Ohniváček celíkový

druh hmyzu

Ohniváček celíkový (Lycaena virgaureae, Linné 1758) je červený motýl z čeledi modráskovitých.

Jak číst taxoboxOhniváček celíkový
alternativní popis obrázku chybí
Ohniváček celíkový
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Řádmotýli (Lepidoptera)
Čeleďmodráskovití (Lycaenidae)
Rodohniváček (Lycaena)
Binomické jméno
Lycaena virgaureae
Linné, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Lycaena virgaureae

Délka předních křídel je 17–20 mm, přičemž líc je u samečků zářivě oranžový lokálně až červený, u středoevropských populací pak bez skvrn. Černý okrajový lem ohraničuje celý obvod křídel. Na zadních křídlech je na okraji patrné mírné vyklenutí. Okrajový černý lem je na zadních křídlech ozdoben řadou malých černých teček, spojených s tmavým okrajem. U samiček jsou ve vnější a střední části tmavé skvrny na líci sytě červenožlutých až žlutých křídel. Tmavé skvrny jsou pak při okraji uspořádány do zřetelných řad. Křídla jsou oproti samečkům méně zašpičatělá.

Na rubu křídel pak u obou pohlaví jsou menší černé a řada bílých skvrn na červenavě okrovém podkladu. Zbarvením spodní strany s kombinací malých černých a světlých skvrnek se pak liší od jihoevropských populací. Těmito skvrnami se pak mj. odlišuje od příbuzného a velmi podobného ohniváčka černočárného (Lycaena dispar). U něj bílé skvrny na spodní straně zadních křídel chybí.

Imago se vyskytuje od poloviny června až do konce srpna. Samička klade jednotlivě zelená vajíčka na spodní partie živné rostliny. Ročně je pouze jedna generace motýlů. Housenka má zelené zabarvení.

Stanoviště

editovat

Vlhké a rozkvetlé louky, slatiny a také okraje lesů, průseky, paseky a volné lesní prostupy a světliny a křovinaté biotopy. Hlavně pak v podhorských oblastech až do výšky 1500 m n. m. Na suchých stanovištích je vzácnější. Jeho hostitelskou rostlinou je šťovík kyselý (Rumex acetosa).[1]

Rozšíření

editovat

Vyskytuje se v celém mírném pásmu centrální Evropy přes Rusko po Asii. Směrem na západ Evropy je jeho areál výskytu ostrůvkovitý. V převážné části Pyrenejského poloostrova a na Balkánu jen řídce. V rámci ČR je rozšířen lokálně, velmi vzácně pak v nižších nadmořských výškách a v lokalitách s intenzivním zemědělstvím.

Výskyt

editovat

Dříve velmi hojný, nyní je v podhůří a horách dosud hojný na mnohých místech obzvláště v nižších polohách vzácný. Lze předpokládat, že podmínkou výskytu jsou biotopy v pokročilejším stádiu sukcese, než u jiných lučních motýlů (podrosty, přítomnost keřů a vyšších bylin). Lokálně se mohou početní stavy výskytu periodicky v delším časovém horizontu značně měnit.

Ochrana

editovat

Nepatří mezi ohrožené druhy.

Příbuzné druhy

editovat

Reference

editovat
  1. Šťovík kyselý. rostliny.prirodou.cz [online]. [cit. 2010-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-13. 

Literatura

editovat
  • Beneš, J. a kol., Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I,II, SOM, Pha, 2002
  • Hanzák J., Moucha J., Zahradník J., Světem zvířat, V. díl, Bezobratlí II, Albatros, Pha, 1979
  • Landman W., Encyklopedie motýlů, Rebo Productions, Čestlice, 1999
  • Novák I., Severa F., Motýli; Aventinum, Pha, 2002
  • Reichholfová-Rhiemová H., Motýli, 3.vydání, KK, Pha, 2005

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat