Oortův oblak

oblast na okraji Sluneční soustavy
(přesměrováno z Oortovo mračno)

Oortův oblak (řidčeji Öpik-Oortův oblak) je hypotetický kulovitý oblak komet na okraji naší Sluneční soustavy za Kuiperovým pásem, přibližně 20 000–180 000 AU od Slunce.[1] Mělo by jít o pozůstatek původní mlhoviny, ze které se zformovala Sluneční soustava.[2] Objekty Oortova oblaku pravděpodobně vznikly blíže Slunci a do současné vzdálenosti byly vymrštěny gravitačním působením velkých planet.[3] Podle novější hypotézy z roku 2021 by většina objektů Oortova oblaku mohla pocházet od jiných hvězd.[4] Jeho existence nebyla prokázána, ale většina astronomů jej považuje za reálný.

Porovnání tvaru Oortova oblaku s tvarem Kuiperova pásu a oběžnou rovinou planet (schéma není v měřítku, naznačuje jen tvary)

Pojmenování editovat

Svůj název nese po nizozemském astronomovi Janu Hendriku Oortovi, který hypotézu o jeho existenci poprvé zveřejnil v roce 1950. Méně užívaný název Öpik-Oortův oblak je pojmenován po estonském astronomovi Ernstu Öpikovi, který existenci takovéhoto oblaku předpověděl už v roce 1932.

Vzdálenost editovat

 
Porovnání velikosti Oortova oblaku s Kuiperovým pásem, dráhou Sedny a drahami planet Sluneční soustavy

Poloměr Oortova oblaku nelze přesně určit – přesto panuje konsenzus, že největší část hmoty jeho objektů je soustředěna ve vzdálenosti asi 50 000 AU.[5] Jeho komety se mohou v malé míře vyskytovat již od vzdálenosti 2 000 do 200 000 AU od Slunce, kde již gravitační působení této hvězdy postupně slábne a na objekty Oortova oblaku začínají mít větší vliv okolní hvězdy.

Objekty Oortova oblaku editovat

Oortův oblak je zdrojem kometárních jader, které mohou působením různých vlivů (od vzájemného gravitačního působení, přes gravitaci okolních hvězd až po vzájemné srážky) změnit svou dráhu směrem k vnitřním částem sluneční soustavy. Tyto komety jsou většinou dlouhoperiodické, anebo proletí kolem Slunce pouze jednou. Na rozdíl od planet, jejichž oběžné dráhy leží v blízkosti ekliptiky, mohou komety pocházející z Oortova oblaku přilétat z libovolného směru.

Objekty v Oortově oblaku se skládají převážně ze zmrzlé vody, amoniaku a metanu. Jde o velmi malá tělesa, až na výjimky ne větší než desítky km.[6] Počet zdejších objektů se odhaduje na 6 bilionů a jejich celková hmotnost na 40 hmotností Země.[7]

Planetky editovat

Existuje několik planetek, které jsou obvykle zařazovány do Oortova oblaku, neboť pro zařazení do Kuiperova pásu obíhají v příliš velké vzdálenosti od Slunce. Jsou to především 2000 CR105, 2008 KV42 [8] a Sedna. Vzdálenost Sedny od Slunce, která se pohybuje mezi 76,1 a 892 AU, je mnohem menší než vnitřní poloměr Oortova oblaku, ale je to pravděpodobně důsledek gravitačního působení hvězdy, která kdysi prolétla v blízkosti našeho Slunce.[2]

Extrasolární Oortovy oblaky editovat

Obdobné objekty jako Oortův oblak se mohou vyskytovat také u jiných hvězd.[9]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. MORBIDELLI, Alessandro. Origin and dynamical evolution of comets and their reservoirs [online]. arXiv, 2006 [cit. 2008-08-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Oortův oblak [online]. astro-vesmir.estranky [cit. 2008-12-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-15. 
  3. BRANDOS, Otakar. Oortův oblak neboli rozsáhlé kometární mračno. Treking.cz [online]. Treking.cz, 16. 5. 2016 [cit. 2023-10-25]. Dostupné online. 
  4. V Oortově oblaku by mohlo být víc těles původem od jiných hvězd než ze sluneční soustavy. livingfuture.cz [online]. 26. 08. 2021 [cit. 2023-10-25]. Dostupné online. 
  5. SOBOTKA, Petr. Smrtící komety vyslalo Slunce [online]. Český rozhlas Leonardo, 2008-05-07 [cit. 2008-12-14]. Dostupné online. 
  6. Glosář Aldebaran [online]. Aldebaran Group for Astrophysics [cit. 2008-12-14]. Kapitola Oortův oblak. Dostupné online. 
  7. BUCHAR, Jan. Záhada jménem Oortův oblak: Co to je a čím je pro lidstvo důležitý. EuroZprávy.cz [online]. INCORP, 15. října 2017 [cit. 2023-10-25]. Dostupné online. 
  8. NOVÁK, Rudolf. Podivný objekt Kuiperova pásu [online]. Instantní astronomické noviny, 2008-09-12 [cit. 2008-12-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-01. 
  9. MEIER, Mathias. Alpha Centauri Proxima und das Leben [online]. Final-Frontier.ch [cit. 2009-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-10. (německy) 

Literatura editovat

  • (anglicky) Harold F. Levison, Luke Donnes: Comet Populations and Cometary Dynamics, v Lucy Ann Adams McFadden, Lucy-Ann Adams, Paul Robert Weissman, Torrence V. Johnson: Encyclopedia of the Solar System, 2. vydání, 2007, Academic Press, str. 575–588. ISBN 0-12-088589-1

Externí odkazy editovat