dukelská operace se proto zastavila. Území Slovenska bylo postupně osvobozeno Rudou armádou (spolu s armádou Rumunska a 1. československým armádním sborem). Prvními velkými osvobozenými městy byly 20. ledna 1945 Košice a Prešov. 4. dubna 1945 Rudá armáda osvobodila Bratislavu a do 1. května 1945 byly ze slovenského území vytlačeny poslední německé jednotky.

Kromě území Slovenska postupovali Sověti od 10. března 1945 na české území z Ostravska a od Bratislavy (zde společně s rumunskou armádou). Nejtěžší boje probíhaly v Karpatech, ve slovenských horách a u Ostravy. Osvobození západních a jihozápadních Čech americkou armádou započalo 18. dubna 1945, kdy průzkum roty americké armády vstoupil na území předmnichovské Československé republiky. O dva dny později vnikly americké jednotky do Aše a 25. dubna dobyly Cheb. Sověti, kteří se po tvrdých bojích probili na Ostravsko a po osvobození Brna stáli na jihu Českomoravské vysočiny, souhlasili 30. dubna s dalším postupem americké armády na osu Karlovy VaryPlzeňČeské Budějovice.[5] Američané však setrvávali na svých pozicích a do Čech zahájili postup až 5. května 1945. Pak do 10. května obsadili zbytek území až k demarkační čáře.

Německá vojska kladla na Moravě daleko tvrdší odpor, než tomu bylo v západních Čechách. Byla tvořena skupinou armád Mitte Ferdinanda Schörnera, která měla 1. a 4. tankovou armádu a původně tabulkově 2 200 tanků a samohybných děl a 1,2 milionu vojáků.[Poz 1] Od 30. dubna byla součástí německých vojsk skupina armád Jih přejmenovaná na Ostmark, která ustupovala přes Rakousko na Linec a Brno (tabulkově okolo 450 tisíc vojáků).[6] Na osvobození Československa se podílelo okolo 2,1 milionu vojáků spojeneckých armád z východní fronty, z nichž velká většina pocházela ze Sovětského svazu. Šlo o 1. ukrajinský front maršála Koněva, 2. ukrajinský front maršála Malinovského a 4. ukrajinský front gen. Petrova. Jako první překročily řeku Moravu na hranici se Slovenskem Malinovského vojska 11. dubna u Lanžhota u Břeclavi a 12. dubna u Hodonína. Během 14. dubna pronikla jeho vojska do Lanžhota a dne 26. dubna bylo osvobozeno Brno. Nejtvrdší boje probíhaly u Opavy a Ostravy, která byla osvobozena 30. dubna.Ve stejný den byl osvobozen strategicky významný Vyškov.[7]

Květnové povstání začalo 1. května v Přerově a šířilo se do dalších měst. V Československu se ho aktivně účastnilo asi 130 tisíc osob. 5. května vypuklo Pražské povstání[8] a povstalci žádali o pomoc.

Pražská operace se měla uskutečnit útokem ze tří stran: ze severozápadu, severovýchodu a jihovýchodu směrem na Prahu. V noci ze 7. na 8. května překročily úderné skupiny Rudé armády prostory hraničních přechodů v Krušných horách. Jednotky sovětské a polské armády postoupily směrem k severním československým hranicím, další sovětské jednotky útočily z oblasti Moravy a ze severního Rakouska. I přesto, že byl znám podpis kapitulačního aktu v Remeši, Němci se nechtěli vzdát a boje stále pokračovaly. Do půlnoci z 8. na 9. května postoupily sovětské jednotky až do Loun, ostatní oddíly této fronty postoupily do těsné blízkosti západních a severních hranic předmnichovského Československa. Na Moravě postoupily až k Prostějovu. Před půlnocí 8. května byl podepsán akt definitivní kapitulace. Ráno 9. května pronikla sovětská vojska ze směru od Slaného a Veltrus do Prahy. Ještě týž den dopoledne sovětské letectvo bombardovalo Mladou Boleslav, aby zabránilo německým jednotkám v ústupu do amerického zajetí. 10. května dorazily do Prahy jednotky 2. ukrajinského frontu a tanky 1. československé tankové brigády, které předchozí den vyrazily se sovětskými vojsky směrem od Litovle.

Do 11. května sovětské jednotky i spojenečtí vojáci (československé, rumunské a polské armády) čistili oblast od zbylých skrývajících se německých vojáků. Celkem padlo do zajetí přibližně 800 tisíc německých a maďarských vojáků. Větina armádní skupiny Mitte byla zajata v okruhu mezi Hradcem Králové - Pardubice - Kolín - Brandýs nad Labem - Mladá Boleslav - Trutnov - Náchod. Při výslechu 30. května Schörner uvedl, že jeho armáda Mitte měla okolo 500 tisíc vojáků. Sovětská i americká vojska poté pomáhala odminovávat oblast a zůstala v Československu do listopadu 1945, kdy se obě vojska stáhla z československého území.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Tento údaj byl zřejmě značně nadhodnocen a velením OKW, které ještě 6. května uvedlo 1,2 milionu mužů, byl druhý den 7. května uveden počet na 600 až 650 tisíc.

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g h Podíl jednotlivých armád na osvobozování Československa - Reflex.cz [online]. Reflex. Dostupné online. 
  2. a b České povstání v květnu 1945 [online]. Křesťanskosociální hnutí, 2010-05-02. Dostupné online. 
  3. a b Počty padlých na území ČSR [online]. Fronta.cz [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. 
  4. Dukla: 71. výročí krvavé bitvy, která otevřela bránu k domovu. Mocr.army.cz [online]. Dostupné online. 
  5. Osvobození Plzně – slavnostní pochod praporečníků americké armády [online]. Vojenský historický ústav Praha. Dostupné online. 
  6. Jakl Tomáš, Vytěsněná apokalypsa, Karlova Univerzita, disertační práce 2019 https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/140075031
  7. Podíl jednotlivých armád na osvobozování Československa - Reflex.cz. Reflex.cz [online]. Dostupné online. 
  8. Květnové povstání v Praze. Český rozhlas [online]. Dostupné online. 

Související odkazyEditovat