Karel Klapálek

Karel Klapálek
	Karel Klapálek
	Busta gen. Klapálka v „Aleji hrdinů“ v Dukelském průsmyku (autor Ján Kulich)
Narození	26. května 1893 ; Nové Město nad Metují
Úmrtí	18. listopadu 1984 (ve věku 91 let) ; Praha
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Ocenění	Čestné občanství města Nové Město nad Metují (1946); Pamětní medaile 5. střeleckého pluku T. G. Masaryka (1947); Řád 25. února (1948); Hrdina Československé socialistické republiky (1968); Q586104; … více na Wikidatech
Politická strana	Komunistická strana Československa
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Armádní generál Karel Klapálek (26. května 1893, Nové Město nad Metují – 18. listopadu 1984, Praha) byl český voják, člen československých legií v Rusku.

Hrob gen. Klapálka na Olšanských hřbitovech

ŽivotEditovat

Karel Klapálek se narodil v rodině prostého železničáře v Novém Městě nad Metují. Když mu bylo 8 let, otec zemřel a veškerá starost o pět nezaopatřených dětí dolehla na jeho matku. Žil v bídě a nouzi. Obecnou školu vychodil v Kralupech nad Vltavou. Absolvoval pražskou reálku na Strossmayerově náměstí, kde maturoval v roce 1911. Poté nastoupil na místo účetního v malé továrně na výrobu samočinných čerpadel.

První světová válkaEditovat

V roce 1915 narukoval Karel Klapálek k osmému pluku, s nímž odjel do Haliče na ruskou frontu. 23. září 1915 byl u Lucku zajat Rusy. 11. března 1916 se v Taškentu přihlásil do Československé legie na Rusi a 6. srpna 1916 byl zařazen do 1. stř. pl. jako vojín. 2. července 1917 se účastnil bitvy u Zborova, kde se vyznamenal a byl povýšen do hodnosti praporčíka. Prošel většinou bojů Československých legii v Rusku, nakonec zde onemocněl tuberkulózou. Do vlasti se vrátil až roku 1920.

1920–1940Editovat

V Československé republice pokračoval ve vojenské službě jako důstojník z povolání a pomáhal budovat armádu nově vzniklého státu. Sloužil v Plzni, Praze, Michalovicích, Užhorodě (tam se seznámil se svou budoucí ženou Olgou Klapálkovou - Košutovou), potom v Milovicích a následně působil na Vojenské akademii v Hranicích.

V meziválečném období se Karel Klapálek žení s Olgou Košutovou (nar. 8. 3. 1901). Roku 1926 se jim narodila dcera Olga Klapálková (24. 3. 1926). Olga Klapálková - Košutová si po celý život vedla deník, který později zpracovala knižně. Zajímavé jsou především tamní pasáže o životě v nacistickém táboře ve Svatobořicích u Kyjova, kde byla Olga internována společně se svou dcerou. Olga Klapálková, která publikovala pod jménem Olga Košutová také později vydala knihu o osudech svého muže během druhé světové války s názvem Voják vypravuje (Družstvo MKS Brno, 1948).

Druhá světová válkaEditovat

Po vzniku protektorátu vedl Klapálek českobudějovickou pobočku Obrany národa, po jejím rozbití v květnu 1940 uprchl do zahraničí. Bojoval v řadách britských vojsk v Africe (mimo jiné jako velitel s hodností podplukovníka 11. východního československého praporu při obraně Tobruku). Pod jeho velením se podařilo Tobrúk ubránit, i když zde padlo mnoho československých vojáků. Po skončení bojů v severní Africe odchází Klapálek do Velké Británie, kde působil u československé pěší brigády. V roce 1944 se dobrovolně přihlásil k československé jednotce působící v tehdejším SSSR. Účastnil se s 1. čs. armádním sborem karpatsko-dukelské operace. Na Dukle se setkává s pozdějším československým prezidentem Ludvíkem Svobodou. Ten jej nejprve jmenuje velitelem 3. brigády a v dubnu 1945 jej stanovuje velitelem celého 1. československého armádního sboru v SSSR. Ten pod Klapálkovým velením svedl bitvu o Břest. Do osvobozené Prahy se Karel Klapálek vracel 17. května 1945, na bílém koni, v čele československých zahraničních vojáků.

