Otevřít hlavní menu

Karel Klapálek

československý legionář a armádní generál

ŽivotEditovat

Karel Klapálek se narodil v rodině prostého železničáře v Novém Městě nad Metují. Když mu bylo 8 let, otec zemřel a veškerá starost o pět nezaopatřených dětí dolehla na jeho matku. Žil v bídě a nouzi. Obecnou školu vychodil v Kralupech nad Vltavou. Absolvoval pražskou reálku na Strossmayerově náměstí, kde maturoval v roce 1911. Poté nastoupil na místo účetního v malé továrně na výrobu samočinných čerpadel.

První světová válkaEditovat

V roce 1915 narukoval Karel Klapálek k osmému pluku, s nímž odjel do Haliče na ruskou frontu. 23. září 1915 byl u Lucku zajat Rusy. 11. března 1916 se v Taškentu přihlásil do Československé legie na Rusi a 6. srpna 1916 byl zařazen do 1. stř. pl. jako vojín. 2. července 1917 se účastnil bitvy u Zborova, kde se vyznamenal a byl povýšen do hodnosti praporčíka. Prošel většinou bojů Československých legii v Rusku, nakonec zde onemocněl tuberkulózou. Do vlasti se vrátil až roku 1920.

1920–1940Editovat

V Československé republice pokračoval ve vojenské službě jako důstojník z povolání a pomáhal budovat armádu nově vzniklého státu. Sloužil v Plzni, Praze, Michalovicích, Užhorodě (tam se seznámil se svou budoucí ženou Olgou Klapálkovou - Košutovou), potom v Milovicích a následně působil na Vojenské akademii v Hranicích.

V meziválečném období se Karel Klapálek žení s Olgou Košutovou (nar. 8. 3. 1901). Roku 1926 se jim narodila dcera Olga Klapálková (24. 3. 1926). Olga Klapálková - Košutová si po celý život vedla deník, který později zpracovala knižně. Zajímavé jsou především tamní pasáže o životě v nacistickém táboře ve Svatobořicích u Kyjova, kde byla Olga internována společně se svou dcerou. Později vydala Olga Klapálková také knihu o válečných osudech svého muže nazvanou Voják vypravuje.

Druhá světová válkaEditovat

Po vzniku protektorátu vedl Klapálek českobudějovickou pobočku Obrany národa, po jejím rozbití v květnu 1940 uprchl do zahraničí. Bojoval v řadách britských vojsk v Africe (mimo jiné jako velitel s hodností podplukovníka 11. východního československého praporu při obraně Tobruku). Pod jeho velením se podařilo Tobrúk ubránit, i když zde padlo mnoho československých vojáků. Po skončení bojů v severní Africe odchází Klapálek do Velké Británie, kde působil u československé pěší brigády. V roce 1944 se dobrovolně přihlásil k československé jednotce působící v tehdejším SSSR. Účastnil se s 1. čs. armádním sborem karpatsko-dukelské operace. Na Dukle se setkává s pozdějším československým prezidentem Ludvíkem Svobodou. Ten jej nejprve jmenuje velitelem 3. brigády a v dubnu 1945 jej stanovuje velitelem celého 1. československého armádního sboru v SSSR. Ten pod Klapálkovým velením svedl bitvu o Břest. Do osvobozené Prahy se Karel Klapálek vracel 17. května 1945, na bílém koni, v čele československých zahraničních vojáků.

1945–1956Editovat

V letech 1945–1950 působí jako vojenský velitel v Praze. Podílí se na Únoru 1948, když s Ludvíkem Svobodou zakládá Ústřední akční výbor Národní Fronty a neutralizuje armádu, čímž napomáhá komunistickému puči. V červnu 1948 vstupuje do KSČ. V politických procesech se západními vojáky se však snaží chránit své bývalé kolegy. V roce 1949 dostává varovný anonymní dopis, který jej vyzývá k emigraci. Klapálek nebere hrozbu vážně. Roku 1951 je označen za nedůvěryhodného a poslán do penze. Po procesu s Rudolfem Slánským roku 1952 je uvězněn ve Valdicích. Mezi lety 1953–4 byl degradován, vyloučen z KSČ, zbaven majetku a občanských práv a roku 1954 ve vykonstruovaném procesu odsouzen za sabotáž Košického vládního programu. Z věznice ve Valdicích je však roku 1956 propuštěn na základě intervence sovětských maršálů Žukova a Koněva. Rehabilitace se dočkal až roku 1968.

