Wikipedie

Okružákovití

čeleď měkkýšů

Okružákovití je čeleď sladkovodních plžů.

Jak číst taxoboxOkružákovití
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenměkkýši (Mollusca)
Třídaplži (Gastropoda)
NadčeleďPlanorboidea
(nezařazeno)klad Heterobranchia

informal group plicnatí (Pulmonata)
informal group Basommatophora

klad Hygrophila
Čeleďokružákovití (Planorbidae)
Rafinesque, 1815
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mají celosvětové rozšíření. Žijí ve sladké vodě, ale několik druhů je schopno přežít i ve vodě brakické.

Společně s čeledí plovatkovití (Lymnaeidae) jsou zástupci okružákovitých častými mezihostiteli cerkarií motolic.

Předkové okružákovitých jsou s určitostí známi od jury. Moderní druhy se vyvíjely od křídy.

Popis ulity

editovat
 
okružák ploský - ulita shora
 
okružák ploský - ulita zespodu

Ulita většiny druhů okružákovitých je planispirální (diskoidální). Pouze ulity několika skupin plžů jsou levotočivé. Avšak ulity všech druhů okružákovitých jsou levotočivé, což je dáno jejich anatomií. (Dříve byli okružákovití někdy chybně uváděni jako pravotočiví.)

Většina druhů má tenkou a hladkou ulitu, ale vyskytují se i různé struktury povrchu ulit a také kýl.

Ústí je bez trvalého víčka. Obústí je ostré.

Výška ulity se pohybuje od 6 mm po 6 cm, ale většinou nepřesahuje 2 cm.

Popis živočicha

editovat
 
albinotický okružák ploský

Mají malé tělo a hlavu a dlouhá nitkovitá tykadla.

Na rozdíl od ostatních měkkýšů je v hemolymfě okružákovitýchí obsažen (volně rozpuštěn) hemoglobin. Všichni ostatní měkkýši mají jako krevní barvivo hemocyanin. To umožňuje okružákovitým efektivnější dýchání kyslíku. Díky tomu má jejich tělo načervenalou či červenou barvu. Nejvýraznější červené zbarvení mají albinotičtí jedinci.

V okolí dýchacího otvoru (z venku nebo přímo uvnitř plášťové dutiny) mají přívěsky, které jim slouží k doplňkovému (přechodnému) dýchání. Takže v okysličené vodě vydrží velmi dlouho a nemusí se nadechovat u hladiny. V málo okysličené vodě se nadechují u hladiny častěji. Někteří tak mohou dýchat celý život a nikdy k hladině nejdou, např. Ancylus fluviatilis.

Taxonomie

editovat

Do čeledi Planorbidae jsou řazeny i rody Ancylus a Ferrissia, které bývaly dříve řazeny různě, např. do vlastní čeledi.

Podle taxonomie plžů (Bouchet & Rocroi, 2005) obsahuje čeleď Planorbidae následující podčeledi:

  • podčeleď Planorbinae Rafinesque, 1815
    • tribus Planorbini Rafinesque, 1815 - synonyma: Choanomphalinae P. Fisher & Crosse, 1880; Orygoceratidae Brusina, 1882
    • tribus Ancylini Rafinesque, 1815 - synonymum: Pseudancylinae Walker, 1923 (inv.)
    • tribus Biomphalariini H. Watson, 1954 - synonyma: Acrorbini Starobogatov, 1958; Drepanothrematini Zilch, 1959; Taphiinae Harry & Hubendick, 1964
    • tribus Planorbulini Pilsbry, 1934
    • tribus Segmentinini F.C. Baker, 1945
  • podčeleď Bulininae P. Fischer & Crosse, 1880
    • tribus Bulinini P. Fischer & Crosse, 1880 - synonyma: Laevapicinae Hannibal, 1912; Isidorinae Annandale, 1922; Gundlachiinae Starobogatov, 1967
    • tribus Coretini Gray, 1847 - synonyma: Pompholicinae Dall, 1866 (inv.); Camptoceratinae Dall, 1870; Megasystrophinae Tryon, 1871 (inv.); Pompholycodeinae Lindholm, 1927; Helisomatinae F. C. Baker, 1928; Bayardellini Starobogatov & Prozorova, 1990; Planorbariini Starobogatov, 1990
    • tribus Miratestini P.1F. Sarasin, 1897 - synonyma: Ferrissiinae Walker, 1917; Ancylastrinae Walker, 1923; Protancylinae Walker, 1923; Physastrinae Starobogatov, 1958; Ameriannini Zilch, 1959; Patelloplanorbidae Franc, 1968
    • tribus Plesiophysini Bequaert & Clench, 1939
  • podčeleď Neoplanorbinae Hannibal, 1912 - synonymum: Payettiinae Dall, 1924
  • podčeleď Rhodacmeinae Walker, 1917

Rody

editovat

Typový rod je Planorbis Müller, 1773.

Reference

editovat
  • (nizozemsky) Gittenberger, E., Janssen, A. W., Kuijper, W. J., Kuiper, J. G. J., Meijer, T., Velde, G. van der & Vries, J. N. de (1998) De Nederlandse zoetwatermollusken. Recente en fossiele weekdieren uit zoet en brak water Nederlandse Fauna 2. Nationaal Natuurhistorisch Museum Naturalis, KNNV Uitgeverij & EIS-Nederland, Leiden, 288 pp.
  • (francouzsky) Fischer, P.H. (1880–1887) Manuel de Conchyliologie et de Paléontologie conchyliologique ou histoire naturelle des Mollusques vivants et fossiles suivi d'un appendice sur les Brachiopodes par D. Oehlert. – XXIV + 1369 pp.
  • (německy) Thiele, J. (1929-1935) Handbuch der Systematischen Weichtierkunde. Jena, (1), 1–376, 1929; (2), 377–778, 1931; 779–1022, 1934; 1023–1134, 1935.
  • (anglicky) Vaught, K. C. (1989) A classification of living mollusca. American Malacologists Inc., Melbourne USA, ISBN 0-915826-22-4 & 0-915826-22-6, 195 pp.
  • (německy) Wenz, W. (1923–1930) Gastropoda extramarina tertiaria. Fossilium Catalogus I. (4 vols.), 3387 pp.
  • (německy) Zilch, A. (1959–1960) Euthyneura. In: H. Schindewolf (ed.), Handbuch der Paläozoologie, 6(2): pp. I–XII + 1–834.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Okružákovití&oldid=21093685“