1945–1956Editovat

V letech 1945–1950 působí jako vojenský velitel v Praze. Podílí se na Únoru 1948, když s Ludvíkem Svobodou zakládá Ústřední akční výbor Národní Fronty a neutralizuje armádu, čímž napomáhá komunistickému puči. V červnu 1948 vstupuje do KSČ. V politických procesech se západními vojáky se však snaží chránit své bývalé kolegy. V roce 1949 dostává varovný anonymní dopis, který jej vyzývá k emigraci. Klapálek nebere hrozbu vážně. Roku 1951 je označen za nedůvěryhodného a poslán do penze. Po procesu s Rudolfem Slánským roku 1952 je uvězněn ve Valdicích. Mezi lety 1953–4 byl degradován, vyloučen z KSČ, zbaven majetku a občanských práv a roku 1954 ve vykonstruovaném procesu odsouzen za sabotáž Košického vládního programu. Z věznice ve Valdicích je však roku 1956 propuštěn na základě intervence sovětských maršálů Žukova a Koněva. Rehabilitace se dočkal až roku 1968.

Paměti a udělená státní vyznamenáníEditovat

Pamětní deska na rodném domě v Novém Městě nad Metují

Pamětní deska s bustou od Miroslava Pangráce, Metodějova ulice v Praze

V roce 1968 vydal Karel Klapálek znovu své paměti nazvané Ozvěny bojů (už roku 1966 však vydal nákladem 15 000 výtisků II. "přepracované a rozšířené" vydání této knihy). Roku 1968 mu též prezident Ludvík Svoboda k již získaným Řádu rudé hvězdy a Řádu 25. února udělil i titul Hrdina ČSSR. Klapálek se stal čestným občanem svého rodiště, Nového Města nad Metují 2. listopadu 1946. Své poslední státní vyznamenání, Řád rudé zástavy, obdržel Klapálek v roce 1984. V roce 1988 vyšla o jeho činnosti za 2. světové války kniha Muž, který velel mužům. V roce 1993 byla ke 100. výročí jeho narození na jeho rodném domě čp. 127 v Nádražní ulici (železniční stanice) umístěna pamětní deska. Roku 2009 byl Karel Klapálek radními z jeho rodného Nového Města nad Metují navržen na Řád Bílého lva. Kvůli jeho činnosti v únoru 1948 však vznikla debata o tom, zda si vyznamenání zaslouží. Tehdejší prezident České republiky Václav Klaus nakonec Karlu Klapálkovi vyznamenání neudělil.

Generál Karel Klapálek zemřel dne 18. listopadu roku 1984 ve věku 91 let, pohřbený byl na Olšanských hřbitovech. Pamětní deska s bustou na pražském Opatově označuje dům jeho posledního bydliště v dnešní Metodějově ulici čp. 1465. Jeho busta od Jána Kulicha je v „Aleji hrdinů“ v Dukelském průsmyku.

Ulice Generála Klapálka jsou v Českých Budějovicích, Kladně, Kralupech nad Vltavou, Kroměříži, Novém Městě nad Metují a ve Vsetíně.

