Okupace Japonska

Okupace Japonska spojeneckými silami, označovaná jako Operace Blacklist, probíhala od roku 1945 do roku 1952. V tomto období bylo japonské soustroví pod kontrolou spojeneckých sil, z nichž největší vliv měly Spojené státy. Oficiální hlavou státu zůstal nadále císař Hirohito (byl na trůně až do své smrti v roce 1989), faktickou vládu však vykonávala okupační správa v čele s generálem Douglasem MacArthurem. Okupace se nevztahovala na souostroví Rjúkjú, které bylo do roku 1950 pod kontrolou samostatné vojenské vlády USA, posléze pod civilní správou, a Japonsku navráceno roku 1972. [1]

Japonsko
 Japonské císařství 1945–1952 Japonsko 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
geografie
Mapa
  1. Japonské souostroví, v letech 1945–1952 pod správou Nejvyššího velitele spojeneckých sil (se dvěma vyjímkami: Iwo Jima spravována USA do roku 1968 a Okinawa do roku 1972)
  2. Taiwan a Spratlyho ostrovy pod čínskou správou
  3. Prefektura Karafuto a Kurilské ostrovy pod správou SSSR
  4. Korea jižně od 38. rovnoběžky pod správou USA
  5. Korea severně od 38. rovnoběžky pod správou SSSR
  6. Kwantungská oblast okupovaná SSSR, navrácena Číně v roce 1955
  7. Mandátní území Tichomořské ostrovy okupováno USA do roku 1947, poté přeměněno na poručenské území OSN
obyvatelstvo
státní útvar
velitel okupačních sil:
hlava státu:
vznik:
zánik:
státní útvary a území
předcházející:
Japonské císařství Japonské císařství
následující:
Japonsko Japonsko

Počátek okupaceEditovat

Japonsko kapitulovalo do rukou spojenců 15. srpna 1945, kdy japonská vláda oznámila, že přijala Postupimskou deklaraci. Japonští představitelé se 19. srpna setkali s generálem MacArthurem v Manile na Filipínách a diskutovali o podmínkách kapitulace. 28. srpna 1945 dorazilo prvních 150 amerických pracovníků do Acugi v prefektuře Kanagawa. Za nimi následovala USS Missouri, jejíž doprovodná plavidla vysadila 4. pluk námořní pěchoty na jižním pobřeží Kanagawy. Další spojenecký personál brzy následoval. MacArthur dorazil do Tokia 30. srpna a okamžitě vydal několik rozkazů pro okupační síly. Nikdo ze spojeneckého personálu nesměl zaútočit na Japonce ani jíst japonské jídlo, kterého byl nedostatek.

Tímto přikazujeme všem civilním, vojenským a námořním funkcionářům, aby dodržovali a prosazovali všechna prohlášení, příkazy a směrnice považované Nejvyšším velitelem spojeneckých sil za nutné k provedení této kapitulace a vydané jím nebo pod jeho autoritou a nařizujeme všem těmto funkcionářům, aby zůstali na svých pozicích a pokračovali v plnění svých nebojových povinností, pokud jich nebudou výslovně zbaveni.

...

Pravomoc císaře a japonské vlády vládnout státu podléhá Nejvyššímu veliteli spojeneckých sil, který učiní kroky, které považuje za vhodné k uskutečnění podmínek této kapitulace.

— Dokument japonské kapitulace [2]
 
Sídlo okupační správy v Tokiu

Japonská kapitulace byla formálně podepsána 2. září 1945. Dalším důležitým předpisem byl dokument s názvem „Počáteční politika USA pro Japonsko po kapitulaci“, schválený 6. září prezidentem Trumanem. Dokument stanovil dva hlavní cíle okupace: (1) vyloučení japonského válečného potenciálu a (2) přeměna Japonska v demokratický stát s orientací na OSN. Kontrolu nad zemí vykonávaly spojenecké (především americké) jednotky a po osmdesát měsíců bylo Japonsko vydáno na milost a nemilost okupační armádě.

Průběh okupaceEditovat

Do konce roku 1945 bylo po celém Japonsku rozmístěno více než 350 000 pracovníků americké vlády. V květnu 1947 byla přijata nová ústava, která nahradila ústavu císaře Meidžiho z roku 1889. Tato ústava, která byla z velké části sepsána americkými právníky, zavedla v Japonsku parlamentní systém vlády a hlavně ve svém článku 9 zakázala Japonsku udržovat ozbrojené síly a zbavila jej práva vyhlásit válečný stav. Okupační správa provedla mnoho dalších reforem v japonské společnosti, vládě a ekonomice, například reformu vzdělávacího systému, přijetí zákona o činnosti odborů, zrušení některých monopolů, známých jako Zaibacu (japonsky: 財閥), a propuštění politických vězňů. Mezi květnem 1946 a listopadem 1948 probíhal v Tokiu proces s hlavními představiteli válečného režimu.

Válečný stav mezi Japonskem a spojenci, a tím i okupace, byl formálně ukončen Sanfranciskou smlouvou, podepsanou 8. září 1951 v tehdejší opeře v San Francisku. Vešla v platnost 28. dubna 1952 a Japonsko tak opět získalo nezávislost.

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. VASILJEVOVÁ, Zdeňka. DĚJINY JAPONSKA. 1.. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 603 s. 
  2. Japan Surrenders [online]. [cit. 2020-10-16]. Dostupné online. 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Occupation of Japan na anglické Wikipedii.