Paměti a udělená státní vyznamenáníEditovat

V roce 1968 vydal Karel Klapálek znovu své paměti nazvané Ozvěny bojů (už roku 1966 však vydal nákladem 15 000 výtisků II. "přepracované a rozšířené" vydání této knihy). Roku 1968 mu též prezident Ludvík Svoboda k již získaným Řádu rudé hvězdy a Řádu 25. února udělil i titul Hrdina ČSSR. Klapálek se stal čestným občanem svého rodiště, Nového Města nad Metují. Své poslední státní vyznamenání, Řád rudé zástavy, obdržel Klapálek v roce 1984. V roce 1988 vyšla o jeho činnosti za 2. světové války kniha Muž, který velel mužům. Roku 2009 byl Karel Klapálek radními z jeho rodného Nového Města nad Metují navržen na Řád Bílého lva. Kvůli jeho činnosti v únoru 1948 však vznikla debata o tom, zda si vyznamenání zaslouží. Tehdejší prezident České republiky Václav Klaus nakonec Karlu Klapálkovi vyznamenání neudělil.

Generál Karel Klapálek zemřel dne 18. listopadu roku 1984 ve věku 91 let. Pamětní deska s bustou na pražském Opatově označuje dům jeho posledního bydliště v dnešní Metodějově ulici čp. 1465.

Základní škola v Kralupech nad Vltavou byla pojmenována na jeho počest.

Vojenská vyznamenáníEditovat

  •   francouzský Válečný kříž 1939–1940, s palmou
  •   jugoslávský Řád partyzánské hvězdy, I. třída
  •   jugoslávský Řád za chrabrost

Zdroj - badatelská práce Dr. Václava Pejřila - Zborov-Tobruk-Dukla

Státní vyznamenáníEditovat

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Osmnáct měsíců Čs. pěšího praporu 11 - Východního, 1946
  • U Děla na Středním Východě – kronika Československého 200. lehkého protiletadlového pluku - Východního, Londýn 1944
  • Olga Košútová-Klapálková. Voják vypravuje, Družstvo Moravského kala spisovatelů v Brně – rok 1948, 6000 výtisků
  • Toman Brod. Tobrucké krysy, Naše vojsko 1967, 30000 výtisků
  • Karel Klapálek. In: KUX, Jan: Pomníky zůstávají, Fragmenty z výstavy k 60. výročí osvobození. Onufrius Brno, 2005, ISBN 80-903432-2-8
  • Karel Klapálek. Ozvěny bojů - vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, 15000 výtisků
  • gen. Alfréd Ressel - Mé cesty válkou, Mladá fronta 1975, kniha vzpomínek, osobních zážitků i příběhů generála Alfréda Ressla - bývalého velitele dělostřelectva 1.čs.arm.sboru
  • RSDr. plk. Václav Pejřil - Sborník fotografií a textů k 90. výročí narození arm. gen. Karla Klapálka
  • RSDr. plk. Václav Pejřil - Zpravodaj Čs. jednotky na Střed. Východě - V obleženém Tobruku 6.11.1941 - doplněná reedice k 50. výročí bojů československých vojáků v obleženém Tobruku
  • Josef Sommr - Od Tobruku do Plzně, NV 1992
  • ZBOROV - TOBRUK - DUKLA 1893 - 1984 Sborník k 100. výročí narození armádního generála Karla Klapálka příslušníka československých legií v Rusku a hrdiny od Zborova, Tobruku a Dukly, květen 1993, s využitím dlouholeté badatelské práce Dr. Václava Pejřila k tzv. západním - zahraničním bojovníkům a bojům na Středním Východě, zejména historie bojové cesty arm. gen. Karla Klapálka. U této příležitosti byla zásluhou Vladimíra Pejřila - jednatele nadace pro odkaz boje proti fašismu, odhalena na novoměstském nádraží v rodišti gen. Klapálka pamětní deska.
  • Brig.gen. Standa Kraus - ZA SVOBODU TŘEMI SVĚTADÍLY
  • Armádní generál Karel Klapálek 1893 - 2013 120. výročí narození. Pamětní sborník návštěv gen. Klapálka v Novém Městě nad Metují - s využitím materiálů a 40leté badatelské práce RSDr. plk. Václava Pejřila
  • HRABICA, Pavel. Zapomenutý generál Karel Klapálek. Praha: Mladá fronta, 2006. 334 s. ISBN 80-204-1408-8. 
  • HRABICA, Pavel; HRABICA, Zdeněk. Zapomenutý generál Karel Klapálek. Praha: Mladá fronta, 2006. 334 s. ISBN 80-204-1408-8. 

Externí odkazyEditovat