Vojenská vyznamenáníEditovat

Československý válečný kříž 1914-1918, udělen 3×
Štefánikův řád, s meči
Československá revoluční medaile
Československá medaile Vítězství

francouzský Válečný kříž, s palmou
polský Válečný kříž 1918–1921
Pamětní odznak Čs. dobrovolce z let 1918-1919

Pamětní medaile 21. střeleckého pluku terronského
Československý válečný kříž 1939, udělen 5×
Československý vojenský řád Bílého lva „Za vítězství“, hvězda I. stupně

Pamětní medaile československé armády v zahraničí, se štítky Střední východ, Velká Británie a SSSR
britský Řád za vynikající službu

britský Řád britského impéria
Medal of Freedom, s bronzovou ratolestí
francouzský Řád čestné legie, III. třída – komandér

francouzský Válečný kříž 1939–1940, s palmou
jugoslávský Řád partyzánské hvězdy, I. třída
jugoslávský Řád za chrabrost

rumunský Řád rumunské koruny, II. třída s meči
ruský Řád Kutuzova, II. třída SSSR
Sovětská medaile Za vítězství nad Německem

Zdroj - badatelská práce Dr. Václava Pejřila - Zborov-Tobruk-Dukla

Státní vyznamenáníEditovat

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

Osmnáct měsíců Čs. pěšího praporu 11 - Východního, Jerusalem, 1942
František Gottlieb - U děla na středním východě – kronika Československého 200. lehkého protiletadlového pluku - Východního, Londýn, 1944
Olga Košutová - Voják vypravuje, Družstvo Moravského kola spisovatelů v Brně, edice Vinice sv.29, 1948, 6000 výtisků
Toman Brod - Tobrucké krysy, Naše vojsko 1967, 30000 výtisků
Karel Klapálek. In: KUX, Jan: Pomníky zůstávají, Fragmenty z výstavy k 60. výročí osvobození. Onufrius Brno, 2005, ISBN 80-903432-2-8
Karel Klapálek. Ozvěny bojů - vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, 15000 výtisků
gen. Alfréd Ressel - Mé cesty válkou, Mladá fronta 1975, kniha vzpomínek, osobních zážitků i příběhů generála Alfréda Ressla - bývalého velitele dělostřelectva 1.čs.arm.sboru
RSDr. plk. Václav Pejřil - Sborník fotografií a textů k 90. výročí narození arm. gen. Karla Klapálka
RSDr. plk. Václav Pejřil - Zpravodaj Čs. jednotky na Střed. Východě - V obleženém Tobruku 6.11.1941 - doplněná reedice k 50. výročí bojů československých vojáků v obleženém Tobruku
SOMMR, Josef - Od Tobrúku do Plzně. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1992, edice Memoáry sv.4, 142 s. + 16 s. obr. příl., ISBN 80-206-0261-5
ZBOROV - TOBRUK - DUKLA 1893 - 1984 Sborník k 100. výročí narození armádního generála Karla Klapálka příslušníka československých legií v Rusku a hrdiny od Zborova, Tobruku a Dukly, květen 1993, s využitím dlouholeté badatelské práce Dr. Václava Pejřila k tzv. západním - zahraničním bojovníkům a bojům na Středním Východě, zejména historie bojové cesty arm. gen. Karla Klapálka. U této příležitosti byla zásluhou Vladimíra Pejřila - jednatele nadace pro odkaz boje proti fašismu, odhalena na novoměstském nádraží v rodišti gen. Klapálka pamětní deska.
Brig.gen. Standa Kraus - ZA SVOBODU TŘEMI SVĚTADÍLY
Armádní generál Karel Klapálek 1893 - 2013 120. výročí narození. Pamětní sborník návštěv gen. Klapálka v Novém Městě nad Metují - s využitím materiálů a 40leté badatelské práce RSDr. plk. Václava Pejřila
HRABICA, Pavel; HRABICA, Zdeněk. Muž, který velel mužům : životní příběh armádního generála Karla Klapálka. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1988. 198 s.
HRABICA, Pavel; HRABICA, Zdeněk. Zapomenutý generál Karel Klapálek. Praha: Mladá fronta, 2006. 334 s. ISBN 80-204-1408-8.

Externí odkazyEditovat

Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Klapálek ve Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Klapálek
Životopis na Vojsko.net
Pořad Českého rozhlasu Plus: Karel Klapálek - jak se generál zapletl s politikou; podrobné informace o životě Karla Klapálka, citace z dobových pramenů, rozbor událostí v roce 1948.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.